Máme kvalitní fotbalistky, klíčová je herní praxe, říká trenér ženské reprezentace Karel Rada

Ženskou fotbalovou reprezentaci Česka čekají v závěru měsíce dva zápasy Ligy národů, oba proti týmu Bosny a Hercegoviny. Čtyři dny po venkovním klání se svěřenkyně Karla Rady představí 31. října na novém stadionu v Hradci Králové, pro který půjde o mezinárodní premiéru. Minulý pátek se na něm uskutečnila tisková konference, po jejímž skončení dvaapadesátiletý hlavní trenér hovořil v rozhovoru nejen o nově vzniklé soutěži.

Čekají vás další zápasy Ligy národů. Uvítal jste její vznik? Jak ji hodnotíte?

Ženský fotbal jde po vzoru toho mužského. Díky Lize národů je méně prostoru pro přátelská utkání, v těchto soutěžních zápasech stále o něco hrajete. Bojujete o postupy nebo o udržení, například i z druhých míst je možné postoupit do baráží, v nichž zase usilujete o šampionáty. Takže z tohoto pohledu jsou jednotlivá klání zajímavější.

V případě postupu byste hráli v lize A, což by nabízelo konfrontaci s předními evropskými týmy. V čem by to posunulo českou reprezentaci?

V takových zápasech vás vždy čeká velká náročnost, protože ta špička má opravdu vysokou úroveň. Od nás je výkonnostně trochu odskočená, ale proto je potřeba sbírat zkušenosti. I pro psychiku hráček je to do budoucna velký přínos. Když výsledkově a především herně drží s těmito týmy krok, ujistí se, že jejich práce dává smysl a mají šanci se neustále zlepšovat.

Českému ženskému „áčku“ se stále nedaří postoupit na velký turnaj. Co mu zatím schází na tu širší evropskou špičku?

Samozřejmě větší kvalita a vyspělost fotbalistek, možná také větší hráčská základna. Vždy pomáhá i možnost hrát těžké zápasy v Lize mistryň nebo právě v reprezentaci. Naše liga se posouvá dopředu, ale pořád v ní nejsou tak kvalitní a vyrovnaná utkání. Možná se budou u nás v budoucnu profesionalizovat kluby… My sice chceme velké nároky na tréninkový proces, ale pro hráčky je velmi náročné to skloubit ještě se zaměstnáním nebo studiem.

Boj o ligový titul je zde dlouhodobě duelem Slavie a Sparty. Proč se podle vašeho názoru nedaří nejvyšší soutěž více zkvalitnit a mezi touto špičkou a zbylými týmy zmenšit rozdíly?

Jednoznačně je to kvůli rozdílům v zázemí a ve finanční stránce. Slavia a Sparta jsou ekonomicky výrazně odskočené od ostatních klubů. Je logické, že nejlepší hráčky se soustředí do těchto dvou týmů, ve kterých mají mnohem lepší podmínky. Konkurence v Česku tedy tak velká není, i když bych řekl, že se to postupně zlepšuje. Obecně nám však k dosažení úplné profesionalizace stále kousek chybí.

V posledních letech už jsme si zvykli na to, že ve velkých klubech nejlepších evropských soutěží nepůsobí čeští fotbalisté. Ale u žen je tomu jinak…

Myslím si, že máme kvalitní fotbalistky. Pro Votíkovou, Staškovou, Dubcovou, Svitkovou nebo třeba v poslední době Stárovou ve Francii je jedině dobře, že se dostaly tak vysoko. Důležité nicméně je, aby pravidelně nastupovaly. Pokud hrají, mají samozřejmě herní praxi, což je klíčové. To pak velmi zvedne kvalitu samotných fotbalistek i národního týmu.

Jaká je situace dívčího mládežnického fotbalu v Česku?

