Miroslav Kadlec: V Kaiserslauternu jsem zažil nejúspěšnější období své kariéry. Mrzí mě momentální situace klubu

Miroslav Kadlec byl kapitánem vicemistrů Evropy v roce 1996 v Anglii, kde se národní tým postaral o historický úspěch pro český fotbal. Nejúspěšnější část své kariéry strávil rodák z Uherského Hradiště v Německu, kde působil osm let v 1.FC Kaiserslautern. I přes zájem z Německa se rozhodl pro návrat na české ligové trávníky, kde tři sezóny strávil v Drnovicích a jednu sezonu v Brně. Po ukončení hráčské kariéry působí momentálně jako regionální hráčský manažer pro styk s německy mluvícími zeměmi v agentuře Sport Invest. Bývalý český reprezentant se rozpovídal pro Ruik o úspěšném mistrovství Evropy, Kaiserslauternu nebo i o svém synovi Michalovi.

Byl jste kapitánem českého výběru na mistrovství Evropy v roce 1996 v Anglii, kde jste se stali vicemistry Evropy. Jaké máte vzpomínky na tento šampionát?

Vzhledem k tomu, že jsme dokázali dojít v tomto turnaji až do finále, kde jsme sice podlehli Německu, tak i přesto mám na to jen ty nejlepší vzpomínky. Dokázali jsme něco, o čem jsme možná ani před turnajem nesnili. Dodnes se náš úspěch z Anglie připomíná a jedná se o historicky největší úspěch od osamotnění naší země. Takže i já si rád na to občas zavzpomínám.

Na tento turnaj jste odlétali jako jeden z největších outsiderů. Dokonce Váš spoluhráč Vladimír Šmicer si naplánoval svatbu v termínu vyřazovacích bojů. Čím si vysvětlujete, že jste dokázali zahrát takový úspěšný turnaj?

Je pravda, že jsme patřili mezi outsidery turnaje, jelikož v přípravě se nám moc nedařilo. Ke všemu jsme dostali těžkou skupinu, kde na nás čekalo Německo, Itálie a Rusko. V úvodním zápase jsme podlehli favorizovanému Německu, takže jsme neměli ideální vstup do turnaje. Ve druhém zápase jsme zaskočili Itálii a vyhráli nad ní 2:1. Tahle výhra nás nakopla a zvedlo se nám i sebevědomí, samozřejmě jsme k tomu potřebovali i trochu štěstí. Semkli jsme se jako tým a bojovali jeden za druhého.

Ve vyřazovací části jsme neměli co ztratit, pod tlakem byli favorité, kterými byli Portugalsko i Francie. V této části turnaje se může stát cokoliv, každý může porazit každého. Byli jsme skvěle připraveni a možná naši soupeři nezvládli roli favorita. A my díky naší kolektivnosti, bojovnosti a troše štěstí to dotáhli až do finále.

V semifinále proti Francii došlo utkání až k pokutovým kopům, vy jste jako správný kapitán proměnil rozhodující penaltu. Vzpomenete si na to, co se Vám honilo hlavou, když jste šel na penaltu?

No, už je to vážně dlouho. Každopádně cesta z půlky do pokutového území je vážně dlouhá. Honí se vám hlavou spoustu myšlenek, jak kopnout penaltu, kam ji kopnout, doleva nebo doprava? Penaltu během své kariéry neproměnilo spoustu skvělých hráčů, to k fotbalu prostě patří. Mně se to v tento moment naštěstí nestalo a poslal sem nás do finále.

Předpokládám, že nejúspěšnější část Vaší kariéry jste strávil v Německu, kde jste hrál osm let v klubu 1.FC Kaiserslautern. S tímto tradičním klubem jste 2x vyhrál Bundesligu, 1x DFB Pokal, zažil jste i sestup z Bundesligy, ale i návrat mezi německou elitu. Jaké máte vzpomínky na Kaiserslautern?

Na Kaiserslautern mám jen ty nejlepší vzpomínky, protože se nám podařilo vyhrát dvakrát ligu nebo německý pohár. Ale i z toho důvodu, že se mě osobně dařilo po herní stránce a hrál jsem asi nejlepší fotbal ve své kariéře. Za těch osm let v Německu mám spoustu zážitků, město a fanoušci žili fotbalem a atmosféra na stadionech, kde bylo třeba 30 tisíc lidí na to se nedá zapomenout.

Kaiserslautern je tradiční německý klub, který se bohužel momentálně nachází ve třetí lize v Německu. Co se stalo, že došlo k takovému propadu?

Jak jste již zmínil, Kaiserslautern je tradiční německý klub, za který nastupoval dokonce legendární německý fotbalista Fritz Walter. Ve vedení klubu se pohybovali špatní lidé v posledních 10 až 15 letech, kteří nedělali správná rozhodnutí. Když klub spadl do druhé ligy, tak jsem si říkal, že už se snad nemůže stát nic horšího. Bohužel sem se spletl a klub spadl až do třetí ligy. Situace v klubu mě velmi mrzí, protože Kaiserslautern má úžasné fanoušky, kteří si tohle nezaslouží.

