Lancia Martini Racing aneb Historicky nejúspěšnější tým WRC. Jak šel čas s naprosto ikonickou závodní značkou?

Lancia Martini Racing – to je historie sama. Italská stáj se nesmazatelným písmem zapsala nejen do historie WRC. Lancia je totiž pojem, který budí mnohé napříč celým motorsportem. A taky aby ne, jedná se o naprosto ikonickou značku a nejúspěšnější rallyový tým všech dob.

Lancia Rally Team, potažmo Lancia Martini Racing – to je jméno, které mnohým fanouškům nejen rallye, nýbrž celého motorsportu přináší především vášeň a vzpomínky na velká vítězství.

Během svého působení ve WRC získala Lancia hned deset mistrovských titulů mezi konstruktéry a šest titulů v rámci šampionátu jezdců. A právě těchto deset celkových prvenství je číslo, které doposud nedokázal žádný tým dorovnat.

Při pohledu do historických tabulek zjistíme, že nejbližším pronásledovatelem je tým Citroën Total. Ti své tituly získali především na začátku nového tisíciletí a poté v letech 2008 – 2012.

Francouzská stáj v nejvyšší kategorii WRC získala mezi týmy osm titulů a na další hned tak nedosáhne. Aktuálně totiž Citroën ve třídě Rally1 žádným týmem nedisponuje.

Začátky ve WRC

Jedním z prvních úspěchů ve WRC, který tento italský konstruktér zaznamenal je mistrovský titul z roku 1974, konkrétně s vozem Lancia Fulvia. Ovšem i v následujících dvou letech dosáhla Lancia na dva tituly mistra světa.

Nutno podotknout, oficiální mistrovství světa v rallye započalo ročníkem 1973, přičemž se po dobu dalších tří let nepočítali do konečného pořadí individuální výsledky jezdců.

Sečteno a podtrženo, prvním mistrem světa mezi jezdci se stal v roce 1977 Ital Sandro Munari, jenž závodil ve službách Lancie. To už však WRC vládnul tým Fiat s vozem Abarth 131, který na vrcholu Poháru konstruktérů vystřídal právě Lanciu.

Group B & Group A

Abychom plně pochopili působení Lancie a v čem vlastně spočívala její největší síla, nebo proč byl tento tým v pozdějších letech natolik úspěšný, je zapotřebí si uvědomit, že ona zlatá éra 80. let byla rozdělena do dvou hlavních kategorií.

Tou první byla Skupina B, oficiálním názvem Group B, která se v mistrovství světa v rallye objevila v roce 1982.

Nutno podotknout, mezi jejich předchůdce patřily vozy jako Lancia Stratos nebo Alpine-Renault A110, jenž ovládl úvodní ročník oficiálního mistrovství světa v roce 1973. Zajímavostí je, že vozy rallye tehdy používali motory s turbomychadlem, který týmy umisťovali do míst u zadních sedadel.

Ovšem v onom roce 1982 mezinárodní automobilová federace FIA zrušila veškerá omezení a povolila výrobu speciálních automobilů pro závody rallye.

Jedním z prvních vozů této nové éry byla Lancia 037 – ještě s pohonem zadních kol. Zkrátka a dobře se jednalo o vozy s výkonem zhruba 500 koní, s kevlarovou karoserií, výrazně odlehčeným odpružením a zkráceným rozvorem.

Italský tým pak byl tím úplně prvním, který na svůj vůz umístil zadní křídlo. Tato éra ovšem netrvala dlouho. FIA v roce 1986 tento koncept zcela zakázala, a to z důvodu velmi závažných. Závodní auta byla totiž příliš rychlá, odlehčená a co do ovladatelnosti vozů nebezpečná.

Po tragických nehodách Henriho Toivonena a Joaquima Santose a v důsledku několika střetů přímo s diváky byla éra Skupiny B okamžitě zastavena. Především Santosova havárie snese měřítko jedné z nejhrozivějších haváriií motoristického sportu.

Píše se 5. března 1986 a závodí se v Portugalsku. V průběhu úvodní etapy se Santos snažil vyhnout pár nadšencům, jenže ve vysoké rychosti ztrácí nad svým Fordem kontrolu a zastaví se až o dav lidí. Netřeba dodávat, že hned tři z nich byli na místě mrtví a dalších 30 zraněno.

O to větším paradoxem bylo, že vedení soutěže nechtělo o jejím zrušení ani slyšet, přestože se v Portugalsku odehrála naprostá tragédie. Na nátlak ostatních týmů však vedení a promotéři zbytek rychlostních zkoušek zrušili.

Mistr světa z roku 1980 Walter Röhrl nicméně prohlásil, že už nikdy nic lepšího neprožijeme. Podle něj byla Skupina B naprosto výjimečná a mísila romantiku s brutalitou.

