Komentář: Co stojí za aktuální krizí pražské Slavie? Kde jsou příčiny a jak z toho ven?

KOMENTÁŘ – Slavia zažívá nejhorší a nejtěžší období za poslední roky. Takto aktuální situaci popisují i samotní hráči. Z posledních 5 soutěžních utkání vyšli sešívaní hned 4x střelecky na prázdno a na to nejsou ve Slavii zvyklí. Jaké jsou tedy příčiny a co s tím?

Výsledky

Začněme výsledky a vezměme to chronologicky od konce srpna, odkud se tak nějak vše řeší. Ano, slávisté přepsali nějaké rekordy, v počtu vstřelených gólů soupeřům na domácí půdě ve Fortuna lize a působili opravdu drtivě. Je ale třeba podívat se, proti jakým soupeřům to bylo. Při vší úctě ke všem zúčastněným, to nebyli vůbec rovnocenní soupeři.

Debakl 7:0 proti Pardubicím, které navíc hrály druhý poločas v deseti. Pardubice přijely utkání spíše jen absolvovat, než odehrát. Ustrašený výkon a mnoho děr v obraně nabízelo spoustu opravdu gólových šancí. To bylo 4. kolo.

Následovala výhra 4:0 na hřišti Zbrojovky a v 6. kole doma Teplice. To je úplně stejný příběh jako s Pardubicemi. Defenziva Severočechů předváděla školácké chyby a opět už od úvodního hvizdu bylo vidět, že skláři nebudou mít co nabídnout. Tenhle zápas je zastihl z mého pohledu na dně výkonnosti a tak z toho byl výsledek 6:0.

Po této porážce svěřenci trenéra Jarošíka neprohráli 5 utkání v řadě. Po jasné domácí ligové výhře přišla remíza na hřišti Slovácka. Šílenou nekoncentrovaností obranné řady se Slovácko dostalo do vedení už v 1. minutě utkání. A to nám otevírá prostor pro další 2 témata. Špatné výkony dozadu a neschopnost otočit zápas, který se nevyvíjí pozitivně. Ale o tom později.

Na Slovácku to stačilo jen na remízu 1:1 a je fér říct, že Moravané měli více ze hry a Slavia vyrovnala z relativně sporné penalty. Následoval trip do dalekého Sivasu, kde na sešívané čekal domácí Sivasspor. Turecký tým s velice špatnou formou. Aktuálně v turecké lize není na sestupových příčkách jen o skóre. A tomu také odpovídal obraz hry v Evropské konferenční lize.

Slavia byla jasně aktivnější, lepší, měla více šancí. 1:9 na rohové kopy, 7:29 střely atd. Tlak vyvrcholil ve třetí minutě nastavení v pokutový kop, který ale neproměnil Provod a tak zůstalo u stavu 1:1. Tohle byl zápas, který Slavia měla vzhledem k průběhu jistojistě vyhrát, ale nestalo se tak.

Obraz hry se zas tolik nelišil od těch domácích zápasů v lize, kde se však Slavii dařilo prosadit. Právě tento neduh byl poprvé opravdu výrazně k vidění v Turecku. Moře spálených gólovek a vše podtrženo neproměněnou penaltou, která měla hodnotu 2 bodů.

Do domácího ligového režimu se však podařilo přepnout a následovala opět demolice, tentokrát 6 branek schytaly České Budějovice. V průběhu druhého poločasu opět viděli hosté červenou kartu a vše mělo jasný průběh s konečným výsledkem 6:1.

15. září zavítalo do Edenu FC Ballkani z Kosova. Papírově zřejmě nejslabší celek skupiny EKL v utkání 2x vedl. Opět to bylo po chybách a ztrátě koncentrace. První poločas však skončil 3:2 a nakonec i celé utkání. Sešívaní získali 3 body. Že to budou na několik týdnů také poslední body v tu chvíli ještě nikdo netušil.

