Miroslav Votava: Rodák z Prahy, jenž se s Německem stal mistrem Evropy a podmanil si Bundesligu

Rodák z Prahy, odchovanec Dukly Praha, dvojnásobný vítěz Bundesligy, mistr Evropy a vítěz Poháru vítězů pohárů, donedávna nejstarší střelec v nejvyšší německé soutěži, hráč s pátým nejvyšším počtem startů v Bundeslize a legenda Borussie Dortmund a Werderu Brémy, jenž si zahrála také za Atlético Madrid. To vše jest Miroslav Votava, záložník, který si několik let po útěku s rodiči z Československa po invazi vojsk Varšavské smlouvy podmanil německý fotbal.

Ve dvanácti letech s rodiči musel emigrovat do zahraničí

Miroslav Votava, známější spíše pod jménem Mirko Votava, se narodil v Praze. Stalo se tomu tak 25. dubna 1956. Fotbalově vyrůstal v pražské Dukle, ale pouze do jeho 12 let. V roce 1968 se svými rodiči totiž kvůli okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy emigroval do zahraničí. Nejprve do Západního Německa, odkud na chvíli ještě šli zkusit hledat štěstí do Austrálie, aby se však opět vrátili na území našeho sousedního státu.

Možná právě emigrace mohla hrát hlavní roli ve fantastické kariéře tohoto skvělého defenzivního záložníka. Neboť po usazení se v Německu začal hrát za provinční celek VfL Witten, odkud se stěhoval na mnohem prestižnější adresu, kde si vybudoval skvělé jméno a kde začal poznávat svět velkého profesionálního fotbalu.

V 17 letech si jej vyhlédla Borussia Dortmund, které pomohl v cestě za návratem mezi elitu

Tou prestižnější adresou byl právě vestfálský celek, do kterého se stěhoval ve svých 17 letech, to se psal rok 1973. Nutno však podotknout, že když Votava do Dortmundu přicházel, tak se jednalo o druholigový klub, jehož jméno nebylo tolik zvučné jako dnes.

Svůj první rok v Borussii strávil defenzivní záložník u juniorského týmu. Poté se postupně dokázal propracovat do „Áčka“ a stal se klíčovou postavou Dortmundu v cestě za postupem, který přišel po jeho dvou sezonách u seniorského mužstva. Nebylo to ale nic snadného, neboť Votava se svými spoluhráči musel o postup hrát v play-off. Sám rodák z Prahy nastoupil do obou utkání a pomohl tak k návratu svého týmu mezi elitu po čtyřech sezonách ve druhé lize.

Postup samozřejmě zkomplikoval Votavovi situaci, neboť jak už tomu bývá, většina týmů po postupu posiluje a odnesl to právě Votava. Ten sice nastoupil do 22 utkání v sezoně, v níž Dortmund patřil mezi nováčky, jenže odehrál pouze 879 minut, což v průměru na jedno ze 22 utkání vychází na necelých 40 minut v zápase. Často nebyl zahrnut ani mezi náhradníky.

Klíčový hráč v cestě za stabilizací týmu v Bundeslize se stal s Německem mistrem Evropy

V sezonách následujících tomu už však bylo jinak. Poté, co Borussia nováčkovskou sezonu ustála, se hned v té další stal Votava opět klíčovou postavou v záloze die Schwarzgelben. Pro Dortmund bylo důležité se držet nejlépe ve středu tabulky, což se víceméně dařilo. Dokonce se z klubu stal jeden z předních týmů tabulky, když se vestfálskému celku podařilo opakovaně končit na šesté či sedmé příčce.

A samozřejmě tomu byl Mirko Votava součástí jako jedna z největších hvězd týmu. Skvělých výkonů si nemohl nevšimnout trenér německého reprezentačního výběru, který v roce 1979 povolal pražského rodáka právě k reprezentaci Němců. Dokonce si Votava připsal první start v přátelském utkání proti Sovětskému svazu, když nastoupil na posledních pár minut.

Svými výkony si zasloužil Votava nominaci do reprezentace několikrát, jenže kvůli hvězdami přeplněnému kádru toho příliš nenahrál. I tak se dočkal pozvánky na mistrovství Evropy v roce 1980, kde dokonce s Německem došel až pro vysněný titul a stal se mistrem Evropy. Sice odehrál pouze 45 minut a to v jediném utkání s Řeckem ještě ve skupině, cenný kov mu však již nikdo nevezme a historie se na počet minut neptá.

Poslední start za reprezentaci Německa si pražský rodák připsal v roce 1981. Celkově v jejím dresu nastoupil pouze do pěti utkání. Každopádně, třebaže měl Votava první velký úspěch na reprezentačním poli za sebou, na klubové úrovni v Dortmundu to se ziskem trofeje příliš nadějně nevypadalo, tudíž došlo k zajímavému přesunu.

