Komentář: Odstřelit Jalonena nemá smysl, přinesl i pozitiva. Dědka by měl někdo hlídat!

KOMENTÁŘ – Od vytouženého bronzu na mezinárodní scéně utekl pouhý rok a jsme zpátky, kde jsme byli. Letošní vystoupení národního týmu na MS v Rize a Tampere se dá shrnout jedním výstižným slovem – neúspěch. Český hokejový národ má nicméně opět o čem diskutovat. A diskutovat se bude nejspíš i na svazu o pozici Kariho Jalonena.

Na letošním šampionátu bychom hledali pozitiva jen těžko. Na papírově silné celky národní tým nestačil, s těmi papírově slabšími měl občas problémy. Osmé místo je nejhorší umístění v historii Česka na MS, ale to není až tak důležité.

Finský kouč české reprezentace Kari Jalonen se po utkání za nic neschovával. Pojmenoval, co vedlo k porážce ve čtvrtfinále, nedostatků v české hře si byl vědom. I jeho, stejně jako fanoušky, navíc mrzelo to, jakým způsobem jeho svěřenci prohráli. 

Proti Američanům byli prakticky bez šance, ve všem o parník zpátky. A to je možná ještě větší problém, než samotné vyřazení.

Jalonen na odstřel?

Debaty o vyhazovu kouče po nevydařeném turnaji jsou prakticky běžnou součástí každého neúspěchu, bez ohledu na délku kontraktu. Ten Jalonenův má vypršet až za rok po mistrovství světa v Praze a Ostravě. Letošní ročník byl navíc pro Jalonena prvním kompletním u české reprezentace.

Možná i to je předmětem diskuse. Loni přivezl národní tým bronzové medaile jen tři měsíce po jeho nástupu. Mnozí tak očekávali, že když bude na týmu po MS pracovat celý rok, může z toho být ještě lepší výsledek.

Jenomže český nároďák je na velkých světových turnajích až bolestně moc závislý na hráčích z NHL. Jestli dva rozdíloví hokejisté nepřijedou nebo přijedou, je to markantní rozdíl. Tím nechci svádět všechen loňský úspěch na dvojici Pastrňák, Krejčí. Ale příchod nejlepšího českého hráče z NHL měl loni kouzelnou moc. Kdo to sledoval, musí mi dát za pravdu.

Po letošním šokujícím vyřazení Bostonu v prvním kole svitla naděje, že by mohl mít národní tým šikovné kouzelníky znovu. Zklamání z náhlého konce, únava a lehká či vážnější zranění však byla proti.

Tak si museli trenéři vystačit s tím, co bylo k mání. K tomu připočtěme zranění Davida Jiřička před odletem do Rigy a zranění Filipa Chytila a Lukáše Sedláka hned na začátku turnaje. Suma sumárum – problém byl na světě. Nepodařilo se zkrátka sestavit konkurenceschopný tým.

Ano, znovu můžeme namítat, že ten či onen přijet mohl, ale trenéři se rozhodli pro někoho jiného. Takhle to ale bylo vždycky a vždycky to tak bude. Maximálně lze plně souhlasit s výtkou, že trenéři mohli vsadit na některé hráče ze stříbrného kádru juniorů. Talenti jsou, jen se zkrátka trenéři rozhodli pro zkušenost.

Otázkou je, jestli by přítomnost Jakuba Lauka nebo Stanislava Svozila měla skutečně tak magický efekt. Jinak prostě nebylo kde brát, základna českých hráčů není tak široká. To není problém Kariho Jalonena, ale těch, co vedli český hokej posledních 10 až 15 let.

Přínosy finského trenéra

Pokud se chceme bavit o vyměně trenéra, je zapotřebí místo ukvapeného rozhodnutí udělat precizní analýzu. Nejen na hře národního týmu v Rize a Tampere, ale daleko víc do hloubky. Podívat se na to, jestli je finský trenér přínosem pro český hokej i na jiných frontách. 

Odpověď zní – ano. Třiašedesátiletý finský matador vzal výzvu vést naší reprezentaci vážně. Přistěhoval se do Česka. Po celou sezonu objížděl stadiony, kde se bavil s českými trenéry i hráči. Pořádal semináře. Z vlastní vůle cestoval do Kanady na juniorský šampionát, aby byl trenérům nablízku, měl přehled a mohl si dělat poznámky.

Za patnáct měsíců vyvinul v českém hokeji tolik aktivity, kterou nevyvinul před ním snad žádný český reprezentační trenér. Je férový, má charisma. Ale hlavně má za sebou nespočet úspěchů na klubové i reprezentační úrovni. Vnesl do českého prostředí profesionalismus.