Po konci v Kaiserlauternu jste se rozhodl pro návrat do České republiky, kde byla Vaše rodina. Působil jste v Drnovicích a Brně. Jak vzpomínáte na tato angažmá?

Já jsem mohl klidně zůstat v Německu, ale chtěl jsem se vrátit domů za rodinou. Zájem o mě projevila i pražská Sparta, ale nechtělo se mi už dojíždět a chtěl sem být co nejblíže Uherskému Hradišti, kde žijeme. Takže jsem měl dvě varianty, a to Drnovice nebo Brno. V Drnovicích jsem strávil tři roky a zažil nejúspěšnější éru Drnovic. Hráli jsme Pohár UEFA, kde jsme se utkali s Mnichovem 1860 a v lize jsme hráli v horní polovině tabulky. Bohužel jako v Kaiserslauternu i tady došlo k chybám ve vedení a fotbal v Drnovicích dopadl, jak dopadl. Po třech letech jsem pak odešel prodloužit si kariéru o jeden rok do Brna, kde jsem ji i zakončil.

Jaké to bylo pro Vás osobně vrátit se z Německa na české trávníky?

Byl to pro mě samozřejmě šok, s ohledem na to, jakou atmosféru a zájem fanoušku jsem zažil za těch osm let v Německu. Když jsme v Česku například přijížděli autobusem před zápasem na stadion, tak jsem se kluků ze srandy ptal, jestli se vůbec někdo na nás přijde podívat, protože tam nebyla ani noha. V Německu jsem byl zvyklí, že před zápasem byli davy fanoušků u stadionu. Samozřejmě byl i obrovský rozdíl v návštěvnosti nebo zázemí stadionů. V dnešní době tomu je jinak, některá zázemí v českých klubech se dají srovnat s těmi německými, o tom se nám před těmi 15 až 20 lety mohlo jen zdát.

Momentálně pracujete pro agenturu Sport Invest. Můžete nám říci něco o své pozici?

Tak agenturu Sport Invest nemusím asi moc představovat, jedná se o jednu z nejlepších agentur nejen u nás, ale i v zahraničí. Krom zastupování sportovců, se společnost věnuje i oblasti marketingu. Já působím jako regionální manažer pro styk s německy mluvícími zeměmi, takže mám přehled o fotbale a hráčích v německy mluvících zemích. I Díky mému osmiletému působení v Německu jsem stihl získat mnoho kontaktů, které mi pomáhají při mé práci.

V čem podle Vás se liší dnešní generace fotbalistů od té Vaší?

Fotbal je fotbal a tím i zůstane, ale lidé se mění. V dnešní době jsou úplně jiné tréninkové metody, zázemí a podmínky jsou úplně na jiné úrovni než před 20 lety. Samozřejmě i požadavky na hráče jsou odlišné, ale třeba konkurence v dnešní době u nás není taková jako v zahraničí, kde je mnohem větší. Dříve u nás děti hráli buď fotbal nebo hokej, a ta konkurence byla logicky větší. V dnešní době mají děti o dost více možností a dají i třeba přednost jinému sportu než je fotbal nebo hokej.  

V české nejvyšší soutěži jednoznačně dominuje Slavia Praha, která skvěle reprezentovala český fotbal v evropských pohárech minulý rok. Co říkáte na práci Jindřicha Trpišovského?

K tomu asi ani není co dodat. Slavia zažila fantastický rok, kde sehráli skvělé zápasy v Evropské lize nebo Lize Mistrů. Ani si nepamatuji, že by takhle nějaký český tým dominoval v naší lize. Trenér Trpišovský si vybral hráče, kterým věří a naopak hráči zase věří tomu, co jim říká. Před jeho prací se musí smeknout.

Váš syn Michal momentálně působí ve Slovácku a má za sebou taky velmi úspěšnou kariéru. Jak hodnotíte jeho kariéru?

Měl to těžší oproti svým vrstevníkům, protože spoustu lidí ho srovnávalo se mnou a tím pádem byl na něj vyvíjen tlak. On se nenechal odradit a makal na sobě, tím ještě jak jako malý kluk chodil koukat na Bundesligu, tak ho to motivovalo a chtěl se prosadit. Když si takhle zapátrám v paměti, tak žádný z potomků profesionálního fotbalisty co znám, tak to nedotáhl takhle daleko jako Michal. Myslím si, že prožil úžasnou kariéru a musím před ním smeknout.

V červnu se naše reprezentace zúčastní mistrovství Evropy, kde se utká s Anglií a Chorvatskem. Jak vidíte šance českého týmu?

V Praze jsme mohli vidět, že se s Anglií dá hrát, samozřejmě na domácím hřišti bude Anglie velice silná, ale s Chorvatskem a dalším týmem z baráže to vidím 50 na 50. Samozřejmě bude záležet i na tom, zda Jarda Šilhavý bude mít k dispozici všechny klíčové hráče a v jaké formě hráči budou. Vzhledem k tomu, že naše výkony jsou poslední dobou nevyrovnané, tak můžeme očekávat od našeho mužstva téměř cokoliv. Nicméně budu klukům držet palce, aby uhráli co nejlepší výsledek.