Komentář ze sklenice (piva) #1 – Coutinho, Arsenal a další

Ačkoliv ještě není ani polovina ledna, v týmech napříč Evropou se událo tolik změn, že je nutné zůstávat v hospodě nejméně o několik piv déle, jelikož téma se prostě nabízí samo. Tři kamarádi ze severu Moravy nejsou výjimkou a v jejich rozhovorech není nouze o nekorektnost, neobjektivní fanouškovskou moudrost a nepodložené argumenty.

Není se čemu divit, kluci vnímají jejich jedinou lásku nejdříve srdcem a až posléze mozkem (pokud vůbec). Možná to tak nemusí vždycky vypadat, ale v jádru jsou to hodní chlapci, jejichž plytké žvásty se nedají považovat za cokoliv směrodatného či vážného.

„Barça zase posílila jak víno kámo. Ten Coutinho je zas posune úplně někam jinam,“ povídá fanoušek Barcelony, ovšem dočká se rychlé odpovědi od mírně skeptičtějšího příznivce: „Ne vole, to je prostě jak kdybys vzal všechny peníze co máš a koupil si za to párátka. Oni jsou prostě všichni stejní.

Zahraješ proti nějakým kopáčům z Levante nebo nějaké Girony nebo co a nazdar, autobus nejede do hotelu nebo kam, ale do špitálu, protože půlka z těch bambulů má modřiny na lýtku nebo škrábnutí na ramínku nebo co. To jak kdybych ho trefil já, tak ho vole odvezou, má štěstí, že proti mně nehraje.“

„No ty jsi charakter, už jsem si myslel, že proti nim nehraješ, protože jsi ožrala a vesnická lopata a ono je to tím, že máš dobré srdce,“ smál se mu třetí diskuzní partner.

„Ty se moc jako nesměj, muset prodat hráče, aby to posílilo tým je celkem bída. Dva nejlepší hráči vám po sezóně zdrhnou do City tak rychle, že to ani Walcott neuvidí. Další rok se se štěstím udržíte a oni mu stejně zase prodlouží smlouvu, takže se akorát půjdeš ožrat, to ale neber jako nějak blbě jo, já tě v tom jako nenechám, jasný ne?

No každopádně až budete v rekordmanově pětačtyřicáté sezoně hrát někde na dědině proti Colchesteru a v televizi vás nebudou dávat ani když jim zaplatíte, tak si možná konečně někdo uvědomí, že prodat Coquelina je sice dobrý tah, to jako jo, ale když nechceš hrát, vole, s Colchestrem, tak to prostě nestačí,“ rozpovídal se samořečený děda vševěda.

„A ten Liverpool, jak teďka koupil toho Nizozemáka ze Sotonu, to jim už ani gól nedáte a naopak si dozadu dejte vole toho srandistu Mertesackera ty vole, kterého bych urval teďka na fleku aji já a Faraon vám nasype tři, čtyři podle toho, jestli se Čech už naučil vybíhat na centry nebo ne,“ pokračoval.

„Tak počkej, vždyť Lacazette a Kolašinac byly slušné posily,“ bránil se fanoušek Arsenalu.

„Jo ty vole, výborný. Sašenku ti uznám, jenomže když se pod něho postaví ta party kopačka Iwobi, tak se jeho přínos dělí dvěma. A toho chlapa z Bosny, co vypadá jak kdyby lovil místo střední školy medvědy rukama, bych vám snad i záviděl, ale dědeček kabátník ho není schopný postavit na pozici, která je pro něho úplně ideální, to znamená jako jednoho z těch tří beků, a cpe ho kdoví kam na lajnu nebo co,“ smetl argumenty ze stolu.

„To někteří jiní prostě umí nakupovat, Barkley do Chelsea za takové srandovní peníze je kauf roku, taky ten Portugalec, co konečně může hrát hrát za Leicester, byl taky lup jako prase, takový tvořivý hráč by se vám taky líbil co?“ smál se.

„Máte tak akorát štěstí, že Barcelona se po blamáži s tím antifotbalistou Douglasem nepoučila a koupila nějakého stopera z Kolumbie nebo co. Už vidím, jak mu bude Valverde dávat playtime a riskovat ztrátu bodů jenom proto, aby si chlapec kopnul a mohl si to napsat do životopisu,“ ukončil vyčerpávající monolog.

„Už musím, jede mi autobus,“ loučil se jeden z kamarádů.

„To víš, že jo, beztak jdeš za roh brečet,“ utahoval si z něj nejvýmluvnější z nich. „Tak zase někdy,“ dodal poté s úsměvem.