Dlouhých 8 sezon strávil Votava ve vestfálském klubu. Odehrál v jeho barvách krásných 291 utkání, v nichž vstřelil 32 branek, což na defenzivního záložníka není málo.

Přesun do Atlétika Madrid vynesl Votavovi první trofej na klubové úrovni

Za 650 tisíc eur se v létě 1982 stěhoval Mirko Votava do hlavního města Španělska, kde si jej vyhlédlo Atlético Madrid. Pro již bývalého hráče Dortmundu se jednalo jednoznačně o velký posun vpřed, neboť tým Los Colchoneros patřil již v dané době mezi nejlepší ve Španělsku a pravidelně končíval na předních příčkách. Jen zřídkakdy se stávalo, že by snad chyběl v nejlepší trojce.

Hned od svého příchodu dokazoval Votava své kvality. Patřil ke stabilním členům základní sestavy. V první sezoně pomohl Atlétiku ke třetímu místu, chyběl pouze ve třech utkáních. Ve druhém roce skončilo Atlético čtvrté, nicméně Votava chyběl v jediném utkání.

Co se pak týká třetí sezony, ta byla pro pražského rodáka ve Španělsku tou nejúspěšnější, ale také poslední. Opět byl prakticky u všeho, vynechal v lize pouze dva duely. Pomohl madridskému týmu ke druhému místu v lize a dokonce se dočkal své první klubové trofeje. Atlétiku Madrid totiž pomohl v zisku španělského poháru Copa del Rey v roce 1985. Votava odehrál všechny zápasy celé, včetně finálového proti Bilbau.

A jestliže si někdo myslel, že to byl Votavův kariérní vrchol, tak se šeredně mýlil. Ten totiž teprve odchovance Dukly Praha čekal. Po třech letech v Atlétiku, kde odehrál 103 soutěžních duelů, se totiž vrátil zpět do Německa, aby si jej naprosto podmanil.

Postupné podmanění si Německa v dresu Werderu Brémy

Brémy v létě 1985 získaly poklad. Zkušeného záložníka, který ve svých tehdy 29 letech nepotřeboval nikomu dokazovat své kvality. Byl ostřílený zkušenostmi z Německa a Španělska. Měl za sebou také zkušenosti z reprezentace. A hlavně věděl, jak chutná úspěch. Díky působení v Atlétiku Madrid věděl, jaký je to tlak hrát ve velkoklubu a co se od něho tedy čeká.

Vzhledem k tomu, že Werder v té době patřil mezi vůbec nejlepší a nejstabilnější týmy Bundesligy, tak všechny tyto aspekty byly pro úspěšné působení Votavy v severoněmeckém klubu důležité. I díky tomu se totiž mohl Mirko ihned stát základním stavebním kamenem celého týmu.

V první sezoně v Brémách pomohl Votava svým spoluhráčům k druhému místu v lize, následoval méně úspěšný ročník, když Werder skončil „až“ pátý, jenže třetí rok byl prakticky dokonalý. Die Grün-Weißen si i díky famózním výkonům Mirka Votavy v roce 1988 dokráčeli nejprve pro vítězství v německém Superpoháru, po němž následovala skvělá sezona, v níž si Votava se spoluhráči došel až pro ligový titul, který byl druhý klubový v historii Bundesligy.

Tři roky na severu Německa tak pražskému rodákovi stačily k tomu, aby se stalo jeho působení v Brémách tím nejúspěšnějším v kariéře. A to stále ještě nebylo všechno, další klubové úspěchy byly teprve před ním.

Pro klubové muzeum Brém získal Votava dres Diega Maradony

Díky úspěchům na německé půdě mohl Werder samozřejmě hrát evropské poháry, a to konkrétně například Pohár UEFA v sezoně 1989/90. Právě díky tomu se může klubové muzeum sídlící na Weser-Stadionu chlubit dresem Diega Maradony. Pro klub jej získal právě Mirko Votava, když Brémy narazily v osmifinále zmíněné soutěže na Neapol, v níž legendární Argentinec zrovna působil. Za zmínku stojí, že Brémy Neapol vyřadili a skončili až v semifinále.

Jak na tento moment Votava vůbec vzpomíná? „Tehdy před tím osmifinále jsem neprožíval vůbec lehké časy. Měl jsem za sebou dva tři špatné zápasy a dostal se pod lehkou kritiku fotbalové veřejnosti. A pak přišel zápas proti Maradonovi. Odehrál jsem tehdy opravdu dobré utkání a lidé zase měli Votavu rádi, kritika byla pryč. Byl to tenkrát velmi krásný čas – se všemi těmi vrcholy, ale i pády,“ nechal se slyšet pražský rodák.

