KOMENTÁŘ: Australský incident Alonsa s Russellem odhaluje jak problémy F1, tak naději pro budoucnost závodů

Přerušení dominance Red Bullu, respektive Maxe Verstappena, přišlo letos dříve, než se dalo možná očekávat. Díky pravé zadní brzdě, která Nizozemci zamávala teprve tři kola do VC Austrálie na shledanou, se otevřela cesta k dalšímu vítězství Carlose Sainze u rudých býků. V poslední době relativně vzácný double Ferrari dokonal Charles Leclerc.

Vedle tohoto příběhu se však část pozornosti zaměřila na incident z předposledního kola mezi Fernandem Alonsem a Georgem Russellem, jenž dopadl nejhůře pro Brita. A to bouračkou, která dala zavzpomínat na podobnou situaci z loňské Velké ceny Singapuru.

Ačkoliv v tomto případě se viník našel velice jednoduše, příhoda z nedávno uplynulého závodu dělí formulovou společnost na dva tábory. Jedna strana totiž přisuzuje vinu opět Russellovi, podle níž se jezdec Mercedesu nechal nachytat španělským veteránem v průjezdu velice rychlou zatáčkou číslo 6.

Fanoušci s protějším názorem však po zhlédnutí telemetrie z vozu Aston Martinu naopak hází vinu na Alonsa a jeho nevyzpytatelný a neočekávatelný přístup při jízdě touto sekcí.

Místo toho, abych se ale přikláněl k jedné, či druhé straně (částečně souhlasím s oběma názory, jak je tomu vlastně ve většině podobných situacích – pozn. red.), hodlám vypíchnout v následujících řádcích příčiny, které dopomohly celé události, a potenciálně příznivé důsledky, které vyvstávají z rozhodnutí sportovních komisařů.  

Hrozba stále rychlejších městských okruhů

Australský okruh v melbournském Albert Parku už tradičně patřil mezi městské okruhy s relativně vysokou průměrnou rychlostí. Ano, samozřejmě, tratí položených na veřejných komunikacích kdysi bylo ve srovnání s permanentními okruhy docela pomálu. Deset let dozadu se v kalendáři F1 vyskytovaly čtyři městské okruhy z devatenácti celkově. A to bychom se mohli hádat, jak moc „městská“ je trať v Montrealu.

Právě layouty v Montrealu a Albert Parku však disponovaly pouze několika rychlými sekcemi. Zatímco layouty Monaka a Singapuru byli a jsou notoricky technické, klikaté a pomalé. Zajímavý směr nicméně poprvé nabral okruh v ázerbájdžánském Baku se svou částí okolo historického města a dvoukilometrovou, několikrát zakroucenou rovinkou. Na něj ovšem navázala trať, na jejíž podobu jsem po svém prvním seznámení s ní jenom valil oči.

Saudskoarabská Džidda je ztělesněním chtíče Formule 1 po větším spektáklu na normálně nudných, nezáživných a fádních městských tratích. Takřka každá zatáčka zde okamžitě navazuje na další často v rychlostech přes 300 km/h, aniž by jezdci pořádně viděli, kam jedou.

Nemluvě o téměř neexistenci ideálních míst na předjíždění. Jakoby okruhy s rychlými a svižnými pasážemi doopravdy nedopomáhají zvýšit množství soubojů kolo na kolo, což fanoušci a jejich dnes vysoké standardy často vyžadují po každé velké ceně.

U Džiddy to však neskončilo. Albert Park následně zrychlil několik sekcí včetně šesté zatáčky a vymazal jeden z možných úseků na předjíždění. Miami a Las Vegas v USA také nešetří divokými pasážemi, od čehož se inspiroval i chystaný madridský okruh. To, že zejména Miami a Madrid se prezentují jako hybridy mezi městskými a permanentními okruhy, zde nehraje velkou roli. Dívám se na vás, betonové únikové zóny od bílé čáry po bariéru…

F1 se vrací tam, kde začala. Pocit nebezpečí opět hlavním pudem podívané

Potíže, které vytvářejí moderní městské okruhy, jsou z výše zmíněných faktorů zřejmé. Přestože Russellova nehoda nevypadala z velké části nijak hrozivě (tráva a štěrk rozhodně pomohly). Návrat mercedesu na trať po odrazu od zdi z pneumatik ale musel všechny při pohledu na opakované záběry všechny vylekat. Co má pak říkat chudák Russell, který celou situaci zažil naživo?

