Martin Podlešák: Hokej není jediná věc na světě, hráči by měli mít zadní vrátka

Rodák z Mělníka Martin Podlešák se rozhodl po ukončení hráčské kariéry založit si vlastní agenturu, která zastupuje hokejisty. Bývalý důrazný útočník se snaží hledat nové talenty pro český hokej a snaží se jim pomoci v hokejovém růstu. Během své hráčské kariéry se Podlešákovi podařilo získat mistrovský titul se Spartou. Bohužel kvůli zdravotním problémům byl nucen předčasně ukončit svou kariéru. Martin Podlešák si v nabitém programu hráčského agenta udělal čas a poskytl pro náš web velmi zajímavý rozhovor.

V roce 2011 jste založil svou vlastní agenturu, která zastupuje hokejisty. Věděl jste již jako aktivní hráč, že byste se po ukončení hráčské kariéry chtěl věnovat zastupování hráčů a mít vlastní agenturu?

V průběhu kariéry jsem procházel mnoha zraněními. V roce 2010 mi pan profesor Pavel Kolář oznámil, že mám vrozenou vadu páteře a ta mi dovolí hrát aktivní hokej maximálně dalších 5 sezon. V ten moment jsem musel přemýšlet nad budoucností mnohem vážněji. Práce hokejového agenta mě vždy zajímala. Během angažmá v Českých Budějovicích jsem procházel zraněními a během rekonvalescence jsem začal trávit čas na tribuně při mládežnických týmech Českých Budějovic. Kariéru jsem ukončil v září 2014 a plně se začal věnovat vybudování agentury.

Mohl byste čtenářům přiblížit, co všechno obnáší zastupovat profesionálního hokejistu?

Komunikaci s hráči, vybudování programu nebo dlouhodobého plánu pro každého hráče zvlášť. Komunikaci s kluby, vyjednávání hráčských smluv. Vyřizováním pracovních víz do hokejových zemí, rezervace letenek, hledání bytů pro hráče, školek, škol. Je to široká škála úkonů.

Čím Vás hokejista musí zaujmout, abyste se rozhodl ho zastupovat?

Každý hokejista je specifický. Každý může najít uplatnění, pokud má co nabídnout. Zaujme mě pracovitost na ledě a mimo led, nebát se jít přes překážky, věřit společnému cíli a nebát se mu jít naproti. Mám rád, když z hráče vyzařuje chuť uspět, chuť vyhrávat, když je soutěživý. Samozřejmě musí splňovat určité dovednostní parametry vůči světovému hokeji, aby ta šance uspět a mít skvělou kariéru byla o něco opřena.

Můžete nám přiblížit, jak zhruba vypadá jednání s hráčem, kterého chcete zastupovat? Protože předpokládám, že občas to musí být boj získat vytouženého hráče do své agentury.

Pokud se týká mladého hráče, nejdřív kontaktuji rodiče. Sejdu se s rodiči a hráčem, následně se sejdu 2x až 3x jen s hráčem . Občas mají hráči zábrany před rodiči mluvit o svých snech a plánech. Snažím se kluka poznat, nastínit mu svou vizi, práci a následně, pokud jsme na jedné lodi, podepíšeme smlouvu o zastupování a pracujeme na jeho kariéře. Hledáme cesty, jak z něj udělat lepšího hráče a člověka.

Musíte občas některé hráče držet při zemi, aby jim nestoupla sláva do hlavy?

Ne ne, s tím jsem se zatím nesetkal.

Spoustě lidem se nelíbí, že hráči odchází v brzkém věku do zámoří, aniž by odehráli něco v domácí nejvyšší soutěži. Jaký je Váš názor na toto téma?

Nebráním se tomu. Některým hráčům takové rozhodnutí může pomoci a některým naopak ublížit. Pokud jsou kluci v prognózách následného NHL draftu a nehrají českou nejvyšší soutěž, přikláním se k odchodu do zahraničí, kde hráči mohou být více na očích v kvalitnější juniorské soutěži, než je naše juniorská soutěž.

Moderním trendem jsou univerzitní soutěže a studium na amerických univerzitách. Jsou hráči, kteří profesionální hokej hrát nechtějí. Chtějí studovat a zároveň hrát hokej. To je skvělá volba. Americký univerzitní hokej má velké jméno. Hráči už ví, že hokej není jediná věc na světě a je dobré mít zadní vrátka.

V juniorských soutěžích se mnohdy najdou velmi talentovaní a šikovní hráči, ale někteří jedinci nezvládnou přesun z mládežnického do dospělého hokeje. Čím to může být, že hráč nezvládne tento přesun?

