Marek Jankulovski: Kvůli oční vadě málem nikdy nehrál fotbal. Vyhrál však Ligu mistrů a nyní se snaží vrátit Baník na výsluní

Dnes je Marek Jankulovski považován v České republice za fotbalovou legendu. Aby ne, je vítězem Serie A, Ligy mistrů, Superpoháru UEFA či mistrovství světa klubů. Patřil mezi nejdůležitější hráče slavné reprezentační éry pod Karlem Brücknerem. Přitom se ani nemusel fotbalistou stát kvůli oční vadě v mládí. Prožil však skvělou kariéru a dnes je sportovním ředitelem Baníku Ostrava. Jak vypadala jeho fotbalová cesta?

Marek Jankulovski se narodil 9. května 1977 v Ostravě. Co jest zajímavé, tak jeho otec se na naše území dostal coby válečný sirotek z Makedonie prostřednictvím Červeného kříže a na nejvyšší ligové úrovni v Československu odehrál 28 utkání. Je tedy zřejmé, že Marek měl po kom fotbalové vlohy zdědit. Jak dnes již ale víme, tak kariéru svého otce poměrně s přehledem překonal.

Právě Jankulovského otec Pando je toho názoru, že Marek měl talent od Boha. Hrozilo ale také, že by fotbal vůbec hrát nemusel. Ve čtyřech až pěti letech lékaři, že má porušené prostorové vidění a že nemá dostatečně vyvinuté oční svaly. Málem tak musel na oční školu, což by znamenalo, že by zřejmě fotbal nikdy nehrál. Naštěstí se mu ale tyto komplikace samy daly do pořádku a tak mu nic nebránilo v cestě za úspěšnou kariérou.

V sedmi letech tedy začínal v týmu NH Ostrava. Po třech letech se ale stěhoval do Baníku, kde prošel různými mládežnickými kategoriemi, než dostal příležitost v A-týmu. Co však je zajímavé, tak Jankulovski se nejvíce proslavil na postu levého beka, ačkoliv cizí mu nebyla ani levá záloha. Nicméně jako mladý nenáviděl bránění a nerad běhal. Byl však velice technicky nadaný, k disciplíně a defenzivním povinnostem jej však museli nutit.

Svůj první zápas v naší nejvyšší soutěži odehrál během 30. kola v sezoně 1994/95 proti Liberci a pomohl Ostravanům k výhře 2:0. V dalším ročníku soutěže nastoupil do devíti duelů, ačkoliv většinou jako žolík. Vstřelil v ní ale svůj první gól. V Baníku pak strávil ještě čtyři sezony a vypracoval se mezi klíčové hráče týmu. Celkově v letech 1994 až 2000 odehrál za ostravský celek 110 ligových duelů a vstřelil 15 branek.

Právě rok 2000 byl pro Marka Jankulovského zlomový. Jednak v únoru daného roku zaznamenal debut v reprezentaci České republiky a dokonce se podíval na Euro, kde nastoupil do dvou zápasů. V létě se navíc stěhoval do zahraničí. Koupila jej Neapol za částku pohybující se okolo 70 milionů korun. Během první sezony v Itálii se ale trápil. Nedostával tolik prostoru, kolik by si přál. Pouze do sedmi soutěžních duelů nastoupil od začátku, do dalších čtrnácti jako žolík ze střídačky. I tak vstřelil tři góly. Nicméně byl využíván na pozici levého či středního záložníka.

Celou sezonu se však trápila i Neapol, která sestoupila do Serie B. Právě tam už Jankulovski začal dostávat prostor a stal se klíčovým hráčem týmu. Nicméně konečně začal mimo levou a střední zálohu být stavěn i na post levého obránce. V sezoně dal pět gólů a jakkoliv svému týmu k postupu nepomohl, stěhoval se o level výše. Za 3,5 milionů eur jej vykoupilo Udinese.

Právě v dresu Udinese se Jankulovski postupně začal stávat jedním z nejlepších levých beků v Serii A. Patřil k oporám týmu a to mu také pomohlo k tomu, aby si vybojoval stabilní pozici v reprezentaci. Hned v první sezona s Udine dokázal vstřelit pět branek a s týmem se umístil na skvělé šesté pozici. Další ročník byl však ještě o něco lepší!

Se svým týmem skončil sedmý, vstřelil 8 soutěžních branek a svými výkony si zajistil pozvánku na Euro 2004, které dnes většina fotbalových příznivců z České republiky považuje za legendární. Na evropském šampionátu Jankulovski odehrál až na jeden zápas každou minutu a s naší reprezentací získal skvělý bronz! Stejně jako další z reprezentantů i on doufal, že přijde nabídka od velkoklubu. Nicméně Udinese jej ještě nechtělo pustit. Požadovalo spoustu peněz.

V týmu, kde dnes působí Antonín Barák, pak skvělý levý bek strávil již jednu jedinou sezonu. Udinese skončilo na skvělém čtvrtém místě, Jankulovski dal čtyři góly, připsal si asistenci a stejně jako v minulých sezonách patřil ke stěžejním hráčům. Po povedených předchozích sezonách a Euru tomu ani jinak být nemohlo. Bylo však jisté, že hráče jeho kvalit si už nebude Udine schopno udržet.