Po zákazu Skupiny B však FIA potřebovala pro sezónu 1987 přijít s jiným, potažmo novým konceptem. A tak se zrodila Skupina A. Ve srovnání s předešlou kategorií byl tento koncept založen na striktních regulích – především co do výkonu, aerodynamiky a hmotnosti vozů.

Tato omezení navíc pomohla konstruktérům snížit celkové náklady a povzbudila více soukromých týmů k účasti v mistrovství světa v rallye.

S novou érou tak přišly vozy, které svými schopnostmi zdobily průběh každé etapy. A právě jedním z nich byla Lancia Delta Integrale. Italský tým zkrátka a dobře ze všech nejlépe zapracoval nové technické regule, což se poté ukázalo jako klíčový moment pro následující roky. Kromě Lancie však tehdejší závody rallye obsahovaly i další skvělá auta, jakými byli například legendární Toyota Celica GT-Four nebo Mitsubishi Lancer Evolution.

První polovina 80. let

Po titulech z let 1974, 1975 a 1976 zažil tým určitý útlum, alespoň co se zisku mistrovských titulů týče. V roce 1982 však došlo k zásadní události – týmy Martini Racing a Lancia spojili své síly, díky čemuž vznikl vůz Lancia 037. Partnerství Lancie a Martini v mistrovství světa v rallye navíc bylo jedno z nejdelších a trvalo až do konce sezóny 1992.

Osmdesátá léta nicméně znamenala vstup do nové éry WRC, vozy díky novým regulím zrychlily, byly hlučnější a jen stěží si jde představit jiné období, ve kterém se závodní auta tak moc vyvíjela. Aneb Jak píšeme výše – zlatá éra Skupiny B.

Vůz Lancia 037 byl ovšem pouze začátkem skvostné spolupráce a tzv. „tichem před bouří“. Čtvrtý mistrovský titul získal tým Lancia Martini Racing v roce 1983.

Poté sice další rok dokráčel na samotný vrchol tým Audi a další dvě sezóny v řadě triumfoval v Poháru konstruktérů Peugeot Sport, následně se však zraky všech fanoušků upnuly k rokům nadcházejícím. Byť v sezóně 1986 se italský konstruktér umístil v každém závodě na stupních vítězů.

Ročníkem 1987 totiž započal tým Lancia Martini Racing svou dominantní éru.

1987 – 1992 aneb Naprostá nadvláda Lancie

Lancia Delta Integrale, neboli šest let nepřekonatelný vůz, který využil vstupu do nové éry v podobě Skupiny A. Lancia optimalizovala svůj systém pohonu na všech čtyřech kolech a využívala 2.0litrový přeplňovaný motor.

Právě v období této šestiletky nevyhrál titul nikdo jiný než právě Lancia Martini Racing. Pouze v šampionátu jezdců dokázal dominanci Lancie zkrotit jeden pilot, který později závodil ve službách Citroënu Total a jeho syn dnes závodí za Ferrari ve formuli 1. Správně, řeč je o Carlosi Sainzovi, jež dosáhl na titul mistra světa v letech 1990 a 1992.

Jinak se nicméně jednalo o období, kterému naprosto jednoznačně dominovala italská stáj. Sezónu 1987 a 1992 završil titulem finský závodník Juha Kankkunen, dva mistrovské tituly získal v letech 1988 a 1989 Miki Biasion.

Nutno podotknout, tovární tým Lancie po oficiální stránce opustil mistrovství světa v rallye na konci sezóny 1991, i přesto si však soukromý tým Jolly Club Martini Racing Delta, jenž však byl Lancií stále podporován, připsal v sezóně 1992 další titul v Poháru konstruktérů, pro Lanciu celkově již desátý. Tím se italský tým stal nejúspěšnějším v celé historii WRC.

Definitivní tečka

Rok 1993 byl nejen pro Deltu, ale i pro Lanciu posledním soutěžním ročníkem ve WRC. Na konci sezóny 1993 pak Lancia z mistrovství světa definitivně odešla, čímž ukončila 20leté působení týmu na vrcholu tohoto sportu.

Je ale zapotřebí poznamenat, že sezóna 1993 byla pro Lanciu velmi hořkou záležitostí. Italský tým byl doslova válcován svým největším konkurentem Fordem Escortem, přičemž nejlepším výsledkem Lancie bylo druhé místo na Rallye Acropolis.

Tým Jolly Club se z mistrovství světa odhlásil dokonce ještě před jejím skončením. Za celou dobu ovšem italský tým dosáhl na 46 vítězství, přičemž vytvořený rekord v podobě zisku šesti titulů v řadě se dosud nikomu nepodařilo překonat. Lancia zároveň vytvořila vskutku ikonické rallye auto.

Zdroje: WRC, Martini Racing, Dirtfish