Lukáš Zima: Šance v Janově? Nevypadá to, že bych ji letos dostal. Působení v zahraničí by si měl každý vyzkoušet

Český brankář Lukáš Zima upoutal pozornost zahraničních velkoklubů v mládeži Slavie a nakonec se rozhodl pro přestup do FC Janov. V Itálii už působí nějakých deset let a svého rozhodnutí vůbec nelituje. Brankář FC Janov se rozpovídal pro Ruik o působení v Itálii a dal i radu mladým hráčům ohledně působení v zahraničí.

Prošel jste mládežnickými kategoriemi Hradce Králové, kde se mohou pyšnit skvělou výchovou brankářů. Mládežnickými kategoriemi v Hradci prošli i Tomášové Holý a Koubek. Jak vzpomínáte na působení v Hradci? A čím to podle Vás je, že se Votrokům podařilo vychovat tak kvalitní brankáře?

Já jsem do Hradce přišel v žácích, kde jsem vydržel až do A-žáků, než jsem odešel v patnácti do pražské Slavie. Z Hradce vyšlo spoustu dobrých a kvalitních gólmanů. V té době měl Hradec velmi dobrou základnu a já na tohle období vzpomínám velmi rád. Já jsem i studoval v Hradci Králové, takže jsem to měl spojený i se školou, protože pocházím od Nového Města nad Metují. Byly to hezký časy, a když se ozvala Slavia, tak jsem vůbec neváhal, protože jsem to bral jako krok dopředu v kariéře.

Jakou změnu pro Vás znamenal přestup do Slavie? A jak Vám tohle působení pomohlo v kariéře?

Byla to samozřejmě změna, protože do Hradce jsem dojížděl do školy, ale v Praze jsem byl na internátu. Musel jsem se umět o sebe postarat, ale poznal jsem, jak funguje velký klub, poznal jsem nové lidi, se kterými jsem v kontaktu dodnes. Hradec i Slavia mi toho daly strašně moc. Slavia mi pomohla do reprezentace, odkud jsem se vlastně dostal do zahraničí.

V sedmnácti letech jste se musel rozhodnout, zda odejít do zahraničí nebo zůstat v Česku. Co nakonec rozhodlo pro odchod do Janova?

V té době jsem si mohl vybírat ze spousty klubů, protože měl o mě zájem Juventus, Manchester United, ruské kluby, ale bylo tam více zájmů z různých klubů. Já jsem měl skoro podepsanou smlouvu do Juventusu, ale ze dne na den se ozval majitel Janova, který mi poslal nabídku s tím, že budu moc hned trénovat s áčkem. Bylo mi i nabídnuté, že hned absolvuji soustředění s týmem a budu součástí prvního týmu. Takové nabídce jsem nemohl odolat, takže jsme se nakonec rozhodli pro Janov.

Vzpomenete si ještě na to, jaké byly Vaše začátky v Itálii?

Když jsem do Itálie přišel, tak mi bylo sedmnáct let a odešel jsem tam bez rodičů, takže to nebylo vůbec jednoduchý. Neuměl jsem vůbec italsky a dá se říct, že ani anglicky, takže jsem se zezačátku učil hlavně sám a docházel jsem i na nějaké lekce k jedné paní, která byla Slovenka. Bohužel se to nedalo všechno skloubit dohromady, protože jsem měl trénink ráno s prvním týmem a odpoledne s juniorkou. Takže jsem vůbec nestíhal jezdit vlakem do centra na doučování, takže to jsem vzdal a řekl jsem si, že se budu učit sám. Po půl roce jsem se tu řeč naučil nějak sám a to bylo velmi důležité, aby mě kabina přijala a zapadl jsem mezi spoluhráče.

Stal jste se součástí FC Janov, kde zanechal v minulosti velmi dobrý dojem Tomáš Skuhravý. Jak tam na něj vzpomínají?

Na Tomáše Skuhravého tady vzpomínají jen v tom nejlepším, protože je tady legenda. Zanechal tady velkou stopu a lidi tady na něj nezapomněli. Je tady opravdu velmi populární.

Po konci v mládežnickém fotbale jste absolvoval několik hostování v nižších italských soutěžích. Jak vzpomínáte na začátky v dospělém fotbale?

