Kosovo vs. Anglie? Více než jen fotbalový zápas. Oslava přátelství však zakrývá problémy mladého státu

V Prištině, hlavním městě malého a mladého státu, se 20 let po konci války v Kosovu utkal domácí výběr s Anglií. Ostrované vyhráli 4:0, což však nepokazilo vůbec nic na tom, jaká atmosféra provázela nejen samotné utkání, ale také průběh před ním i po něm. Kosované přivítali Anglii ve velkém stylu a jednalo se o velkolepou oslavu přátelství. A jakkoliv se to může zdát fantastické, což samozřejmě je, tak trošku to překrývá problémy, jimž balkánský stát stále čelí.

Dá se říci, že kvalifikační utkání Kosova s Anglií nemělo víceméně žádný sportovní význam. Pro hráče i trenéry zajisté ano, jelikož se potkali s jednou z nejlepších reprezentací světa, nicméně díky vývoji ve skupině, kdy byly známy oba postupující celky, se nehrálo prakticky o nic, což akorát napomohlo fantastické atmosféře, která panovala již před utkáním.

Kosovo ve své domovině přivítalo své bratry. Jednalo se o oslavu přátelství, která přesahovala význam fotbalu. To se muselo líbit i Raheemu Sterlingovi, jehož namísto rasistických urážek čekali v ulicích hlavního města soupeře transparenty s jeho osobou. Celkově Prištinu zdobily anglické a kosovské vlajky spolu s transparenty, na nichž balkánský stát vřele vítal své nedělní soky.

Rovněž se po městě i na stadionu vyskytoval vlčí mák, který je symbolem památky první světové války a padlých vojáků. Proč to všechno? „Udělali jsme to, jelikož si ceníme našich přátel. Anglie nám pomohla vytvořit náš stát. Sehrála v tom klíčovou roli spolu s jejím premiérem Tonym Blairem,“ nechal se slyšet Agim Ademi, prezident kosovské fotbalové federace.

Stejně, jako se v Kosovu nezapomíná na nerespektující a nepřátelské chování, což poznala například Česká republika, nezapomíná se zde ani na pomoc, což pro změnu teď fantasticky pocítili Angličané. Jakou pomoc? V průběhu kosovské války okolo 19 000 britských vojáků dohlíželo na bezpečnost v Prištině. Mimo to se Anglie stala bezpečným útočištěm pro lidi, kteří před válkou utíkali.

Šéf kosovské fotbalové federace pak vidí i jiný důvod, proč se Anglie dočkala takového přivítání. Rasismus a diskriminace. „Ve skutečnosti jsme i my diskriminováni po dlouhou dobu a dokážeme se tak vcítit do toho, co Angličané zažívají. Vzhledem k tomu, že hodně našich lidí žije v zahraničí a zažilo mnoho kultur či náboženství, a že u nás pracuje hodně cizinců, Albánci nikdy nebudou rasističtí,“ dodal Agim Ademi.

Spousta anglických fanoušků, kteří na utkání vyrazili, ihned mělo šanci poznat, že se nejedná jen o marketingovou kampaň, ale že to tak obyvatelé Kosova opravdu cítí. Někteří se o tom rozpovídali pro DW.com. „Lidé si s námi neustále chtěli povídat. Děkovali za to, že jsme přijeli do jejich země. Je to neobvyklé, většinou to nečekáte. Hodně to pro nás znamená. Je to jedna z největších věcí, jakou pro nás kdo mohl udělat,“ nechal se slyšet jeden z Angličanů.

A jak to vidí obyvatelé Kosova? „Nemáme tu rasismus. Bojujeme pouze proti špatným lidem. Jsme nová a mladá země. Je proto dobré začít bez diskriminace, rasistických projevů a vytvářet tu bezpečí. Jsme pozitivní lidé a nemáme s rasismem nic společného,“ vyjádřili se pro německé médium dva příznivci domácích.

Nicméně tímto se dostáváme k jistému problému. Jak každý občan České republiky ví, tak je Kosovo neustále diskriminováno. Mnoha státy není ani uznáváno, neuznává jej ani prezident Miloš Zeman, který v září během návštěvy Srbska vyzval, aby jej i náš stát přestal uznávat, čímž rozhodně nepomohl ke zlepšení našich vzájemných vztahů a také k přátelské atmosféře, která příznivce fotbalu u nás, kteří cestovali do Prištiny, rozhodně nečekala.

A zřejmě pod tíhou té vší negativity, která se na Kosovo hrne, dochází i z jejich strany na diskriminační chování vůči jiným národnostem na vlastním území. Pociťují to především Srbové, jichž mezi 1,8 miliony obyvatel Kosova žije okolo 13 000. I dvacet let po uzavření Rambouilletské mírové smlouvy je situace stále napjatá a stále přetrvává hrozba násilných střetů.

Kosovští Srbové jsou závislí na Bělehradu. Jak v oblasti vzdělávání, tak v oblasti zdravotního pojištění či důchodů. Přední političtí představitelé Kosova, což je nejhorší, ani nemají zájem na řešení této situace a nalezení mírového řešení se Srbskem. Otázkou je, zda-li se tomu lze divit poté, co Albánci byli v Jugoslávii pod vládou Srbů nesmírně diskriminování a utlačováni. Nicméně Srbsko to v současnosti nijak neusnadňuje, neboť stále neuznává Kosovo jako samostatný stát a pořád protestuje proti samostatnosti své bývalé provincie.

Celkově vztahy těchto dvou států jsou pod bodem mrazu. A co je nejhorší? Ať už by kdokoliv činil politické kroky ve prospěch či pomoc druhé strany, bude považován za zrádce. Jak na straně Kosova, tak na straně Srbska. Podobné chování odsuzují především radikální opoziční strany v obou státech.

Podobně jako Srbové je na tom i romská menšina, která je taktéž znevýhodněna v oblasti vzdělávání, zdravotnictví a trhu práce. To je však něco, co je v balkánských státech, naneštěstí, víceméně běžným jevem. Stejně tak i skutečnost, že jsou Romové velice často oběťmi násilných útoků, což zkrátka není správné.

Situace v Kosovu tedy není natolik růžová, jak by to mohlo z dojmů z utkání s Anglií vypadat. Poměrně nového člena UEFA obklopuje neustále politické napětí a to je zkrátka problém. A problém to bude i pro již zmíněný orgán v případě, že by se Kosovo díky Lize národů probojovalo na mistrovství Evropy v roce 2020.

Vzhledem k tomu, kolik států samostatnost Kosova neuznává, by bylo nesmírně obtížné rozlosovat skupiny. To především z bezpečnostních i politických důvodů. Mohlo by však dojít k opětovnému utkání s Anglií a to by opět byla pohádka. Stejně, jako tomu bylo v neděli.