Po tomto rozporuplném utkání přišlo to na hřišti plzeňské Viktorky, kde naopak bylo vše jasné. Z prvního dlouhého nákopu Staňka se chybou Santose dostal do úniku Mosquera a Santos se rozhodl ho faulovat. Ve druhé minutě penalta pro Plzeň a červená karta pro Santose. Tím bylo vše rozhodnuté.

Opět velice brzký obdržený gól a navíc početní nevýhoda, ve které se Plzeň nedostala pod žádný větší tlak a naopak sama přidávala branky až na konečných 3:0. A tak i tento pro ligu důležitý souboj skončil fiaskem. Domácí výhra proti Liberci 3:0 přinesla jasné 3 body, ale opět je třeba dívat se na okolnosti.

Vzhledem k parametrům smlouvy o hostování mezi Slavií a Libercem nemohlo několik hráčů do zápasu nastoupit. Liberci tak chybělo nějakých 6 hráčů ze základní sestavy a byl tak citelně oslabený.

6. října na domácí půdě Slavia herně válcovala Kluž, výsledkově však nikoli. Zas a znovu přišla fatální chyba v defenzivě. Ve 45. minutě se už zřejmě domácí viděli v šatně, jenže ono se pořád hrálo. Nepochopitelnou ztrátou v rohu hřiště nabídli Slávisté téměř ojedinělou šanci skórovat a tou nepohrdl hostující Janga. Drtivá převaha ke gólu nevedla, vápnem letělo, s velkou nadsázkou, tisíc centrů, ale ani k jedinému se hlavou nikdy nedostal domácí hráč.

Pro zpestření mezi zápasy s Kluží si červenobílí připsali porážku 0:2 proti olomoucké Sigmě. Ta byla takticky dobře připravená, hrozila z rychlých kontrů. I v Olomouci platilo, že statistiky jako držení míče, střely, počet rohů byly jasně na straně týmu z hlavního města. Jenže skutečně gólových příležitostí zase tolik nebylo.

No a nejčerstvější prohra, rovněž 0:2, je ze hřiště Kluže. Tam sešívaní odletěli s tím, že už musí vyhrát. Jak se ukázalo, nemusí. Nebo snad dokonce nemůže. Scénář byl stejný jako poslední týdny již mnohokrát a tak vlastně dává smysl, že stejný byl i výsledek.

První inkasovaný gól po mentálním zkratu Olayinky, který se rozhodl míč z vlastního vápna odkopávat nůžkami už v 11. minutě a následná neschopnost nepříznivý vývoj zvrátit. Kluž hrozila gólem z každé příležitosti, byť jich měla poskromnu. Oběma brankám předcházel rohový kop a dají se tak jistě zařadit do kategorie „laciné“.

Taktika

Co já osobně vidím jako jednu z hlavních příčin aktuální krize je zvolená taktika. Samozřejmě je to jen můj pohled a můj názor. Na ten váš máte prostor dole, v komentářích. Trochu blíže se pověnuji poslednímu utkání v Kluži, to máme všichni v nejčerstvější paměti.

Ono je sice hezké, že se po křídlech hráči dostávají k centrům a např. v případě Juráskovi levačky jsou to opravdu velmi kvalitní centry, jenže na ně se nikdo nedostane. Slavii chybí vysoký důrazný útočník na tento typ zápasů a tuto taktiku.

Všem se asi při tomto popisu vybaví Milan Škoda, nebo explzeňský Beauguel. To jsou hráči, na které když letí za zápas 20-30 centrů, tak z toho něco urvou. Jenže Slavia má vpředu Tecla, Sora a Usora. V průběhu utkání do hry přichází Lingr. Ten má sice skvělý výběr místa a náběhy, ale výškově proti urostlým stoperům Kluže stejně výrazně zaostával.

