Necítím se jako poražený, tvrdí po těsném zápase s Davidem Kozmou polský outsider Lukasz Siwiec

Lukasz Siwiec byl obrovským outsiderem v zápase s miláčkem ostravského publika Davidem Kozmou. Nicméně nakonec největšího favorita celého Tipsport Gamechangeru více než potrápil a předvedl opravdu tuhý kořínek. Jako poražený se ale necítí. O čem se dále rozpovídal v rozhovoru pro Ruik?

Gratulujeme k výbornému výkonu. Přestože je David Kozma miláček publika, bezprostředně po zápase se poměrně dost lidí přiklánělo spíše na Vaši stranu. Jaké jste měl pocity ihned po konci zápasu, tedy ještě před vyhlášením vítěze?

Děkuji mnohokrát. Po zápase mi hodně lidí gratulovalo a moc mě těší, že fanoušci ocenili náš poslední zápas stejně jako dovednosti, které jsem v něm ukazoval od chvíle, co jsem vstoupil do klece.

Ihned po závěrečném gongu, když jsem šel ke svému rohu, jsem se cítil nespokojený a poněkud naštvaný na sebe sama, že jsem boj nedokázal ukončit tak, jak jsem si to naplánoval. Ale jako poražený jsem se rozhodně necítil.

Jaké pocity ve Vás naopak panovaly po vynesení verdiktu? Cítil jste, že jste pro výhru udělal dostatek?

I přes to všechno jsem měl v sobě stále jiskřičku naděje, že dají rozhodčí výhru mně, ačkoliv před zápasem jsem věděl, že musím zápas ukončit, abych zvítězil. Ale byl jsem aktivní v postoji i na zemi. Ve wrestlingu, když jsem bránil takedowny, si David také se mnou neporadil. Necítil jsem se ohrožený v jediném aspektu MMA a necítím se jako poražený.

Byl to Váš první profesionální zápas, který došel až k bodovým rozhodčím. Čemu přisuzujete, že se Vám nyní nepovedlo soupeře ukončit?

David byl po těch takedownech pasivní a soustředil se jen na to, aby mě držel na zádech. Možná na něj dolehl tlak či hrozba z mé strany. Dnes už ale takové verdikty moc nevídáme. Rozhodčí by měli zohledňovat aktivní práci a David by měl udeřit častěji než jednou za půl minuty.

Já mu to ale neumožnil a na konci zápasu jsem měl dokonce lepší statistiky. Je těžké bojovat proti někomu, kdo se drží zpátky a bojuje na jistotu. Každá další vteřina zápasu pak hrála v můj neprospěch.

Překvapil Vás Kozma tím, že vydržel to Vaše škrcení? Jak bylo blízko ukončení? Kozma říkal, že cítil, že už na to nemáte dost síly.

Upřímně, David vydržel hodně, ale mám mnoho sparing partnerů, kteří také jen tak rychle neodklepají a navíc tady hrála roli motivace boje před vlastními fanoušky. Taky bych se raději nechal uspat. Obzvlášť, když celá hala skanduje vaše jméno.

To držení pod krkem bylo dobře chycené a nebylo to daleko od ukončení, ale měl jsem na nohách chycený jen jeden háček. Ve chvíli, kdy jsem chtěl chytit druhý háček, abych měl lepší stabilitu, se to sevření krku na chvíli povolilo.

David tohoto momentu využil a já začal měnit úchop, což bylo v tu chvíli již zbytečné. Síla už v tomto nehrála žádnou roli. Když mě pak dostal pod sebe, byl to právě David, kdo neměl síly soudě dle toho, že jen pasivně čekal na konec kola.

Před zápasem se očekávalo, že budete chtít vzít Kozmu na zem a tam se pokoušet o submise. Nicméně jste byl soupeři důstojným protivníkem i v postoji. Jaký byl vůbec Váš gameplan? A dodržel jste jej? 

Po sledování jeho předchozích zápasů jsem očekával tvrdou válku v postoji a byl jsem připravený ukončit soupeře. Věděli jsme, že jsem rychlejší a uvolněnější než Kozma. Ale vyloženě mě překvapil, že bojoval úplně jinak než v jeho předchozích soubojích. Tím spíš, že měl větší rozpětí než já.

Už podle mého držení těla jste mohli poznat, že jsem byl připravený jít do výměn. Tlačil jsem na něj a ponořoval se hluboko do svých úderů. Svého gameplanu jsem se držel až do samotného konce, čehož soupeř využil. Vyhodil mě z tempa, když využíval mých chyb v timingu.

Co se týká mých takedownů, využíval jsem je jen pro to, abych ukončil soupeře, nechtěl jsem jej jen trápit na zemi.

Přestože jste prohrál, zanechal jste na československé scéně opravdu dojem. Jaké jsou Vaše plány do budoucna. Už jste jednal s Oktagonem? Uvidíme Vás v organizaci ještě v budoucnu?

Opravdu se necítím jako poražený. Výsledek zápasu mohl dopadnout jakkoliv. Jsem velmi šťastný, že jsme udělali velkou show a že si to diváci užili. O tom to celé je, abych měl radost z boje a diváci si to užili.