V rámci celé historie F1 seriál začal na často extrémně rychlých, a tudíž nebezpečných (jakoby F1 nebyla v té době sama o sobě vysoce nebezpečným sportem) okruzích à la Remeš či Clermont-Ferrand, ovšem vyskytujících se mimo metropole (mimo tradiční Monako).

Poté se královna motorsportu přestěhovala do ulic velkoměst blíž lidem. Avšak možná ze zkušenosti právě s tratěmi jako Remeš jezdila na těsných a úzkých tratích. Příkladem budiž prvotní pokusy F1 ukázat se v USA. A nakonec se nacházíme v éře, kdy zůstáváme ve městech. Dokonce do nich přicházíme víc a víc, ale ze záměru vytvořit ze sportu co největší spektákl se z městských tratích stávají reálné bezpečnostní hrozby. Hotový kolotoč života, co?

Arrivederci směšným trestům za nebezpečnou jízdu?

Teď však přejdeme na něco pozitivnějšího. Alonsova jízda, která si vysloužila trest průjezdu boxy přetavený v penalizaci 20 sekund, v předposledním kole Velké ceny Austrálie rozdělila celou fanouškovskou komunitu. Někdo souhlasí s výrokem stewardů a jejich vysvětlením situace vycházející z telemetrie průjezdu Španěla skrze nájezd do šesté zatáčky.

Jiní naopak tvrdí, že ředitelství závodu aktivně degraduje duch závodění trestáním vychytralé strategie Alonsa připravit si část okruhu po šesté zatáčce tak, aby Russell nedostal šanci na předjížděcí manévr s využitím DRS do deváté zatáčky.

Ať už se, kdo chce, staví k tomuto rozkolu jakkoliv, já osobně spatřuji v této záležitosti dva zásadní aspekty k zamyšlení. První spočívá v tom, že pakliže by byl Alonso potrestán až do loňska obvyklou penalizací pět či deset sekund. 42letý veterán by neztratil žádnou pozici v cíli Velké ceny Austrálie. Tudíž by se v zásadě nic nestalo a věřím, že by se tento incident nestal tak kontroverzním, jakým se doopravdy stal.

Druhý se nicméně točí kolem obecné míry penalizace na hlavu Alonsa. Ředitelství závodu ve svém oficiálním prohlášení zmiňuje, že se pro letošní ročník rozhodlo navýšit laťku trestů za jezdecké prohřešky z deseti sekund na průjezd boxy (respektive adekvátní časový trest).

Jsem nesmírně rád, že stewardi začali přistupovat k proviněním proti sportovním pravidlům mnohem důrazněji. Pět či deset sekund často za evidentní a odvratitelný kontakt s druhým jezdcem, který skončí závod v bariéře, ve výsledku obvykle nemění celkové pořadí velkých cen. Kdysi se i za malý závodní prohřešek trestalo minimálně průjezdem boxy, ne-li stop-go penalizací či rovnou diskvalifikací.

Přísnější tresty rozhodně nejen, že mohou více promíchat závěrečné výsledky velkých cen, ale také přimějí jezdce závodit čistě a s maximálním respektem. Nejde mi ani o to, aby se v některých aspektech F1 vrátila do zdánlivě lepší minulosti.

Ale aby se netrestalo legitimní závodění s konkurencí srovnatelně, jako hnusné vypoklonkování druhého jezdce z trati, co předvedl Nikola Tsolov o uplynulém víkendu ve Formuli 3. Aspoň tato změna přístupu dostihne Tsolovovy následovníky tak, jak jim to patří – zaslouženým zákazem startu.

Zdroj: F1 TV