Měl být nástupcem Benzemy, dnes střídá ve Fiorentině. Zmařený talent Luka Jović

Kdo jste před přečtením nadpisu věděli, kde dnes hraje Luka Jović? Někdejší superstar Eintrachtu Frankfurt, která se proměnila ve vyhořelou hvězdu Bílého baletu. Nejmladší střelec pěti branek v jednom utkání Bundesligy, Real Madrid přijal citelnou finanční ztrátu, aby uvolnil dnes 25letého srbského útočníka ze svých služeb. Jak mohl trofejemi ověšený někdejší kanonýr tak propadnout?

Začátky v Srbsku a přeprodej v Limassolu

Luka Jović začal svou kariéru v FK Crvena Zvezda Bělehrad. Už v mládežnických kategoriích byl vždy napřed. Jako čtrnáctiletý opustil U15 aby se připojil k týmu do 17 let. O rok později poskočil k U19 a po další sezoně se jako 16letý přidal k prvnímu týmu Bělehradu.

Ve stejném roce se do ‚Áčka‘ připojil i o dva roky starší Marko Grujić, dlouholetý záložník FC Liverpool, který však většinu svého působení na severozápadě Anglie putoval po Evropě v nikdy nekončící sérii hostování.

Jović odehrál za Bělehrad v dospělém fotbale necelé dvě sezóny, a i v omezeném počtu minut, reflektující jeho nesmírně nízký věk, dokázal udělat dostatečný dojem pěti góly a dvěma asistencemi v 644 minutách fotbalu během první poloviny své druhé sezóny v klubu. Výkony, které vzbudili zájem o tenkrát 18letého Joviće.

V lednu 2016 se tedy srbský zakončovatel stěhoval. Přestup to ale nebyl přímočarý. 25. ledna toho roku zaplatil 2 miliony euro za Joviće Apollon Limassol, celek z Kypru. Přestup, nad kterým dnešní optikou zvedáme obočí se vyjasnil o pouhých pár dní později.

Limassol, jako správný překupník, prodal Joviće za 6,6 milionů euro ještě ten samý týden, na deadline day 31. ledna. Nová adresa tak skutečně reflektovala talent, který se v mladém útočníkovi skrýval. Byla jí portugalská Benfica.

V Portugalsku jen za ‚béčko‘

Za Limassol tak Jović neodehrál jediný zápas, přesto na něm klub z pomezí Evropy a Blízkého východu vydělal více než trojnásobek původní ceny. I přes vysokou cenu za 18letého hráče byl však Jović nucen rozehrát se v Portugalsku v Liga Portugal 2 za B tým svého nového zaměstnavatele.

První tým stejnou zimu posílil z Atlética Madrid Raúl Jiménez, který pomohl hlavnímu střelci, Konstantinosovi Mitroglou, dovést Benficu k ligovému prvenství. Trofeji, kterou se, i přes jeho působení převážně v druhém týmu, může chlubit také Luka Jović.

Ten se však při veškerých úspěších jeho seniornějších spoluhráčů střelecky trápil i za B tým a přidal jen 2 góly ve více než 500 minutách v nižší divizi. Druhý rok byl ještě horší.

Jović zůstával v rezervním mužstvu, kde navíc vinou zranění neodehrál o moc víc než za prvního půl roku. Střelecky také dokázal svůj zápis pouze dorovnat dalšími dvěma zásahy. Jeho hvězda, zdálo se, vyhasla ještě, než stihla zazářit.

Záchrana z Frankfurtu

I přes jeho trápení však přišla nabídka z Frankfurtu. Eintracht dal Jovićovi možnost prokázat své kvality na dvouletém hostování. Společně se stále ještě 19letým Jovićem se nad Mohan stěhoval stejné léto také Sébastien Haller z FC Utrecht. Společně doplnili již jednu sezónu hostujícího Ante Rebiće.

V prvním ročníku začala tato trojice pozvolna. Luka Jović sám neodehrál ani 1000 minut. Trefil se však osmkrát. To bylo dvakrát tolik gólů jako za posledních 18 měsíců za ‚béčko‘ Benficy, navíc ještě v méně minutách a obtížnější soutěži.

Bylo to ale během sezóny 18/19, kdy se z této trojice stal jeden z nejefektivnějších útočných trojzubců v Evropě. S medailí za prvenství v DFB-Pokal v kapse, Frankfurt opustil kouč Niko Kovač a jeho následovník, Adi Hütter, našel způsob, jak dostat tuto trojici na trávník společně.

Luka Jović odehrál po boku Rebiće a Hallera svou životní sezónu. 2246 minut, 32 utkání, 17 branek a 6 asistencí v Bundeslize doplnil 10 zásahy v Evropské lize, kterou si Frankfurt vybojoval o rok dříve a kde se dostali až do semifinále.

Chelsea, následný vítěz soutěže, potřeboval až penalty, aby svého soupeře zdolali. Jović v semifinálovém utkání skóroval a následně, po remíze 1:1, proměnil svou penaltu.

