Marek Heinz: Přestup do Baníku? Sigma neměla zájem, tak to bylo jednoduchý rozhodnutí

Bývalý reprezentant Marek Heinz prožil velmi bohatou kariéru jak na klubové, tak i na reprezentační úrovni. V mistrovské sezóně Baníku Ostrava patřil k nejlepším hráčům ligy, což potvrzuje i to, že se stal nejlepším střelcem soutěže. Odchovanec Sigmy Olomouc zavzpomínal pro Ruik na svou kariéru a prozradil, čemu se věnuje nyní.

Už je to nějakou dobu co jste se rozloučil s profesionální kariérou.  Pohybujete se i po konci hráčské kariéry nějak ve fotbalovém dění?

Pomáhal jsem nějakou dobu s trénováním mládeže v Sigmě a nedávno mně kamarádi přemluvili, abych šel hrát za divizní Všechovice, kde působím jako hrající asistent trenéra. Takže se pořád nějak pohybuji ve fotbale.

V české lize jste odehrál nejlepší sezónu nikoliv v mateřské Sigmě Olomouc, ale v Baníku Ostrava. Mezi oběma kluby panuje rivalita, jak bylo těžké rozhodování, zda přijmout nabídku od Baníku?

Vlastně už od žáků nebo dorostu zápas mezi Sigmou a Baníkem pro nás znamenal více než, když jsme hráli proti Spartě nebo Slavii. Takže ta rivalita je mezi kluby. Když jsem byl na odchodu z Hamburku, tak Sigma o mně neprojevila zájem, kdežto Baník ten zájem měl. Takže to bylo pro mě vážně jednoduchý rozhodnutí, když se Sigma neozvala.

Jak vzpomínáte na tu mistrovskou sezónu s Baníkem? A v čem byla síla toho týmu, že dokázal udělat takový úspěch?

Ten tým byl dobře složený a kolektiv výborně šlapal. Jestli si to dobře pamatuji, tak jsme se dostali ve 4 kole na první místo a už ho nepustily. Byly vyprodané Bazaly, fanoušci nás podporovali a my hráli pěkný ofenzivní fotbal. Prostě všechno si to sedlo a my jsme dokázali, co jsme dokázali.

Nerad bych zamluvil i Váš mateřský klub Sigmu Olomouc. Sledujete pořád Sigmu?

Tak určitě, já jsem z Olomouce a žiju tady kousek od Sigmy, takže klub pořád sleduji. V Sigmě jsem dostal šanci ukázat se v prvoligovém fotbale a jsem klubu vděčný za všechno co pro mě udělal.

Díky svým výkonům v české lize jste zamířil do Německa, kde jste nastupoval za tradiční německé kluby, jakými jsou Hamburk nebo Mönchengladbach. Jaký vzpomínáte na tyto kluby?

Oba zmíněné kluby jsou dost odlišné. Mönchengladbach měl v minulosti větší přízeň v Německu než třeba Bayern Mnichov nebo jiné kluby. Jsou tam naprosto skvělí fanoušci, kteří stojí vždy za klubem. Hamburk je zase klub s obrovskou tradicí, kde jsem vlastně po svém příchodu řekl, že tam zůstanu celou svou kariéru, což bohužel nevyšlo.

Měl jsem tam dobrý začátek, kdy se mi první dva měsíce dařilo, ale pak to asi dost ovlivnil můj odjezd na olympiádu, kdy jsem byl vlastně měsíc mimo. Po návratu už to bohužel nebylo ono, klub odvolal i trenéra, který si mně tam přivedl, a vše se změnilo.

Dá se říct, že jste patřil mezi vyvolené, trenéra Karla Brücknera. V čem podle Vás spočívalo kouzlo úspěchu trenéra Brücknera?

Já si myslím, že to byl výborný trenér, který měl obrovský respekt u hráčů a věděl přesně, co chce, aby konkrétní hráč a tým hrál. S každým hráčem, kterého měl v týmu, tak uměl pracovat. Fotbal je sice kolektivní sport, ale abyste byl úspěšný, tak musíte mít i individuality, se kterými pan Brückner uměl pracovat. On prostě vždycky žil fotbalem 24 hodin denně a žije jím dodnes.

