Kevin Luckassen: Nepřekvapuje mě, že je trenér Trpišovský úspěšný ve Slavii. Miloval jsem Josefa Šurala

Nizozemský útočník Kevin Luckassen momentálně patří mezi klíčové hráče rumunského celku Viitorul Constanta. Čeští fanoušci si jej pamatují z působení v Liberci, za který se gólově prosadil v Evropské lize proti Groningenu. Luckassen zavzpomínal pro Ruik na působení ve Slovanu či trenéra Trpišovského.

V mládežnických kategoriích jste nastupoval za AZ Alkmaar, kde jste začal i svou profesionální kariéru. Jaké máte vzpomínky na AZ Alkmaar?

Mám na to působení opravdu dobré vzpomínky i z toho důvodu, že jsem tam začal s profesionálním fotbalem. Když jsem ještě hrál fotbal na amatérské úrovni, tak se mi celkem dařilo a mělo o mě zájem více týmů. Byl jsem na zkoušce v Ajaxu nebo Utrechtu, ale rozhodl jsem se odejít do Alkmaaru, protože už tam působil v dorostu můj mladší bratr Derrick. Praktikoval se tam ke všemu typický holandský styl 4-3-3 a já jsem se snažil toho naučit co nejvíce, abych se stal lepším hráčem.

Větší šance jste se bohužel v prvním týmu AZ Alkmaar nedočkal. Proč?

Abych byl upřímný, tak jsem měl před sebou opravdu skvělé útočníky. V té době tam hrál Jozy Altidore a další tři útočníci tam přestoupili za velké peníze, takže jsem to měl těžší. V týmu U21 se mi střelecky i herně dařilo a dokonce jsem se i dočkal jednoho oficiálního startu za první tým, ale to bylo vše. I přesto všechno tohle období bylo opravdu skvělé.

Rozhodl jste se tedy odejít do Skotska, kde jste se upsal Ross County. Jaká změna na Vás čekala ve Skotsku oproti Nizozemsku?

Ano, rozhodl jsem se odejít do Skotska a zároveň se jednalo o mé první zahraniční angažmá. Narazil jsem tam na úplně jinou mentalitu a styl fotbalu. Ve Skotsku se hraje fyzicky náročný fotbal, kdežto v Nizozemsku je fotbal více technický a taktický. Ale musím říct, že jsem se ve Skotsku stal silnější po mentální stránce a hlavně, z chlapce se stal muž, který se dokáže o sebe postarat.

Po půl roce jste se přesto rozhodl opustit Ross County. Proč jste opustil Skotsko tak brzy?

Ve Skotsku jsem měl dobrý začátek. V přípravě se mi dařilo a i v lize jsem odehrál hodně zápasů, ale pak přišlo zranění. Týmu se celkem dařilo a vedení klubu se rozhodlo přivést další hráče, a to se dá říct, znamenalo můj konec. Vedení mělo své nové hráče a já tušil, že už tam není pro mě místo. Přestal jsem být šťastný a chtěl jsem okamžitě opustit klub.

Přestoupil jste do Slovanu Liberec, kde jste si zahrál Evropskou ligu nebo slavil triumf v MOL Cupu. Jaké máte vzpomínky na působení v Liberci?

V Liberci jsem zažil skvělé i bláznivé časy. Myslím si, že jsem tam měl za dva roky asi pět trenérů. Ale moc rád vzpomínám na ty časy, obzvláště na své spoluhráče Isaaca Sackeyho a Dzona Delarge, se kterými jsem trávil spoustu času. A triumf v českém poháru nebo účast v Evropské lize, tak to jsou vzpomínky, na které nikdy nezapomenu.

V Liberci jste měl možnost spolupracovat s trenérem Jindřichem Trpišovským a jeho asistenty. Jak se Vám s ním spolupracovalo? A co říkáte tomu, jak se mu daří ve Slavii?