Po boku Hazarda do Realu

S takto úspěšnou sezónou za sebou, Luka Jović vzbudil zájem Realu Madrid. Do Španělského kapitolu se stěhoval po boku svého skolitele ze semifinále Evropské ligy, Edena Hazarda.

Belgický křídelník a legenda londýnské Chelsea proměnil rozhodující, pátou penaltu. Je příznačné, že oba přestupy se ukázaly být fiaskem a Real Madrid tak utratil více než 200 milionů euro za trojici Jović, Hazard & dnes v Gironě hostující Reinier, aniž by dostal cokoliv na oplátku.

Ani samotný přesun do Madridu nemohl být přímočarý. Takové Jovićovi přestupy být nedokáží. Eintracht Frankfurt vcelku bezmyšlenkovitě uplatnil svou výkupní klauzuli na po celou dobu hostujícího Joviće.

Dohoda mezi nimi a Benficou nesla cenovku 22 milionů euro. Web transfermarkt však již toho času hodnotil 21letého Joviće na 60 milionů, což se více blížilo částce, kterou nakonec zaplatil Real Madrid.

1. července 2019 se tak stal Jović oficiálně hráčem Eintrachtu Frankfurt. Obratem, 2. července, už oblékal dres bílého baletu. Podobně jako dříve Limassol, Eintracht svou vynaloženou investici během jediného týdne ztrojnásobil.

Nebo, ztrojnásobil by, nebýt další klauzule v kontraktu s Benficou, která zajistila portugalskému klubu dalších 15 milionů euro díky provizi z budoucího prodeje.

Kalamita v Madridu

Luka Jović byl vnímaný jako dlouhodobá náhrada za o dekádu staršího Karima Benzemu. Benzemovi už v době Srbova příchodu bylo 31 let, tato linie by tedy dávala smysl. Jović však očekáváním nedostál.

V prvním ročníku v Madridu mu situaci znesnadnilo pár zranění, ale i limitovaný prostor, který trenér Zidane mladému útočníkovi dával na úkor svého krajana, Karima Benzemy.

Pandemie a s ní spojené problémy rovněž sehráli svou roli. Jović se neprojevil, chtělo by se zákeřně napsat, jako neostřejší tužka v penále, když během lockdownu odletěl do Srbska a v reakci na kritiku odpověděl, že mu nikdo neřekl, že má zůstat doma. Aniž bych měl ambici dělat z jednoho incidentu jakékoliv soudy, tato eskapáda nepůsobila dobře nejen na veřejnost, ale také dovnitř klubu.

Nebyly to však poslední potíže s koronavirem. Během následujících dvou sezón absentoval srbský útočník s virovým onemocněním hned třikrát. K tomu se začala přidávat drobná poranění, která kazila Jovićovi jeho doposud takřka perfektní injury record.

Natažená ruka Frankfurtu

Během všech popisovaných trápení přispěchal Jovićovi na pomoc Eintracht Frankfurt. Již podruhé chtěli die Adler vytáhnout Joviće ze svízelné situace. A podruhé se to zdálo jako velmi úspěšný gamble.

Posilující svůj bývalý celek na šestiměsíční hostování v polovině sezóny 20/21, Jović skóroval ihned při svém debutu. A to hned dvakrát, do sítě Schalke. Druhý gól přidal o dvě kola později, do branky Arminie Bielefeld, a všechny madridské trable se zdály být zažehnány.

Jenže pak gólové trápení udeřilo znovu. Během celého zbytku sezóny, včetně utkání v reprezentačním dresu, přidal Srb do své sbírky jedinou branku.

Rezignace Bílého baletu a úklid do Itálie

Jović se tedy do Madridu vracel po neúspěšném hostování a strádání pokračovalo. Až na ojedinělou výjimku bezgólové trápení vyznačující se limitovanými příležitostmi vyústilo v málo vídanou situaci. Obě strany se dohodly na anulování platného kontraktu.

Hráčovou motivací mohla být vidina herních příležitostí a restartu kariéry v novém působiště, Real Madrid dále nechtěl platit Jovićovi vysoké peníze, ke kterým se po jeho přestupu zavázal.

Akceptoval tedy raději 63milionovou ztrátu a nechal v létě před výkopem tohoto ročníku odejít stále pouze 24letého Joviće zdarma do Fiorentiny. Novopečený spoluhráč Antonína Baráka však nepřicházel do Itálie s žádným velkým renomé, jak by medaile pro vítěze Ligy mistrů a dvě ocenění za prvenství v La Lize a španělském poháru naznačovali.

Italský celek byl proto při nabízení kontraktu opatrný. Smlouva na pouhé dva roky, s možností prodloužení o další dvě sezóny, to naznačuje.

Jović však v dosavadním průběhu Serie A rozvlnil sít pouze čtyřikrát. Tentokrát však nemůže vinit nedostatek příležitostí na trávníku. Ačkoliv si svou bilanci vylepšuje v Konferenční lize šesti góly v osmi utkáních, což zavdává důvod k opatrnému optimismu, zůstává Frankfurt jediným místem, kde dokázal dnes stále pouze 25letý Jović kdy skutečně dával góly.

Zdroje: Transfermarkt, FotMob