Největší ostuda v historii anglického fotbalu! Kterak se hráči Albionu stali součástí Hitlerovy propagandy

Reprezentační tým Anglie za sebou má přes 1000 utkání. Nelze se tak divit, že některé byly ostudné. Nicméně tím nejostudnějším byl bezpochyby zápas proti Německu v roce 1938. Ne kvůli výsledku, ale kvůli tomu, že se v Berlíně hvězdy Albionu staly součástí Hitlerovy propagandy.

Psal se 14. květen roku 1938. Reprezentace Německa hostila na Olympijském stadionu v Berlíně v rámci přátelského utkání Anglii. Na berlínském svatostánku při této příležitosti bylo okolo 110 000 lidí.

Jenže to nebyl jen tak obyčejný přátelský duel. Naopak. Na stadionu vlály vlajky s hákovými kříži. V ochozech se nacházeli také někteří významní členové režimu. Například Joseph Goebbels, Hemann Göring či Rudolph Hess. Sám Hitler sice přítomen nebyl, ale to vlastně nebylo příliš důležité.

Jakmile totiž začala znít německá hymna, zvedli hráči německého týmu pravice nahoru. Zkrátka starý známý nacistický pozdrav. Na tom zřejmě není nic překvapivého. Jenomže Angličané své soky napodobili a za bouřlivého potlesku davů si zahajlovali také.

Když si dnes uvědomíme, že to bylo dva měsíce po anšlusu Rakouska, čtyři měsíce před podepsáním Mnichovské dohody a navíc když dnes víme, co nacistický režim spáchal za hrůzy… Je děsivé, že se vůbec něco takového stalo.

Německo sice potřebovalo pro svou národní hrdost vyhrát, což se nepovedlo, jelikož Anglie vyhrála 6:3. Jenomže pro Hitlera to byla výhra z hlediska propagandy. V podstatě ze strany Angličanů došlo k jakési legitimizaci a uznání nacistického režimu a ideologie.

Nicméně celá tato situace dodnes vyvolává spoustu spekulací. V první řadě, anglický svaz se o politiku v té době vůbec nezajímal. Hráči měli údajně být požádáni Ministerstvem zahraničí, aby vzdali hold svým hostitelům. To vše prý hodinu před zápasem.

To v rámci dnes již dobře známé politiky „appeasmentu“, jíž se také anglická vláda velice držela. Na druhou stranu, vláda se měla o zápase dozvědět deset dní před jeho konáním a zrušit jej nechtěla, aby nedošlo k narušení anglo-německých vztahů. Mělo se tak jednat o jakýsi ústupek.

Dle některých informací se měli reprezentanti Albionu proti nacistickému pozdravu vzbouřit. Jenže o tom kolují protikladné informace ze všech směrů. Tehdejší tajemník svazu se později vyjádřil, že nikdo námitky neměl.

To později psané vzpomínky ze života některých účastníků zápasu mluví o něčem jiném. „Šatna vybouchla. Všichni hráči ožili a byli naprosto proti tomu. Styděli jsme se, když jsme to viděli na fotce,“ nechal se slyšet tehdejší reprezentant Albionu Stanley Matthews.

Ještě však stojí za zmínku, že v té době to třeba v Anglii lidem vadit nemuselo. Stačí zmínit, že tehdejší majitel plátku Daily Mail ve svém médiu otevřeně podporoval nacistický režim. Sympatie k nacismu měl chovat také vévoda z Windsoru. Mezi vyšší vrstvou to zkrátka nemělo býti ojedinělé.

Nicméně ať už to bylo jakkoliv, v podstatě se jen potvrdilo, že fotbal není jen hra. V tomto případě to totiž bylo mnohem více než jen hra. Byla to výhra pro Hitlera a prohra pro Velkou Británii, respektive pro její hrdost, která v té době vlastně ani neexistovala, což pocítilo nejen Československo.

Zdroje: The Conversation, VICE Sports UK