Dvě možná největší šance, nebo minimálně průniky do pokutového území podnikli Slávisté po rychlé přízemní kombinaci, když se povedlo vyměnit si míč 3x-4x v rychlém sledu. Jenže tento jev byl k vidění opravdu zřídkakdy a na součet všech těchto snažení by vám stačily prsty jedné ruky.

Za to vysoké centry z křídelních prostor, ty se počítají na desítky. Jenže jsou absolutně neúčinné. Můžete s nějakou taktikou jít do zápasu, ale proč v průběhu nezkusit něco jiného, když se nedaří? Několikrát mohli jít sešívaní do jakéhosi brejku, nebo rychlého útoku a alespoň trochu otevřené obrany.

Vždy se ale rozhodli balón zaseknout a počkat na zbytek nejen spoluhráčů, ale také protihráčů. A znovu útočit do plných a znovu se dostat maximálně k dalšímu z centrů. V útoku jsou náběhoví hráči jako Tecl, nebo Sor. Za poslední zápasy bylo kolmic a průnikových přihrávek snad ještě méně, než pověstného šafránu.

Já se ptám proč? Chybí někdo, kdo by to vzal na sebe, kdo by vymyslel něco jiného, překvapivého a nečekaného. Herní projev je až robotický a chybí jakákoli improvizace a moment překvapení a já se bojím, že už to mají soupeři načtené a nasledované.

Sestava a přestupy

Jedním z klíčových důvodů, proč se nedaří nic vymyslet směrem dopředu a proč to hoří směrem dozadu je určitě sestava, respektive četná absence a zranění. Začnu ofenzivou. Teď se budeme vracet do minulosti, do časů, kdy jsme tohle neřešili.

Střed pole byl vždy veledůležitý aspekt Trpišovského hry. V době, kdy Slavia konkurovala v Lize mistrů Dortmundu, Interu a Barceloně patřil střed hřiště Tomáši Součkovi a Nicolae Stanciuovi. Souček v té době výkonnostně jasně převyšoval Slavii i celou českou ligu. Stanciu se tomuto statusu postupně blížil také. Byla to prostě jistota a zaručená určitá úroveň.

Souček je a vždy byl skvělý ve vzduchu a to jak v obranné činnosti, tak při útoku. Stanciu byl zase tvořivý a nápaditý. Vedle nich hrál nejčastěji Ševčík, který tuto tvořivou roli přebral dnes. Nechci zapomenout ani na Josefa Hušbauera, který byl také chytrým a vynalézavým hráčem.

Na hrotu operoval Milan Škoda, Júsuf Hilál, Mick van Buren, nebo Stanislav Tecl. Bylo zkrátka na výběr z více typů útočníků, což se dnes říct nedá.

Ještě větší problém, než útok, je obrana, jejíž dlouholetý pilíř byl odejit, údajně kvůli věku. Ondřej Kúdela si přál zůstat, ale nebyla mu nabídnuta nová smlouva. Co by za něj teď všichni dali? Odešel také David Zima, který se vedle Kúdely skvěle vyhrál.

Chybí takový Simon Deli či Vladimír Coufal, dlouhodobě zranění jsou David Hovorka a Jan Bořil. Ti nechybí jen herním projevem, ale také svým srdcem a zápalem nejen pro hru, ale pro celý klub. Zmíním ještě jedno jméno z minulosti a sice Michael Ngadeu.

Když hráli právě Ngadeu, Deli, Kúdela, tak obrana byla daleko jistější. Dalo se na ni spolehnout. V těchto jménech odešla postupem let obrovská kvalita a nemůžu si pomoci, ale ta ani z daleka nebyla rovnocenně nahrazena. Samozřejmě famózní byl Alexander Bah, ale ten zde dlouho nepobyl.

