Model TPO, nebo-li vlastnictví třetí stranou. Ovládají oligarchové fotbal?

Jak asi rozsáhlým problémem je vlastnictví třetí stranou, když už samotná FIFA neví, kudy kam? Investoři a jejich spletité finanční struktury se pro FIFA staly nekontrolovatelnými. Kam tedy „tečou“ všechny miliony?

Third party ownership – to je model, který je v dnešní moderní fotbalové době nehezky zneužívaný. Bohatí investoři se doslova „hrnou“ do fotbalového prostředí, aby vydělávali na přestupových právech těch nejlepších hráčů, načež je fotbal vlastně ani nezajímá.

„Krásným“ příkladem je marketingová sportovní firma Doyen Sports. Na téhle společnosti si model TPO ukážeme nejlépe. Ta například v roce 2015 koupila dvacet procent třetiligového španělského klubu FC Cádiz. A s tím i polovinu přestupových práv na všechny jeho hráče.

A jak taková smlouva na přestupová práva u hráče vypadá si ukážeme na případu Oly Johna. V případě tohoto hráče odkoupil Doyen v roce 2012 polovinu přestupových práv za zhruba čtyři a půl milionu eur. Dohoda byla následující: Ať se stane cokoliv, Doyen z obchodu pokaždé vyjde se šesti miliony.

Ola John tehdy působil v portugalské Benfice. Pokud by za něj Benfika při prodeji obdržela méně než 12 milionů, i tak musí klub investorovi vyplatit šest milionů eur. Pokud by přestupová částka přesáhla 12 milionů, Doyen zinkasuje oněch šest milionů a navrch ještě 50 procent z rozdílové částky.

V případě, že hráč nebude do tří let prodán – opět šest milionů pro Doyen. Jestliže se hráč vážně zraní a stane hráčským invalidou – šest milionů pro Doyen. Jestli nechá klub hráčskou smlouvu vypršet, investor rovněž inkasuje „své“ peníze. Pakliže jiný klub nabídne Benfice za hráče 20 milionů, ale klub jej nebude chtít prodat, musí investorovi vyplatit polovinu z nabídnuté částky, tedy deset milionů eur. Společnost přitom sama smí shánět klub, který kýžených dvacet milionů nabídne.

Těžko říct, proč kluby podepisují takové ošidné smlouvy, kde podnikatelské riziko nese vlastně jen klub. Týmům poté nezbývá, než se hráče zbavit. Tato smlouva není zdaleka ojedinělý případ, nýbrž u Doyenu standardní dokument. Podobná ustanovení měl ve smlouvě také Josuha Guilavogui.

FIFA 1. května 2015 tohle podílnictví třetí stranou zakázala. Doyen však proti zákazu podal stížnost. Fotbal by ale nesměl být tak špinavým byznysem, kdyby FIFA zanedlouho svůj zákaz nezměkčila. Investice do jednotlivých hráčů měly být skutečně zakázány, ale investovat do klubu a na konci roku vyinkasovat procenta ze všech prodejů hráčů je povoleno. Tohle vysvětlení FIFA oficiálně oznámila dánskému fotbalovému svazu.

Navzdory tomu nabídl tehdejší předseda klubu Hamburger SV Thomas von Heesen Doyenu šestici hráčů, včetně Pierra-Michela Lasoggy, Clébera, Jonathana Taha a Maximiliana Beistera. Plán byl jasný.

Nejdříve se společností Doyen Sports v červnu 2015 uzavřít smlouvu, na jejímž základě by firma mohla převzít podíly u HSV – potud vše v pořádku. Současně se však mělo dojednat to, jak se bude investor po prodeji hráče podílet na zisku.

A přesně takto chtěli obě strany obejít zákaz FIFA z 1. května 2015. Za prodej přestupových práv na šest nejlepších hráčů Hamburku by věčně zoufalý klub získal slušné finanční prostředky na solidní posily. Nakonec však k uzavření smlouvy nedošlo, jednak kvůli zákazu, a také nejspíš kvůli Football Leaks.

Asi dva měsíce potom, co v září 2015 zveřejnily Football Leaks na svých stránkách první dokumenty, považoval sportovní ředitel Doyenu Nélio Lucas za nutné napsat svému právníkovi: „Nevím, jestli ti můžu zaplatit. Všechny struktury se teď kvůli těmhle po*raným Football Leaks mění.“

A nebyla to také jediná komunikace, která byla Football Leaks zachycena. „Musíme vybudovat strukturu, která bude nás i společnost chránit, aby se o nás nikdo nedozvěděl“, sdělil ve zprávě Nélio Lucas vlastníkovi společnosti Arifu Arifovi. Jak naznačují materiály Football Leaks, o peněžních tocích firmy Doyen Sports neměly finanční úřady nic vědět.

Příběh o férovém partnerovi v rámci TPO je tedy pouhou legendou. Celá tato skupina je jedním velkým propletencem offshorových společností, tu na Maltě, tu na Britských panenských ostrovech, tu ve Spojených arabských emirátech. Schránkové společnosti jsou dokola likvidovány a nahrazovány jinými.

Vlastní vytvořený fond měl i hráčský agent Jorge Mendes a bývalý výkonný ředitel Chelsea a Manchesteru United Peter Kenyon. Z materiálů Football Leaks je patrné, že v srpnu 2011 fondy investovaly něco přes 84 milionů eur do 36 profesionálních fotbalistů.

V červnu 2015, tedy krátce po zákazu TPO, vězelo ve 40 hráčích 88 milionů eur. Bylo zde zastoupeno více než 20 investorů z celého světa. Jedním z nich je i herec, který se proslavil sérií filmů o Harrym Potterovi. Špinavé peníze se holt cítí dobře ve špinavém byznysu.

V byznysu, který navenek vyzařuje jasným světlem kvůli silným pocitům, čistým emocím a hluboké vášni, jež vzbuzuje. To je klam, který se celému světu pořád daří dokonale navodit, vždy za svátečních fotbalových večerů Ligy mistrů.

Dnes je vlastnictví třetí stranou už tak rozsáhlé, že i samotná FIFA, která má coby hlavní řídící organizace za úkol upravovat pravidla činnosti ve fotbale, přenechala registraci agentů jednotlivým národním fotbalovým svazům. To není nic jiného, než kapitulace před branží, do níž se tak v zásadě může zapojit každý.

Zdroj: Football Leaks