Většina kluků se po konci v juniorce chodí rozehrát do třetí ligy, aby si vyzkoušeli ten dospělý fotbal. Já jsem taky šel nejprve na hostování do třetí ligy a pak jsem šel do druhé ligy, kde to nedopadlo podle mých představ, protože jsem měl před sebou velice kvalitního brankáře, který přišel z Neapole.

Takže jsem neměl vůbec jednoduché se přes něj dostat do branky. V Itálii to je trochu složitý, protože záleží, odkud přijdete. Když přijde brankář z AC Milan a ten druhý z Janova, tak dostane přednost ten z AC Milan. Většinou i ten kmenový klub si nechá dát do smlouvy, aby jejich brankář chytal.

Poslední dva roky jsem hostoval v Serii B za Livorno, kde bych to přirovnal ke klubům z české ligy, které se pohybují někde ve středu tabulky. Bylo to moje rozhodnutí, protože jsem mohl zůstat v Janově a dělat náhradního brankáře, ale já jsem se rozhodl, že chci hrát. V Livornu se mi to první rok dařilo, ale druhý rok už to takové nebylo.

Neřekl bych, že jsem ztratil místo, ale přišel mladší brankář z AC Milan, který musel hrát, aby se udržel v reprezentaci do 21 let. Takže já jsem byl bez jakéhokoliv vysvětlení odstaven, aniž bych udělal nějakou chybu. Bylo to dost zvláštní, ale musel jsem se s tím nějak poprat. Nebylo to vůbec jednoduchý, ale nějak jsem to přijmul a vzal to jako zkušenost, která mě posunula v kariéře.

Od šestnácti let jste byl členem mládežnických výběrů až do U21, se kterým jste se zúčastnil mistrovství Evropy do 21 let v Polsku. Měli jste velmi silný tým, ale nepodařilo se vám postoupit ani ze skupiny. Co se stalo, že tento turnaj skončil neúspěšně?

Měli jsme super tým už od U16, kdy jsme to s většinou kluků dotáhli až do U21, takže jsme se dobře znali. Byly jsme kamarádi, tým, parta, vždycky jsme se těšili na ty srazy. Neřekl bych, že neúspěšně, ale určitě se dalo uhrát víc. My jsme byli rádi, že jsme se na ten turnaj vůbec dostali a pro spoustu z nás to byla skvělá zkušenost, která nás posunula.

Po konci v Livornu jste se vrátil zpět do Janova. Myslíte si, že by už mohl přijít ten čas, abyste dostal šanci v Serii A?

Teď momentálně řešíme, co bude dál. Já bych chtěl hrát a v Janově to asi teď nepůjde. Přestupový trh je stále otevřený, tak uvidíme, jestli se něco naskytne.

Už jsem se Vás zeptal na to, jaké to bylo rozhodnout se, zda odejít do Janova nebo zůstat v Česku. Co byste doporučil mladým hráčům, které čeká podobné rozhodování?

Já jsem v zahraničí už deset let a je to prostě úplně jiný život. Ten, kdo přijde z Česka do zahraničí v mladém věku, tak v zahraničí moc dlouho nevydrží, protože je to opravdu rozdíl. Pokud si sem nepřestěhujete rodinu, tak jste tu většinu času sám. Je to těžký na psychiku, řeč je jiná, ale já jsem za ten krok hrozně rád. Já jsem moc rád, že jsem odešel do zahraničí. Myslím si, že by si to měl každý vyzkoušet. Návratu do Česka bych se nebránil, kdyby měl nějaký klub zájem, ale preferuji setrvání v zahraničí.

Hráčům bych doporučil, ať se určitě poradí s rodiči nebo se starším hráčem, který v zahraničí působí nebo působil. Důležité je i zvolit správný klub, abyste věděli, že dostanete nějakou šanci. Záleží pak už jen na vás, jestli to půjdete vyzkoušet nebo ne. Musíte počítat s tím, že je to v zahraničí úplně jiný než v Česku. Ale stojí to za to, protože získáte spoustu zkušeností, kamarádů nebo se naučíte jazyk. Je to jen na vás, ale myslím si, že byste si to měli vyzkoušet, když ta možnost se vám naskytne.