Vyzkoušel jste si angažmá i v bouřlivém Turecku, kde jste působil v Galatasarayi Istanbul. Proč tohle angažmá nedopadlo podle Vašich představ?

Mně se tam moc nechtělo odejít, ale když přiletěli zástupci Galatasaraye do Gladbachu, tak jsme se nějak dohodli a já tam přestoupil. Začátek byl dobrý, ale já jsem se tam necítil vůbec dobře a pořád se něčeho bál. Já jsem byl nejradši, když jsem odtrénoval a jel domů. Teď s odstupem času vím, že to byla hloupost a dá se říct, že jsem si sám házel klacky pod nohy.

O dost lépe jste se, asi musel cítit ve francouzském St. Etienne, kam si Vás přivedl trenér Ivan Hašek. Šel byste do Francie, kdyby tam nebyl trenér Hašek?

To nevím, jestli by měl klub o mě zájem. Já jsem každopádně uvítal nabídku od Saint – Étienne a to že tam se mnou byl někdo z Česka, ke všemu trenér Hašek, tak to byl velký plus. Bylo to pro mě každopádně vysvobození, protože jsem chtěl odejít z Turecka.

Měl jste tu možnost zúčastnit se památného EURA 2004, kde jste vstřelil nádherný gól proti Německu. Jak vzpomínáte na tento šampionát?

Spoustu lidí mi gól proti Německu připomíná, ale ten gól vlastně nic neznamenal, o dost důležitější byl pro mě gól hned v úvodním zápase proti Lotyšsku. Jinak na ten turnaj vzpomínám jen v dobrém. Měli jsme skvělou partu, lidi nám fandili, spoustu fanoušků chodilo na naše tréninky a hráli jsme neskutečný fotbal. Šampionát měl pro nás bohužel hořký konec, když jsme sice vypadli s vítězem celého turnaje, ale zároveň to byl ten nejslabší soupeř, na kterého jsme narazili. Ale takový je prostě fotbal.

Když už jsem zmínil EURO, tak český výběr se kvalifikoval na následující šampionát, který se odehraje v příštím roce. Jak se Vám líbí systém, který nabízí šampionát?

Je dobře, že se tam kluci dostali. Jen mě mrzí, že se to hraje v několika zemích a ztrácí to takové kouzlo toho turnaje. Spíše mi to přijde jako nějaká kvalifikace, protože tam bude spousta cestování, jak pro kluby, tak hlavně fanoušky. Podle mě to ztrácí význam, protože to nebude ten turnaj, kde se potkají všichni účastníci v jedné zemi.

Některé soutěže kvůli pandemii koronaviru ukončila letošní sezónu, ale některé se naopak budou snažit dohrát rozehranou soutěž. Jaký je Váš názor? Dohrát nebo nedohrát?

Můj názor může být jakýkoliv. Podle mě to je dost nafouknutý a některá pravidla a zákazy jsou prapodivný. Chápu, že to v některých zemích chtějí dohrát, ale podle mě to nebude moc regulérní. Myslím si, že se někteří hráči nakazí během obnovení soutěže. A co bude následovat? Půjdou jen nakažení hráči do karantény? Nebo celý tým? Okamžitě to ovlivní tu soutěž a budou odloženy zápasy. Neumím si představit, jak to bude fungovat, ale myslím si, že se některé soutěže nedohrají.

Zaregistroval jsem, že jste vášnivým golfistou. Jak často hrajete a jak jste se ke golfu dostal?

Snažím se hrát, co nejvíce to jde. Hole mám vlastně pořád v autě a raději než abych chodil někde po městě, tak jdu do přírody a zahraju si golf. Začal jsem vlastně hrát s Tomášem Ujfalušim v Hamburku, když jsme žili na hotelu a nejvíce mě to pak chytlo na EURU v Portugalsku, kde jsme měli hřiště u hotelu a tam jsem strávil spoustu času s Jardou Plašilem.