V poslední době se na tom hodně zapracovalo. Za podpory FAČRu jsou v klubech šéftrenéři mládeže, kteří například více monitorují tréninkový proces. Celkově hraje důležitou roli kvalifikace trenérů. Několik let zpátky trénovali spíš tatínkové, které to bavilo. Ve vzdělávání a získávání nových informací spočívá velký přínos pro ženský fotbal.

Také to jde ruku v ruce s větší medializací a propagací. Před pár desítkami let byl fotbal žen v uvozovkách tabu, moc lidí se o něj nezajímalo a psalo se o něm jen málo. Teď je i díky televizi častěji na očích.

Přesuňme se i ke zmiňované špičce. Nedávno ve Španělsku proběhla stávka fotbalistek za navýšení platů. Je podle vás možné, že by se někdy jejich mzdy přiblížily těm mužským?

Zatím to asi srovnávat nejde. Je to logické vzhledem k ekonomickým procesům, protože třeba medializace není tak velká. Tím pádem z prodeje vysílacích práv neplyne tolik peněz. Přestože na posledních ženských mistrovstvích světa a Evropy byly obrovské divácké návštěvy a měla velkou televizní sledovanost, mužský fotbal je pořád někde jinde. Zatím na jeho úrovni ten ženský zkrátka není.

Zaměřme se chvíli také na vás. Popište prosím vaši cestu k ženskému fotbalu a trénování reprezentace.

V roce 2008 jsem ukončil profesionální hráčskou kariéru. Díky své dceři, kterou jsem začal vozit na fotbal, jsem se dostal k trénování. Byl jsem osloven, jestli bych nevedl některé tréninky, a tak jsem se postupně do toho začal více zapojovat. Od roku 2009 jsem tedy v Plzni prošel veškerými kategoriemi od přípravek přes žákyně až po juniorky a následně ženy.

Začal jsem vést také různé výběry a národní týmy do 15 let, 17 let a tak dále. Vygradovalo to tím, že jsme poprvé v historii postoupili se sedmnáctkou na mistrovství Evropy v Bělorusku. Potom jsme v roce 2017 odehráli domácí evropský šampionát v západních Čechách… Až mě to vše dovedlo k ženské reprezentaci.

V čem je specifické trénování ženského kolektivu?

Samozřejmě vše souvisí s mentalitou, která se odlišuje od té mužské. Přístup dívek a žen k fotbalu je výborný v tom, že jsou skutečně vnímavé. Když je to baví a jdou za tím trenérem, jsou ochotné pro fotbal udělat všechno. Ale je potřeba dobře pracovat s psychologickou stránkou, ženy prostě na různé věci nahlíží jinak. Významnou roli hraje komunikace.

V ženském fotbalovém prostředí působí v trenérských pozicích ženy i muži. Dokážete si představit, že by se jednou trenérky výrazněji prosadili v mužském fotbale?

Možné je všechno, chce to svůj čas. Trenérek není tolik jako trenérů, ale samozřejmě už vedou nejlepší ženské týmy, například Nizozemka Wiegmanová. Je otázkou budoucnosti, zda se ženy začnou prosazovat v mužském fotbale. Teď vůbec nedokážu říct, jestli k tomu někdy dojde. Je to samozřejmě také o tom, že celkově je fotbalové prostředí zvyklé hlavně na muže-trenéry. Žen v této profesi ovšem přibývá.

Uzavřeme rozhovor lehce filozofickou otázkou. Jak může mužský fotbal, nejpopulárnější sportovní odvětví na světě, pomoci tomu ženskému ke vzestupu?

Mužský fotbal musí ten ženský především přijmout, což se týká nejen velkoklubů. Musí fotbal žen chtít podporovat a brát ho jako důležitou součást. Nemůžeme se na něj dívat skrz prsty, ale ani ho porovnávat s mužským. Od žen logicky nikdy nemůžeme vyžadovat takovou rychlost, dynamiku a sílu jako od mužů. To se samozřejmě týká všech sportů.