Michal Ďuriš: Vyrovnávací branka proti AC Milán? Vždycky se mi udělá husina, když si na to vzpomenu. Plzeň pro mě není uzavřená kapitola

Slovenský reprezentant Michal Ďuriš patřil k úspěšné éře Viktorie Plzeň, které svými góly pomohl k mistrovským titulům a účasti v evropských pohárech. Účastník evropského šampionátu z roku 2016 si udělal čas pro Ruik a rozpovídal se nám o svém aktuálním angažmá v kyperském klubu Anorthosis Famagusta. Také například zavzpomínal na časy v plzeňském dresu nebo prozradil co pro něj znamená reprezentovat svou vlast.

Ve svých 17 letech jste debutoval v A týmu Banské Bystrice, kde jste strávil pět sezón. Jaké byli Vaše začátky na nejvyšší úrovni ve Slovensku?

V té době nebývalo zvykem, aby takhle mladí hráči dostávali příležitost, protože byla úplně jiná doba. Dnes je tomu naprosto jinak a mladí kluci dostávají více příležitostí, než tomu bylo dříve. Já na to období vzpomínám velmi rád a jsem vděčný za tu šanci, která se mi naskytla.

Svými výkony ve slovenské lize jste zaujal Viktorii Plzeň a v létě 2010 jste zamířil do Štruncových sadů na roční hostování. V té sezóně jste pomohl k historickému úspěchu, v podobě prvního mistrovského titulu pro Plzeň. Jak vzpomínáte na tuto sezónu?

Mě bylo nějakých 22 let, když jsem šel do Plzně a přišel jsem do neznámého prostředí. Já jsem byl sice spokojený na Slovensku, ale chtěl jsem se ve své kariéře posunout a jít za novou výzvou. Bylo to něco neskutečného, co se nám podařilo s Plzní, protože Plzeň v té době byla brána ještě jako průměrný český klub. Ale všechno si naprosto sedlo od trenéra přes vedení klubu až po hráče. Byli jsme úžasná parta a nám se podařilo odstartovat úspěšnou plzeňskou éru.

Vaše hostování se po sezóně změnilo v trvalý přestup a v Plzni jste odehrál necelých šest sezón. Během té doby jste zažil zápasy v Lize mistrů nebo oslavy mistrovských titulů. Dá se plzeňské angažmá hodnotit jako to nejúspěšnější ve Vaší kariéře?

Jednoznačně co se týče sportovních úspěchů, tak to bylo moje nejúspěšnější období v kariéře. Získal sem s klubem třikrát mistrovský titul, zahrál si dvakrát skupinovou fázi Ligy Mistrů a třikrát skupinu Evropské ligy. Parta v kabině byla naprosto skvělá a na celé období v Plzni vzpomínám jen v tom nejlepším. Jsou to pro mě zážitky na celý život.

V sezóně 2014/15 jste odešel na hostování do Mladé Boleslavi, kde se Vám osobně dařilo. Jak moc Vám pomohlo toto angažmá v budoucnu?

Pomohlo mi to hlavně k návratu do Plzně. V té době trénoval Viktorku trenér Uhrin a já moc nezapadal do jeho plánů. Rozhodli jsme se s vedením klubu, že nejlepší bude, když půjdu na hostování do Boleslavi, kde budu mít herní vytížení. Tohle hostování si myslím pomohl jak mě, tak i Plzni. Protože následující rok byl skvělý a podařilo se nám opět získat titul.

Po návratu z Mladé Boleslavi jste zažil životní sezónu v plzeňském dresu, když jste vstřelil 18 branek. Na čem jste musel zapracovat, abyste si vysloužil trvalé místo na hrotu plzeňského útoku?

Já jsem vždy říkal, že nejlépe se cítím na hrotu útoku. Pod trenérem Vrbou jsem často nastupoval na kraji, ale respektoval jsem to a chtěl jsem pomoci týmu. V Boleslavi jsem prokázal, že jsem platný pro tým na hrotu a při návratu do Plzně bylo jen na mě, zda to dokážu potvrdit.

Viktorii Plzeň jste díky svým výkonům přerostl a začal být o Vás zájem v zahraničních soutěžích. Domluvil jste se na angažmá s ruským klubem FK Orenburg. Byli ve hře i jiné varianty?

První oťukávačky s některými kluby proběhli již v zimě, ale po dohodě s panem Šádkem jsem zůstal v Plzni, i vzhledem k blížícímu se evropskému šampionátu, abych měl jisté herní vytížení. Dohodli jsme se, že se k tomu vrátíme po EURU, ale bohužel nenaskytlo se nic zajímavého jak pro mě, tak i pro klub. Odehrál jsem v Plzni ještě podzim, ale už jsem cítil, že potřebuji změnu. Měl jsem několik nabídek a v zimě to přišlo, domluvili jsme se s ruským Orenburgem, který splnil veškeré požadavky.

Po roce v Orenburgu, jste zamířil hostovat do kyperského klubu Anorthosis Famagusta, kde se poté Vaše hostování změnilo v trvalý přestup. Jak jste spokojen ve Famagustě a jak se Vám žije na Kypru?

Jsme tu s rodinou velmi spokojeni, je tu krásné počasí a styl fotbalu mi tady velmi vyhovuje. Hned od příchodu se mi začalo dařit, střelil jsem několik branek a vybudoval si i nějakou pozici. Dovedu si představit, že tu strávíme delší dobu.

Údajně, když se řešil Váš trvalý přestup z Orenburgu do Famagusty, tak o Vás projevil zájem i APOEL Nikósie. Proč jste dal přednost Famagustě před Apoelem?