Začalo se mluvit o zájmu Juventusu, v němž již řádil Pavel Nedvěd, ale také o zájmu AC Milán. Právě druhý jmenovaný celek se nakonec stal novým působištěm ostravského rodáka. Rossoneri jej vykoupili za 8,5 milionů eur, přičemž jeho hodnota se v té době pohybovala na 20 milionech, což v té době byla vysoká suma.

Nicméně počátky v milánském velkoklubu neměl Jankulovski vůbec jednoduché. V obraně bylo mnoho zvučných jmen a legend, které jakoby měli místo jisté už jen kvůli jménu. To kritizoval i Markův otec: „Jak tam můžou hrát čtyřicetiletí chlapi? Marek nedostal pořádnou šanci.“ V základní sestavě nastupoval pravidelně akorát v poháru, jenže to byly pouze čtyři zápasy. Celkově v ročníku 2005/06 nastoupil do 28 duelů, z toho 17 krát šel na plac ze střídačky. I přesto dokázal vstřelit gól a přidal dvě asitence.

Situace byla o to horší, že hráč potřeboval být připraven na světový šampionát, který se konal v Německu. Nicméně i přesto odehrál všechna utkání v základní skupině a k postupu z ní reprezentaci nijak nepomohl. Blížil se však teprve vrchol Jankulovského kariéry, jaký si zřejmě sám nepředstavoval ani ve snech.

Sezona 2006/07 byla pro zřejmě tou nejvýznamnější. Oproti prvnímu roce v Miláně se Jankulovski pravidelně dostával na hřiště jakožto hráč základní sestavy a patřil mezi důležité postavy týmu. Platilo to v lize, poháru i Lize mistrů. V Serii A naskočil do 33 zápasů, připsal si tři góly a tři asistence. Nicméně s Rossoneri skončil na čtvrtém místě. Ani v poháru nedošel jeho tým k většímu úspěchu.

Jinak tomu ale bylo v Lize mistrů. Nejdříve AC Milán ovládl svou základní skupinu, v níž se sešel s Lille, aténským AEK a Anderlechtem. V osmifinále si italský celek poradil se Celticem. Ve čtvrtfinále po výsledcích 2:2 a 2:0 přešel Jankulovski a spol přes Bayern Mnichov. Následovalo semifinále se silným Manchesterem United, první zápas sice AC prohrálo 3:2, ale ve druhém smetlo anglický celek 3:0!

Finálový duel tak svedl dohromady AC Milán a Liverpool. V něm si Rossoneri připsali výhru 2:1 a stali se tak vítězem nejvýznamnější klubové trofeje. Jankulovski nastoupil do všech utkání a ve finále odehrál 80 minut. Jednalo se o sedmou výhru Ligy mistrů v klubové historii. Na vítězství v milionářské soutěži dokázali milánští navázat výhrou v Superpoháru UEFA, kde AC porazilo 3:1 Sevillu. Jankulovski dokonce vstřelil vítěznou branku!

V roce 2007 pak dokázal Jankulovski se svými spoluhráči vyhrát ještě mistrovství světa klubů a díky všem svým úspěchům byl za daný rok zvolen nejlepším fotbalistou České republiky. Nicméně během sezony 2007/08 jej trápily zdravotní komplikace. Poranil si koleno a tak toho mnoho neodehrál. Včetně výše zmíněných mezinárodních soutěží nastoupil pouze do devatenácti zápasů.

Na Euru 2008 však nemohl chybět. Odehrál na něm kompletní počet minut, jenomže ze základní skupiny se České republice postoupit nepodařilo. Naděje na vyřazovací boje pohřbila prohra 3:2 s Tureckem, která bolela o to víc, že naše reprezentace vedla 0:2. Nicméně pro Jankulovského se jednalo o dobrou zkoušku, neboť tak věděl, že je na tom zdravotně v pořádku.

I díky tomu se opět mohl stát klíčovou součástí základní sestavy v Miláně. Nicméně ročník 2008/09 zakončilo AC na třetím místě a neuspělo ani na jiných frontách. Jankulovski však nastoupil do 38 duelů, vstřelil gól a připsal si čtyři asistence.

Věk však člověk nezastaví, případná zranění a konkurenci také ne. Před Jankulovskim byly poslední dvě sezony v Miláně, v roce 2009 dokonce ukončil reprezentační kariéru. Sezonu 2009/10 odehrál pouze 16 duelů, polovinu od začátku, druhou polovinu naskakoval ze střídačky. V další sezoně toho odehrál ještě méně i vinou zranění, nicméně si s Rossoneri konečně připsal na své konto ligový titul! Krásná tečka na konec kariéry v Miláně.

Za AC Milán tedy nakonec odehrál Jankulovski krásných 158 utkání a klub se tak stal jeho druhým domovem. Působení v něm považuje za splněný sen. Následně se však přesunul do Baníku Ostrava, jenže pár minut po nástupu na hřiště se opět zranil a ukončil svou fotbalovou kariéru. Dočkal se však velkolepé rozlučky, které se zúčastnil například Gennaro Gattuso. Ten dokonce prohlásil, že by s Jankulovskim šel klidně do války.

Od léta 2018 je Marek Jankulovski sportovním manažerem Baníku a sám nečekal, že jej tato práce bude tolik naplňovat. Nicméně si vede velice dobře a snaží se dostat slezský klub na výsluní, což se mu poměrně daří, ačkoliv je stále na čem pracovat. Jak vysoko dokáže svůj domovský klub vytáhnout?