Ruku na srdce, je někdo z aktuálních stoperských jmen skutečně jistotou a oporou? Já se bojím, že ne. Kačaraba i Ousou se postupně zvedají, to nezpochybňuji. Ale těch zápasů, kdy přijde hrubá chyba jednoho, nebo druhého je pořád strašně moc. Také další defenzivní hráči šli výkonnostně v poslední době dolů. Ať už je to třeba Dorley, nebo Traoré.

Možná budu až moc přísný, ale co dosud předvedla největší letošní posila do defenzivy, je až neuvěřitelné. Řeč je samozřejmě o Eduardu Santosovi. Snad v každém utkání ve kterém nastoupil, čistě vlastní chybou nabídl soupeři gólovou šanci, někdy i několik. Z některých jeho rozhodnutí zůstává rozum stát.

Třeba když v domácím zápasu proti Rakówu jakožto poslední hráč otočený čelem ke své brance dělal na půlce nožičky. Ne, já také nevím proč, prostě dělal. K jeho vlastnímu překvapení přiběhl hostující hráč a exhibici mu překazil. Naštěstí tohle gólem neskončilo. Za vše asi mluví utkání v Plzni. Ne, nebyla to jen jeho chyba, ale míč měl na hlavě a vzhledem k výškové převaze proti Mosquerovi měl míč zahrát důrazněji a lépe.

Penalta, červená karta, to už všichni známe. Co zápas, to průšvih. Na jaře v dresu Plzně jsem si ho přitom všímal, působil fotbalově, sebevědomě, měl přehled. Ve Slavii je to úplně jiný člověk s úplně jiným uvažováním.

Že Kačaraba a Ousou nejsou žádná super jistota se vědělo z předchozí sezóny. Mnoho fanoušků se na sociálních sítí táže, proč vedení nepřivedlo staršího zkušeného stopera, který by dal hře klid a rozum. Právě obrana je zřejmě nejpalčivější část sestavy. Slavia dostává strašně laciné góly z naprostého minima soupeřových šancí.

Ona celá přestupová politika nefunguje tak, jako před pár lety. Na ráně je samozřejmě sportovní ředitel, kterým už není Jan Nezmar, ale Jiří Bílek, který do funkce nastoupil v září roku 2020. Ať byl Nezmar jakýkoli a říká se, že ne se všemi měl ideální vztah a měl svou kauzu, tak nutno říci, že přestupy fungovaly skvěle.

Právě od roku 2020 Slavia již několikrát sáhla vedle. Minimálně prozatím se tak jeví Santos. Vůbec se nechytil Ekpai, Madsen, Talovierov, nebo Fila. Jak už bylo řečeno, potřebných kvalit zatím nedosahují stopeři Kačaraba a Ousou. Že odešel Bah, je pochopitelné. To dává smysl ze všech stran. Slavia ho prodala za necelý osminásobek kupní ceny.

Tým se ale zbavil také Petara Musy, který obrážel různá hostování. To je také ten typ útočníka, který by se teď hodil. Přes hostování v Unionu Berlín a Boavistě se dostal až do hlavního kádru lisabonské Benfiky a hraje tak Ligu mistrů v obrovské konkurenci.

Veřejností je často vyčítán také prodej Daniela Samka. 18letý klenot a odchovanec sešívaných se ve svých prvních zápasech představil skvěle. Tvořil hru, vymýšlel šikovné akce a sám dal několik gólů. Fanoušci se tak těšili, že mají budoucnost v podobě vlastního odchovance, jenže Samek byl nečekaně prodán do Lecce. A vedení tento krok vlastně nikdy pořádně nevysvětlilo. Odešel také Stanciu, který nebyl nijak nahrazen.

Absence

Polehčující okolností v aktuální situaci je jednoznačně četnost absencí v kádru. Dlouhodobě zranění z obrany jsou Bořil a Hovorka, aktuálně chybí také Santos. Ze zálohy schází Holeš, Ševčík, Provod a Douděra. Právě Tomáš Holeš, který v době bez zranění zastává také pozici kapitána hodně pomáhá obraně.