Tak APOEL je jednoznačně největší kyperský klub, který několikrát za sebou dokázal získat mistrovský titul. Ale já po době, kterou jsem strávil ve Famagustě, kde jsme byli s rodinou velice spokojeni, chtěl zůstat. Přišlo by mi to nefér i vůči fanouškům Famagusty. Ke všemu APOEL je největší rival Famagusty, takže by to fanoušci, se kterými mám dobrý vztah nesli velmi těžce.

Jaká je úroveň kyperské ligy a jaká panuje atmosféra na stadionech?

Jak jsem již řekl, mě fotbal na Kypru velmi vyhovuje. Prvních šest týmu má velkou kvalitu a vždy aspoň dva týmy se dostanou do evropských pohárů, o čemž svědčí i koeficient, který Kypr má. Pro někoho ta soutěž není možná atraktivní, ale má svou kvalitu a mě se tu líbí. Jinak atmosféra na stadiónech bývá bouřlivá a kyperští fanoušci jsou horkokrevní a nedají vám nic zadarmo.

Famagusta získala naposledy titul v roce 2008, momentálně vedete ligu o jeden bod před Omonií Nikósie. Už se v klubu pomalu mluví o titulu?

Tak před sezónou vyhlašuje asi osm týmu, že chtějí získat titul, ale nepovedou se jim první tři kola a hned propouštějí trenéra. My máme sezónu dobře rozjetou, vedeme ligu před posledním zápasem základní části. Pak si to šest nejlepších týmu rozdá o titul. Máme to dobře rozehrané a vše máme ve vlastních rukou.

Už několik let jste stabilním členem slovenské reprezentace. Zúčastnil jste se i evropského šampionátu v roce 2016. Co to pro Vás znamená reprezentovat Slovensko?

Je to obrovská čest pro mě. Jako malý chlapec jsem si asi ani nemyslel, že bych to mohl dotáhnout až do národního týmu. Jsem na to velmi hrdý. Zahrál jsem si i evropský šampionát, což je něco úžasného reprezentovat svou vlast na takovém turnaji. Pokud mi vydrží zdraví a forma, tak bych rád okusil ještě jeden šampionát v dresu Slovenska. Nejlépe samozřejmě již červnu, ale čeká nás těžká baráž a my se o to budeme chtít poprat a postoupit.

Jak jste zmínil čeká Vás baráž, kde se utkáte v domácím zápase proti Irsku. Co očekáváte od zápasu s Irskem a případně koho z dvojice Bosna a Hercegovina – Severní Irsko, byste chtěl v rozhodujícím zápase?

Bude to nesmírně těžký zápas. Irové jsou silný tým a hrají velmi fyzicky náročný fotbal, na domácím hřišti jsou ještě silnější, ale my máme výhodu domácího prostředí, což by mohla být pro nás výhoda. Budeme bojovat a porveme se o to, abychom hráli ten rozhodující barážový zápas my a ne Irové.

Je nám to úplně jedno s kým bychom měli hrát, pokud chceme postoupit na šampionát tak musíme porazit teď kohokoliv. Jen je škoda, že bychom ten rozhodující zápas nehráli doma, ale venku.

Nejlepší a nejhorší moment ve Vaší kariéře?

Nejlepší moment? Těžko vybrat pouze jeden, protože jsem měl to štěstí získat mistrovské tituly s Plzní, zúčastnit se evropského šampionátu nebo nastupovat v zápasech Ligy Mistrů. Na všechny tyto momenty mám jen ty nejlepší vzpomínky, na které nikdy nezapomenu.

A nějaké špatné momenty si nevybavím, i díky tomu, že podobu mé hráčské kariéry se mi vyhýbala vážnější zranění.

Já mám Vaše jméno spojené s dvěma momenty. Rozhodující gól v předkole Ligy Mistrů proti Kodani a vyrovnávací branka ve skupině Ligy Mistrů proti AC Milán, oba góly padly shodou okolností v nastaveném čase. Co se Vám vybaví?

U obou gólů to byla naprostá euforie. Proti Kodani jsem vstřelil vítěznou branku v nastaveném čase a my jsme poprvé postoupili do základní skupiny Ligy Mistrů. V tu dobu nás nesledovali jen fanoušci Plzně, ale celé Česko a i Slovensko, díky tomu, že nás v Plzni působilo více hráčů ze Slovenska. Bylo to něco fantastického.

A vyrovnávací branka proti AC Milán? Vždycky, když si na tento moment vzpomenu tak mám husinu. Kterou mám právě i teď, když o tom mluvím.

Chtěl byste si ještě ve své kariéře vyzkoušet nějaké další zahraniční angažmá?

Letos mi bude 32 let, takže na nějakou z TOP lig už to není, to moc dobře sám vím. Ve Famagustě mám ještě smlouvu na 1,5 roku a jak jsem již zmínil, jsem zde velice šťastný a dokážu si představit zůstat tady i delší dobu. Ale fotbal je hrozně nevyzpytatelný, takže uvidíme, co bude v budoucnu.

Jak byste reagoval na nabídku od Plzně?

Není to dávno co jsem ji skutečně měl, když jsem byl na odchodu z Orenburgu, tak návrat byl ve hře, ale kluby se nedohodli a já šel do Famagusty. Plzeň pro mě není uzavřená kapitola, zažil jsem tam krásné chvíle a rád se tam vracím. Nechci se ovšem vracet za každou cenu, a kdyby se nedařilo třeba mě i klubu, tak bych nerad dal zapomenout na ty úspěšné okamžiky, které jsem tam prožil. Ale momentálně to mám nastavené tak, že bych chtěl zůstat raději v zahraničí a myslím si, že i Plzeň jde teď jinou cestou a chtějí vsázet na mladší hráče.