Komentář ze sklenice (piva) #3 – FIFA aneb duševní a fyzické zdraví nejsou podstatné

„Čus, nedáme večer FIFU? Nemám co dělat.“

„Noo večer možná jo, zatím dostávám od mámy bídu jak pes,“ přiznával Larry.

„Rozumné, taky bych řezal svého syna, kdyby, jak největší nezdárník, chodil domů za svítání,“ přitakal Burry.

„Ale ona mě neřeže vole. Musím vysávat a trhat plevel. Kéžby mě řezala, to by se mi líbilo. Jo a nezapomeň, že po čtyřech,“ povídal Larry.

„Co po čtyřech? Ty vysáváš po čtyřech nebo co?“

„Proboha já jsem přišel za svítání a po čtyřech, co na tom nechápeš?“

„Bez komentáře. Tak večer dojdi, otevřem lahváče,“ zval ho Burry.

„No dobře, ale jak neotevřeš lahváče, otevřu já tebe,“ žertoval Larry s vysavačem v ruce.

„Neee, já na tebe kašlu, jdu domů,“ vztekal se návštěvník. „Už si vzpomínám, proč spolu hrajeme tak málo,“ pokračoval. „Hraješ bídu jak Aspas v Liverpoolu a stejně prohrávám. Vždyť to vůbec není fér. Já mám na pohodu Realek, prostě nejlepší tým na světě, chápeš, ti tvoji jim nesahají ani po kotníky a stejně dostanu gól od šaška, který ani nevím, jak se jmenuje,“ stupňoval se jeho vztek.

„Myslíš Niasseho? A myslíš, že jim můj chlapec Niasse nesáhá po ty jejich oholené, potetované kotníčky, které spotřebujou víc kosmetiky než držka tvojí staré?“ opřel se výjimečně do Larryho Burry.

„Sám jsi stará,“ odsekl mu soupeř a vzápětí se mu podařilo dát s Marcem Asensiem Philu Jagielkovi učebnicové jesle.

„Haaaaa, mazeeej,“ smál se na celé kolo a pozastavil hru. „Dívej jo (ukázal do koutu), tam máš takové pěkné místo a když si tam stoupneš a budeš plakat, možná to nebudu všude vykládat,“ nepřestával si z Burryho utahovat.

„To víš, že jo, ty bambulo. Radši se začni snažit ať nejdeš domů s kotlem,“ nenechal se Burry. „Koukej, ještě mám na lávce Lennona, ten udělá Ramosovi a Komodskému vítr.“

„Ale tak toho tam nedávej, to není fér, oni už jsou unavení a když tam pošleš nějakého naspeedovaného skřítka nebo co, tak to můžu jít spát,“ brečel Larry.

„To bys měl. Jestli na tebe budu zítra po cestě do školy zase čekat, protože se budeš asi po desáté dívat na Piráty z Karibiku a potom ještě na nějakou blbost, která tě sice nezajímá, ale je zrovna v televizi a potom budeš spát tři hodiny, načež budeš ráno připomínat smrt, tak si mě nepřej.“

„Budeš čekat, pak na mě budeš ječet a pak mi řekneš ať zítra přijdu včas, ty vole,“ smál se Larry ve dveřích. „Už je to takhle skoro rok, zapomněl jsi?“ dodal.