Po dobytí Německa došlo k zelenému zázraku v pohárové Evropě

Sezona střídala sezonu a Werder stále patřil mezi nejlepší kluby v Německu a Votava mezi jeho klíčové hráče. Bez ohledu na jeho věk. V roce 1991 se dočkal své třetí trofeje v Brémách, a to po vítězství v německém poháru. O rok později už však přišel úspěch, který čekal málokdo. Doteď se o něm dá mluvit jako o zeleném zázraku.

V sezoně 1991/92 totiž Votava se svými spoluhráči dokráčel pro evropskou trofej, když si tradiční německý celek poradil se všemi překážkami v cestě za vítězstvím v Poháru vítězů pohárů. Na své cestě za výhrou pokořil rumunský Bacau, maďarský Ferencváros, turecký Galatasaray a v semifinále pak belgické Bruggy. Do finálového utkání proti Monaku vedl Votava své spoluhráče dokonce jakožto kapitán a úspěšně. Brémy vyhrály 2:0 a tak vypukly mohutné oslavy!

Jednalo se totiž o vůbec první trofej mimo Německo, kterou kdy Werder vyhrál. To jen dokazuje velikost tohoto úspěchu. Zkrátka zelený zázrak.

Další trofeje a zapisování se do kronik a rekordů Bundesligy

Je až úctyhodné, jak dlouho dokázal Mirko Votava hrát na vrcholové úrovni a pořád být klíčovou součástí základní sestavy Brém. O to více, když dokázal Werder dotáhnout ještě k dalšímu ligovému titulu, a to hned v sezoně poté, co severoněmecký celek poprvé poznal chuť evropského úspěchu. Ročník 1992/93 byl pro zeleno-bílé o to úspěšnější, že mimo ligový titul získali trofej také za vítězství v německém poháru.

Následující ročník opět Votava se svými spoluhráči získal dvě trofeje, tentokráte v německém poháru a také v německém Superpoháru. Každopádně se jednalo o poslední Votavovy trofeje v Brémách, ale také v kariéře, která se pomalu, ale jistě chýlila ke konci. Přesto si ještě stihl zapsat zajímavé rekordy a úspěchy.

Ve Werderu vydržel Votava až do zimy 1996, tedy až do svých 40 let. Až do nedávna byl nejstarším střelcem v historii Bundesligy, nicméně jej překonal veterán Claudio Pizarro, který však hájí barvy jeho milovaných Brém, tudíž jej to zřejmě tolik netrápí. Mimo to je doposud na pátém místě v historickém žebříčku odehraných zápasů v Bundeslize. Odehrál jich v nejvyšší německé soutěži totiž 546. Právem jej tak lze řadit mezi legendy německého fotbalu.

V Brémách získal rodák z Prahy během třinácti sezon hned sedm trofejí, odehrál za ně 481 utkání a to už je významný zápis do klubové historie. Tento počet startů jej v rámci klubu řadí na sedmé místo. Se svým milovaným celkem se tak loučil právem jako legenda.

Ukončení kariéry ve druhé německé lize a brzký návrat do milovaných Brém

Po svém konci ve Werderu se stěhoval Votava do Oldenburgu, který hrál druhou ligu. Nicméně vědom si svého věku ukončil ve 41 letech kariéru. Za druholigový celek naskočil do 28 utkání. Úctyhodné je, že během své kariéry, která trvala 23 let, nebyl nikdy vyloučen, přestože byl defenzivním záložníkem.

Po ukončení fotbalové kariéry docela rychle přesedlal na koučování. Nejprve vedl právě Oldenburg, kde na konci kariéry působil. Následně se přesunul do Meppenu. Tam však dlouho nevydržel. Když pak v roce 2000 dostal nabídku dělat šéfa skautů v milovaných Brémách, tak pochopitelně nemohl odmítnout.

V této funkci ale vydržel krátce přes dva roky, než dostal nabídku koučovat Union Berlín. V hlavním městě Německa vydržel rovněž dva roky a vedl berlínský klub do 50 utkání jako hlavní kouč a nevedl si špatně, přesto to nebylo úplně to pravé ořechové. Následovala měsíční zkušenost v pozici zápasového analytika u řecké reprezentace.

V roce 2004 se ale Votava opět vrátil do Werderu, kde působí doteď. V letech 2004 až 2017 působil v klubu coby trenér mládeže. Nicméně právě od roku 2017 působí ve vedení rezervního týmu a zároveň dělá poradce současnému kouči Brém Florianu Kohfeldtovi.

Zajímavé pak je, že se o tomto pražském rodákovi příliš neví. Jeho zápis do historie německého fotbalu je rozhodně velice významný a proto je poměrně smutné, že se v České republice jméno Mirka Votavy příliš neskloňuje.