Komentář: Brazilec si svůj odchod pravděpodobně vypláče. Vezme na milost Barca své ztracené dítě?

Pamatuji si, když tenkrát Neymar jakožto opravdu talentovaný mladík měl jít do Barcelony. Psalo se o tom dva roky dopředu a byla to strašná paráda. Opravdu skvělý přestup a jak se pak ukázalo, dokázal se i zúročit. Když jste ale na své děti až moc hodný, vaše laskavost se jim dřív nebo později zprotiví a vám zbudou pouze oči pro pláč. 

Tohle byl případ i Neymara. Malé rozmazlené dítko, které umí kopat do balónu, našlo své adoptivní rodiče v Evropě (těmi pravými by mohly být brazilský Santos nebo Portuguesa Santista) a ti – jak už to tak bývá u osvojených dětí, mu dali vše, co mu na očích viděli. 

Barcelona si svého špílmachra hýčkala a právem, on totiž talent a fotbalový um opravdu má. Dokáže sám o sobě rozhodovat zápasy, což se bezpečně dá snad říct jen o CR7 a neméně slavnější barcelonské 10. Pohádkový plat, vynikající zázemí, vynikající sestava, ve které mohl působit po boku Lionela Messiho nebo Luise Suaréze. Přesto mu to bylo málo. 

Jak už to bývá u dětí, co v dětství měli vše, i zde se projevila touha toho mít ještě víc. U Neymara nejde možná tak ani o peníze, ale co si budeme povídat. Chtěl vystoupit ze stínu slavného Lionela. A to ve všech ohledech. Chtěl být lépe placený, chtěl být nejdražším přestupem v historii, chtěl vyhrát Ligu mistrů a být to především on, kdo se o to zasadil. Nepotřeboval k tomu své sourozence z hvězdného útoku. 

Ale narazil. Přestup do PSG nebyl tak pohádkový, jak si mohl malovat. Po dvou letech je k vidění v médiích jeho zprostředkovaný pláč, jak je tohle dítě v Paříži opuštěné a chce zpět do Španělska. Ke svým adoptivním rodičům. 

Jestli za to může astronomický plat více než 750 milionů za rok? Nebo jsou za tím na Neymara zlé návštěvnice Paříže?  Možná za to mohl Cavani, který ho nechtěl nechat kopat penalty. A nebo třeba mohl vidět ohrožení v Kylianu Mbappém. To nevíme. Víme jen, že je strašně nešťastný a chce domů. 

A to celé pak působí, že Neymar jr. je vlastně tak trochu ještě malé dítě, které neví, co chce a když už něco chce, tak pořádně pláče. Teď je na Barceloně, jestli zdvihne hozenou rukavici a vezme svého zatoulaného adoptovaného a možná nepoučitelného syna zpět, čímž možná odvrátí i žalobu z jeho strany o 600 milionů korun a nebo – jestli mu dá výchovnou lekci a nechá ho trápit se v pařížské metropoli.

Ve hře je ale stále ještě spekulace s Realem Madrid, který by ho mohl lépe zaplatit. A hráč, který je dle mého předražený a poslední dobou byl spíše spojován s osobními přešlapy nebo zraněními, může opět dokázat, že ve fotbale jde o peníze až na prvním místě a láska ke svému bývalému klubu něco stojí.

Je to pořád totiž ten Neymar, který dokáže překvapit i ty, kteří si mysleli, že už je nic překvapit nejde.