Takže jak by českému hokeji pomohla výměna? Možná by český tým na mistrovství světa hrál strategicky méně defenzivnější partii, měl více střel na bránu. Ale možná taky ne, protože jiný kouč by měl hráčský materiál víceméně stejný. Taková je realita.

Když Jalonen podepisoval loni v únoru smlouvu, hned na první tiskové konferenci řekl, že není kouzelník. Nyní se tohle původně vtipné prohlášení odrazilo v celé své kráse.

Zastavte někdo toho Dědka!

Jen pár minut po trpkém vyřazení ve čtvrtfinále, kdy hráči si ještě ani nerozvázali tkaničky na bruslích. Už v ten moment přichází ze strany majitele pardubického Dynama Petra Dědka na sociální síti jasný vzkaz: „Je čas pro návrat českého trenéra.” Jasně a stručně.

K tomu si ještě přičtěme předturnajové spekulace ze strany deníku Sport, kde se psalo o tom, že šéf českého hokeje Alois Hadamczik zrovna Jalonenovi nefandí a že případný neúspěch bude jen dobrý důvod na jeho odvolání. 

Hodně se v tomhle ohledu spekuluje o Radimu Rulíkovi, jakožto o nástupci Jalonena na českou střídačku. Rulík nedávno dostal od Dědka za třetí místo padáka z Pardubic. Hadamczik a Dědek jsou jako jedna ruka, tohle je taky nepopíratelný fakt, který je veřejnosti znám.

Jak to vlastně bude, nebudu v tuto chvíli spekulovat. Do zákulisních her příliš nevidím. Jisté je, že se pozice Jalonena řešit bude. Což nemusí být v zásadě špatně, protože jsme od turnaje čekali přece jen o něco víc. Ostatně, i sám Hadamczik už informoval veřejnost, že bude žádat Jalonena o vysvětlení letošního neúspěchu.

Co mě ale zaráží daleko víc, jsou výroky Dědka směrem k veřejnosti. Ať už byl jeho výkřik součástí Hadamczikova plánu nebo jen první výtrysky emocí po vyřazení českého týmu, to je fakticky úplně jedno. Podstatné je, že takováto zbrklá prohlášení škodí českému hokeji obecně.

Ať už jde o extraligu či reprezentaci, pokud se něco panu Dědkovi nelíbí, jde okamžitě s kůží na trh. Můžete si být jistí, že do 24 hodin vznikne na jeho téma obsáhlý a velmi kritický rozhovor. Tentokrát tomu tak bylo jen pár hodin po vyřazení.

„Myslíte, že by novináře napadlo chvíli po zápase volat k hodnocení turnaje majitele extraligového klubu? Opravdu ne. Sám volá, aby ventiloval svoje připravené účelové věci,” napsal v diskusi k tomuto tématu redaktor iSportu Ondřej Kuchař.

Tohle je zkrátka Dědkův styl. Až se příště bude zase něco důležitého dít, všimněte si, určitě se zase někde veřejně vyjádří.

Dědek sám proti sobě i ostatním

Na jednu stranu mu mohou fanoušci Dynama vyseknout poklonu za to, jak zachránil pardubický klub od katastrofy. Ale i tahle mince má dvě strany. Kde se vzal, tu se vzal, najednou začíná Petr Dědek roztahovat v českém hokejovém prostředí křídla na všechny strany.

Bohužel tak agresivně, že tím začíná škodit všem okolo. Dokonce už i řada pardubických fanoušků se staví proti jeho agresivní hře zády.

Možná by nebylo od věci, kdyby si jeden z nejbohatších lidí v Česku pustil k sobě někoho, kdo mu bude se zveřejněným obsahem radit. Aby mu někdo řekl: „Tohle už nepiš, to je moc,” nebo „nechme to vychladnout.” Je pravda, že jedno nešťastné vyjádření ublíží ze všeho nejvíc vždycky jemu.

Ale zároveň nese odpovědnost za extraligový klub i jeho fanoušky. A pokud se začne paktovat s nejvyšším vedením českého hokeje, začne do něho vrtat, tak je částečně zodpovědný i za něho. Bez ohledu na to, že je přesvědčen o tom, že všichni kromě něj dělají všechno úplně blbě. Dokonce i bez ohledu na to, že může mít (a má) v řadě věcech pravdu a správný názor.

Zdroje: MS v hokeji, iSport, RN Hockey