Ševčík s Provodem zase představují mozek týmu a tvoří hru. Do ofenzivy se nezapojuje také Ivan Schranz. Ten se v tuto chvíli s krčním límcem pomalu dává dohromady po zranění hlavy. Chybí také letošní brankářská jednička Aleš Mandous.

K tomu je ještě potřeba říct, že po zranění se do zápasového tempa a formy teprve dostává Sor, Ewerton, nebo Masopust. Je toho skutečně hodně. Do venkovních zápasů na hřišti Kluže a Olomouce nezasáhl ani Provod, ani Ševčík. A na týmu, který je „pod dekou“ to bylo hodně znát.

Ze hry téměř vymizelo veškeré fotbalové myšlení, rychlé přenesení hry, nebo průnikové přihrávky. Střed hřiště obstarávali Tiéhi, Traore, Hromada, nebo Usor. Pozici „desítky“ si zkusil právě Usor, ale míče zbytečně předržoval, hra se u něj zpomalovala a zasekávala, vůbec mu to nesedlo.

Opravdu chyběl někdo tvořivý. Když už se do hry dostal v 70. minutě Masopust, musel si stoupnout na stopera, protože ve stejném čase hřiště v Kluži opustil Kačaraba, který se u toho držel za zadní stehenní sval. Je tedy otázka, jak to bude v nejbližších dnech vypadat s ním.

Shrnutí

Slavia je v krizi. O tom netřeba vést diskuze. Příčin proč je v krizi je více. Zranění, nepovedené nebo nedostatečné přestupy, zvolená taktika, chybující obrana a v posledních týdnech také neefektivní útok. Slavia potřebuje začít odzadu a zajistit v defenzivních řadách stabilitu a jistotu.

Jak toho ale docílit? Možností je Tiéhi, ale to je opět spíše experiment, než jistota. Až se uzdraví Holeš, poslat ho na stopera? To není jeho primární pozice, i když to zahrát zvládne, platnější je jako defenzivní záložník. Stopery ale není kde brát. Tohle je zřejmě nejhůře řešitelný úkol pro Trpišovského a spol.

Co se ofenzivy týče, je potřeba na hřiště dostat Ševčíka, Masopusta, Provoda, bez nich je hra pomalá a bez nápadu. Přijde mi, že Slavia chodí do zápasů pouze s jednou variantou, s jedním plánem. Když ale plán nevychází, není žádná alternativa, jen křečovité pokračování v zaběhlých kolejích. Chybí plán B, nějak hru změnit a rozhýbat.

Trochu to působí, jako že trenérský štáb odmítá uhnout z nastavené cesty, aby všem dokázal, že to vymyslel znovu dobře. Proč to nezkusit jinak, když centrované míče už několik zápasů nefungují?

Je potřeba hráčům vrátit ztracené sebevědomí, které aktuálně nemají a je to hodně vidět. S tím souvisí otáčení zápasů. Slávisté velice často dostávají první gól a nedokáží nepříznivý vývoj zvrátit.

Je třeba na další rok přivést hrotového útočníka, který se typologicky hodí na dobývání obranného bloku a zkušeného, kvalitního stopera, který dodá hře klid. Snaha se Slávistům upřít nedá, nezbývá než doufat, že už tam brzy něco spadne, z týmu zmizí pověstná deka a začne se znovu dařit.

První šance zlomit neideální stav se naskytne zítra, v neděli 16. října proti Mladé Boleslavi. Ve středu zavítají sešívání na Julisku v rámci MOL cupu a už v neděli 23. října přivítá Slavia Spartu. Rozhodně je tedy na co ladit formu.

V neposlední řadě se musí sešívaným vyhýbat zranění, aby se hráči nemuseli neustále rozehrávat a mohli nabrat formu. A co vy? Jaký je váš názor a pohled na toto téma?

Zdroj: SK Slavia Praha, Transfermarkt