Pamatuji si na to, že přišel do Liberce z Viktorie Žižkov. Myslím si, že si vedl v té době velmi dobře se svým trenérským týmem. Pamatuji si, že byl velmi vášnivý a náročný, protože z nás chtěl dostat maximum. Jsem opravdu šťastný, že se mu daří i ve Slavii, ale abych byl upřímný, tak nejsem vůbec překvapený. Je to opravdu výborný trenér, který ke všemu spolupracuje se správnými lidmi, kterým naprosto věří.

Který z hráčů Liberce na Vás udělal největší dojem? A proč?

Miloval jsem Josefa Šurala. Byl to neskutečně pracovitý hráč, který mohl hrát na jakékoliv pozici v ofenzivě. Byl nebezpečný pro všechny obrany a hrozně důležitý hráč pro náš tým. Moc mě mrzí, co se mu stalo. Chtěl bych touto cestou vyjádřit čest jeho památce.

Ještě bych chtěl zmínit Marka Bakoše, který byl sice už starší, ale strašně zkušený a důležitý hráč. Byl vždy nebezpečný před brankou soupeře a měl čich na góly.

Jaký dojem na Vás udělal fotbal a život v České republice? Sledujete ještě Liberec a jste s někým v kontaktu?

Česká liga je opravdu náročná soutěž hlavně po fyzické stránce. Velmi dobré jméno v Evropě dělají českému fotbalu Sparta, Slavia, Plzeň i Liberec. A život v Liberci byl opravdu pohodový. Často jsem jezdil i do Prahy, kde se mi moc líbilo.

Koukal jsem na Liberec, když hrál předkolo Evropské ligy proti FCSB, ale nejsem v kontaktu s nikým ze současného týmu, protože ten tým je úplně nový.

Po odchodu z Liberce jste působil v Rakousku, Anglii nebo Nizozemsku. Jak byste zhodnotil tato působení?

Po odchodu z Liberce jsem prožíval velmi těžké období ve své kariéře i životě, ale naštěstí všechno dopadlo dobře. Odejít do Rakouska byl špatný krok, protože jsem působil ve špatném klubu. Myslel jsem si, že bych mohl mít herní vytížení v Sankt Pöltenu, ale to se bohužel nestalo. Rozhodl jsem se skončit v klubu a na nějakou dobu jsem přestal hrát fotbal z rodinných důvodů.

Potom se mi ozval Jimmy Floyd Hasselbaink, který trénoval v Anglii, tak jsem se rozhodl vrátit k fotbalu. Bohužel po několika měsících byl odvolán a já jsem se rozhodl vrátit domů do Nizozemska, abych byl blíže své rodině.

Již druhou sezónu působíte v Rumunsku, kde jste nejprve hrál za Politechnica Iasi a nyní jste hráčem Viitorulu Constanta. Jak jste spokojený v Rumunsku?

V Rumunsku jsem šťastný a jsem rád, že tady působím, protože se tady hraje opravdu kvalitní soutěž. Jsem strašně vděčný za tu šanci, že tady mohu působit. Lidé jsou tady opravdu milí a já mám opět radost z fotbalu.

Momentálně působíte v klubu Viitorul Constanta, který vznikl v roce 2009. Mohl byste nám představit tento klub?

Viitorul patří mezi největší kluby v rumunské lize, který před pár lety vyhrál ligu nebo pohár. Zakládá si na výchově hráčů, které pak výhodně prodá. V klubu je opravdu hodně talentovaných hráčů se zajímavou budoucností. Jedná se opravdu o dobrý klub, který má velké schopnosti.

Majitelem klubu je rumunská legenda Gheorge Hagi. Jaký dojem na Vás udělal?

Ano, Gheorghe Hagi je majitelem klubu a obrovskou legendou v Rumunsku. Je skvělé mít tak velké jméno v klubu. Můj první dojem z něj byl takový, že je to vítěz a bojovník. A tyhle vlastnosti se snaží přenést i na tým, od kterého vyžaduje velmi tvrdou práci.