Každý hráč má určitý výkonnostní strop, přes který se nedostane. Hráč může být vynikající v mladším dorostu, nemůže hrát v juniorech, ale pak je skvělý v mužské soutěži. Do mužského hokeje musí být hráči připraveni po dovednostní stránce, rychlostní stránce, silové stránce a taktické stránce. Většinou hráčům něco chybí, aby zvládli udělat následující krok. Bohužel si většina z nich myslí, že je jim ublíženo a kopou raději kolem sebe než aby se kousli a snažili se zapracovat na nedostatku. Většině hráčů a nejen mladým, ale i starším hráčů chybí reálný pohled na svou výkonnost.

Vy jste byl v roce 2001 draftován Phoenixem Coyotes, ale bohužel z důvodu několika zranění jste nedostal možnost nastoupit v NHL. Co Vám dalo působení v zámoří?

Když pominu hokejový vývoj. Tak mi působení v Americe a Kanadě dalo životní zkušenosti, z kterých doteď čerpám. Naučil jsem se jazyk, poznal spousty zajímavých lidí. Posílil jsem sám sebe po mentální stránce. Nesmím zapomenout na hostující rodinu, u které jsem první půlrok bydlel. S těmi jsem v kontaktu do dnešní doby a pokud to oboustranně jde, tak se i vídáme.

Když jste byl draftován Phoenixem, tak v klubu působil jako spoluvlastník legendarní Wayne Gretzky, nemohu se Vás na něj nezeptat. Jaké na něj máte vzpomínky a jak na Vás zapůsobil?

Smlouvu jsem podepsal před zápasem v Anaheimu. Přímo v kabině. Po utkání jsme letěli do Vancouveru, kde mi Wayne osobně telefonicky gratuloval. Byl to fajn člověk. Během jednoho přípravného kempu mně a Brankovi Radivojevičovi hrál centra, protože ten původní se nám před zápasem bílý – červení zranil. To byl hezký zážitek.

Po konci v zámoří jste strávil 4 sezóny ve Spartě, kde jste hned v úvodní sezóně získal mistrovský titul. Jaké máte vzpomínky na toto období?

Na Spartu jsem přišel z Mělníka v necelých deseti letech. Přirostla mi k srdci. Spartu jsem měl, mám a vždy budu mít rád. Je to klub mého srdce. To, že jsme v sezoně 2006/2007 získali titul, byl splněný sen. Mám na období ve Spartě úžasné vzpomínky. Lehko se hraje za klub, který máte rád a cítíte se v něm doma. Na můj nucený odchod ze Sparty nevzpomínám rád. Bylo to jako když Vám trhají srdce z těla.

Shodou okolností to bylo naposledy, kdy Sparta získala mistrovský titul. Myslíte si, že by letos Sparta mohla prolomit čekání a získat titul?

Věřím Spartě v každé sezoně. Její fanoušci, hráči a vedení by si ho zasloužili.

Po angažmá na Spartě jste působil ještě v Českých Budějovicích, Hradci Králové a ve Velké Británii. Jaká byla úroveň tamního hokeje a jak jste se tam ocitl?

Hokej mě tam moc nebavil. Chtěl jsem tam původně strávit sezonu, dcerka aby se naučila anglicky a za rok bych skončil. Bohužel silné bolesti zad, následně rizikové druhé těhotenství mé manželky mě přiměly k rozhodnutí vrátit se domů, kariéru ukončit a být ji oporou, protože ona tam vždy byla pro mě a chtěl jsem jí to oplatit. Bylo to náročný období, ale ničeho nelituju.

Tématem poslední doby bylo uzavření Extraligy. Jaký máte vy osobně na to názor?

Nejsem úplně proti, majitelé to platí, ale musí to mít hlavu a patu. Přál bych si, aby bylo zavedené platové dno nebo aby mladí hráči měli nastavěné podmínky tak, že se nebudou bát jít trénovat navíc s kondičním trenérem, aby se nebáli zaplatit si fyzioterapeuta, investovat do své budoucnosti. Bohužel za deset tisíc korun si mladí hráči nemůžou moc dovolit. Často jsou stále odkázáni na své rodiče. Určitě bych se inspiroval Finskem, kde je dvacet let soutěž uzavřena. Následně bych se inspiroval Švédskem, kde mají mladí hráči nastavené stejné platební podmínky pouze do konce juniorského věku.

David Pastrňák baví svými výkony fanoušky v NHL. Jak Vám se osobně zamlouvá tento hráč a je to ukázkový příklad pro Vaše klienty například?

David je skvělý hokejista, což dokazuje od doby, co je v NHL. Davida osobně neznám. Rozhodně po hokejové stránce může být vzorem pro všechny hokejisty. Svým klientům dávám za příklad Míru Formana, který se vypracoval z nechtěného hráče ve Spartě do hráče, který je teď, svojí zarputilostí, vůlí a chutí.