Na San Siru psali svou velkou historii oba milánští giganti, brzy jej čeká demolice. Jaký je jeho příběh?

Sport je výjimečný tím, že nabízí fantastické příběhy. Ať už jsou to příběhy lidí či klubů. Nicméně všechny příběhy se někde musí psát. Ve fotbale jsou tímto místem fotbalové stadiony a jedním z těch nejproslulejších je milánské San Siro. Jakou má historii a jaká je jeho budoucnost?

Stadio Giuseppe Meazza či San Siro je jedním z nejslavnějších fotbalových svatostánků. S kapacitou 80 000 diváků je osmým největším v Evropě, v Itálii mu patří prvenství.

Výstavba do dnešní podoby

K jeho oficiálnímu a slavnostnímu otevření došlo 19. září 1926. Jeho stavba však začala v roce 1925. Nutno zmínit, že byl dokončen za neuvěřitelných 13 měsíců. Kdo by tomu byl věřil?

Pochopitelně San Siro nevypadalo vždy tak, jak jej dnes známe. Jedna věc je však dodnes stejná. Tehdejší majitel AC Milán, Piero Pirelli, chtěl stadion anglického střihu, tedy bez atletických drah a určený čistě pro fotbal, což v Itálii nebylo obvyklé. A prvotní výsledek?

Když stadion v den oficiálního otevření hostil první zápas, přišlo na něj 35 000 lidí. AC Milán v něm podlehl Interu 3:6. Nutno zmínit, že v té době byl stadion domovem pouze pro Rossoneri.

V roce 1934 San Siro hostilo semifinále mistrovství světa a hned o rok později došlo k prvnímu rozšiřování slavného svatostánku. Ne však ze strany AC Milán. Klub totiž stadion prodal městu. Výsledkem byla maximální kapacita 55 000 diváků a následující vzhled, který položil základy k tomu, jak stadion vypadá dnes.

Od roku 1947 se San Siro stalo domovem také Interu Milán. A protože 60., 70. a 80. léta přinesla velké úspěchy obou milánských celků na domácí i mezinárodní scéně, začal svatostánek mít prazvláštní duch místa. Byl nasáklý úspěchem, slávou, velikostí. A to vlastně trvá dodnes.

V roce 1990 se pak v Itálii konalo mistrovství světa a stadion tak musel projít rozsáhlou rekonstrukcí. Ta znamenala, že San Siro dostalo kabát, v jakém jej dnes známe. Došlo k navýšení kapacity, postavení točivých schodišť a zastřešení tribun.

Následně se stadion už jen přizpůsoboval požadavkům UEFA a době, tudíž docházelo spíše jen ke kosmetickým úpravám, aby svatostánek nepřišel o svůj lesk, kterým se dodnes může pyšnit.

Velký stadion s velkou historií, avšak se smutným koncem

San Siro by se dalo brát jako magnet na úspěchy. Jak by také ne? Vždyť zde hrají dva milánské velkokluby, jejichž jména i historii zná celý fotbalový svět.

Rossoneri na San Siru slavili 15 ligových titulů, dvakrát vítězství Serie B, dvakrát na svém stadionu zvedali trofej za vítězství Coppa Italia, čtyřikrát italský Superpohár a dvakrát Superpohár UEFA. To jest 25 trofejí. Celkově pak od doby, co AC Milán hraje na San Siru, získal slavný klub 47 trofejí.

A jak je na tom Inter? Od roku 1947, kdy je mu San Siro domovem, slavil 33 trofejí. Přímo na Stadiu Guiseppe Meazzy jich zvedal nad hlavu 21. Navíc se může pochlubit tím, čím AC ne. Dvakrát přímo na San Siru vyhrál evropskou trofej. Jednou Ligu mistrů, jednou Pohár UEFA.

Za zmínku dále stojí, že San Siro hostilo hned 4 finále Ligy mistrů, respektive Poháru mistrů evropských zemí. Více jich má na kontě pouze londýnské Wembley. Díky Interu se zde čtyřikrát hrálo také finále Evropské ligy, tehdy ještě Poháru UEFA. To však v dobách, kdy se finále hrálo na dva zápasy.

Během mistrovství světa v roce 1934, které se v Itálii konalo, Stadio Guiseppe Meazzy hostil 3 utkání, v roce 1990 pak diváci mohli na tomto svatostánku vidět zápasů 6.

Největší stadion v Itálii pak byl využit i v rámci mistrovství Evropy, konkrétně v roce 1980, kdy si na něm zahrála i reprezentace Československa v zápase proti Nizozemsku. Ten skončil 1:1.

Když pak vezmeme v potaz, kolik na něm bylo odehráno zápasů, kolik viděl choreí, kolik slavných hráčů se zde prosadilo a začalo zde své výjimečné kariéry, kolik emocí, ať už šťastných či opačných, toto posvátné místo pojalo a vidělo, přičemž si je v sobě dodnes uchovává a předává svůj genius loci dál a dál…

Naneštěstí jej má čekat brzká demolice. AC se s Interem dohodlo na výstavbě nového stadionu na stejném místě. Z ještě stále stojícího San Sira budou zachována točivá schodiště, ale jinak z jednoho z nejslavnějších stadionů v historii fotbalu nezbude nic. Pouhá vzpomínka na jeho velikost a hromada fotek společně s jeho duchem.

Zdroje: AC Milán, Inter Milán, UEFA, Transfermarkt