Jsem opravdu šťastný, že jsem dostal příležitost bojovat v tak skvělé organizaci a na tak úžasném galavečeru, jakým byl OKTAGON 40, kde byl každý souboj zápasem večera. Navíc diváci ocenili mé dovednosti a na konci zápasu jsem od nich cítil respekt. Takové chvíle korunují tvrdou přípravu a pro každého sportovce je to splněný sen.

Osobně s organizací zatím neproběhl žádný kontakt, i když vím, že pár mých kolegů z Polska již bojovalo pod Oktagonem. Ale opravdu se mi líbilo prostředí a zázemí organizace. Svou práci odvádí na sto procent a především se o své bojovníky opravdu perfektně starají, a to je to nejdůležitější.

Nevím, co přinese budoucnost, sleduji to s klidem. Ale jsem otevřen jakýmkoliv návrhům a můj manažer to vidí stejně.

S jakými pocity jste vůbec do zápasu šel? Kozma byl donedávna nezpochybnitelný král Oktagonu ve welterové váze. Na československé scéně je velkou hvězdou. Vnímal jste jej zatím jako svého nejtěžšího soupeře? 

Před samotným zápasem jsem měl nějaké zdravotní problémy a ta nemoc jakoby mě sžírala, ale snažil jsem se na to nemyslet. V tu chvíli jediné, na co jsem myslel, byl boj a snažil jsem se k němu soustředit všechny své myšlenky.

Ano, věděl jsem, že je Kozma tvrdý a zkušený bojovník, což ostatně ukázal v předchozích zápasech, ale necítil jsem se v nevýhodě ohledně jeho bojových zkušeností.

Očekával jsem, že to bude nejtvrdší protivník mé kariéry. Ale můj postoj byl takový, že jsem přemýšlel, jak bych se s ním dokázal vypořádat, než že bych se nechal unést nějakými strachy.

Jak prohru vůbec nesete? Je to teprve podruhé v kariéře, co jste tento pocit poznal. Chtěl byste třeba Oktagon poprosit o odvetu, až Gamechanger skončí? 

Jak už jsem řekl, necítím se jako poražený. Co Tě nezabije, to Tě posílí a mohu si z této zkušenosti pouze odnést lekci. Vím, že budu ještě lepší, silnější a nebezpečnější bojovník než doposud. Pokud by tu ale byla možnost, rád bych si to rozdal s Davidem znovu.

Do Tipsport Gamechangeru vás ještě mohou vrátit fanoušci, kteří volí “lucky losera”. Mohou volit dva bojovníky. Pokud chcete, zde jim můžete vzkázat a vysvětlit, proč by měli svůj hlas udělit právě Vám.

Každý si ten zápas užil, viděli jste, že jsem bojoval až dokonce a že jsem pro své soupeře permanentně nebezpečný. Mám bohatý arzenál bojových dovedností, kterými dokážu soupeře v boji překvapit. Pokud chcete vidět skvělou show, víte, že jsem schopen vám ji nabídnout. Proto prosím volte mě a až se vrátím do turnaje, všichni si tento krásný sport spolu užijeme.

Jak vůbec hodnotíte organizaci Oktagon? Můžete nabídnout srovnání s polským Babilonem, kde jste byl šampionem? 

Oktagon je skvěle vedená organizace, která se zaměřuje na sport a bojovníky. Vše běží tak, jak má. Babilon, kde jsem šampionem, je zajisté menší organizace, ale její bojovníci jsou taky velmi tvrdí. Šampioni Oktagonu s šampiony Babilonu, to bych chtěl doopravdy vidět a zažít.

Jako otec dvou malých dcer se Vás musím zeptat, jak složité je pro Vás skloubit život otce malé dcery s životem bojovníka? Musí to pro vás být opravdu složité a za to vás obdivuji. 

Je opravdu náročné to všechno skloubit dohromady, obzvlášť pokud jde o čas, který musím věnovat tréninku. Moje dcera roste tak rychle a čas už nikdy nevrátíš. Je to těžké přijít unavený z tréninku a nejít odpočívat, když ráno zase musíš vstávat, jít znovu do práce a mezitím vším si najít čas na učení.

Naštěstí, ten dětský úsměv a radost z návratu domů to vše vynahrazují a ty už nemyslíš na únavu, ale na své dítě, na zábavu a chvíle strávené s ním. Ty momenty, kdy tě objímá a tahá tvou ruku k hračkám, ten pocit nic na světě nevynahradí. S mou ženou a dcerou to vše dává daleko větší smysl, ony jsou mojí motivací a oporou.

Jak jste si užil atmosféru ostravských fanoušků? Přestože jste byl soupeřem domácího oblíbence, nějak zvlášť se na Vás nepískalo a před i po zápase jste si dokonce zasloužil i potlesk diváků. 

Nikdy jsem nezápasil před tolika fanoušky, byla to pro mě nová zkušenost. Je krásné, jak si to tady každý užívá a žije tím sportem. Ten respekt před a po boji, to ocenění bojovníka a jeho dovedností, přičemž vůbec nezáleží na to, odkud pochází, jen potlesk… To vše je obrovskou motivací. Stát v té kleci a slyšet to všechno, chtěl bych to ještě jednou zažít.