Když Plechárna praskala ve švech: Olomouc v roce 1994 senzačně ovládla extraligu, to však Hanákům paradoxně na mnoho let uškodilo

Psal se rok 1993. Vznikla samostatná Česká republika a spolu s ní i nová nejvyšší hokejová soutěž, v níž už nehrály slovenské kluby. Titul v první sezoně 1993/94 senzačně získala Olomouc. Ta na výjimečný úspěch ovšem nedokázala navázat. Naopak jí to dost možná uškodilo.

Olomouc se stala prvním mistrem v samostatné české lize

Kohouti neměli zrovna velkou prvoligovou historii

Olomouc a titul? Dnes téměř nemyslitelné, byť aktuální sezona začala velice nadějně, a dříve to nebylo jinak. Ostatně se nedá říct, že by Hanáci měli kdovíjak bohatou prvoligovou hokejovou historii.

S výjimkou let 1952 až 1955, kdy v hanácké metropoli působil klub Křídla vlasti Olomouc, se v kdysi hlavním městě Moravy nejvyšší soutěž nehrála až do roku 1990. První sezony navíc nebyly kdovíjaké. Šlo však mluvit o stabilitě. Tři sezony, tři jedenáctá místa.

Jenže poté přišla sezona čtvrtá, která se zapsala do dějin olomouckého sportu. Základní část tomu ovšem ještě nenapovídala.

Za zmínku pak stojí fakt, že ročník 1993/94, kdy Hanáci došli pro legendární titul, byl vůbec prvním bez slovenských klubů. Po rozdělení Československa hrálo v prvním ročníku extraligy 12 týmů.

Základní část senzaci příliš nenaznačovala

Nová soutěž se hrála v základní části na 44 kol. Každý hrál s každým čtyřikrát, což je dodnes stejné. Prvních osm týmů šlo po základní části do play-off, které se hrálo na tři vítězná utkání. Semifinalisté pak hráli o bronz na dva vítězné duely. To se ovšem Olomouce netýkalo.

Po třech jedenáctých místech si Olomouc v základní části ve čtvrté sezoně mezi naší elitou zajistila krásné sedmé místo. O drama se sice nejednalo, jelikož náskok před devátou Plzní činil krásných sedm bodů, nicméně už postup do play-off byl i tak velká věc.

Zajímavé je, že první Kladno tehdy získalo jen o 11 bodů více než Olomouc. Hanáci ze 44 zápasů získali 19 výher, 7 remíz a 18 proher. Mora byla druhým nejméně produktivním týmem soutěže, zato vynikala v defenzivě, ta byla naopak druhá nejlepší.

V play-off nečekalo Hanáky nic snadného

Když už konečně došlo na play-off, čekal Olomouc nelehký souboj. Ve čtvrtfinále vyzvala České Budějovice, druhý nejlepší tým základní části s dnes již legendárním gólmanem Romanem Turkem. Nicméně Jihočechům nedali Moravané šanci. Tři zápasy a bylo po všem.

Hned od prvního duelu týmu neskutečně pomohl příchod dvou hvězd – Josefa Řezníčka a Jiřího Dopity. Dopita byl vůbec nejproduktivnějším Hanákem v celém play-off.

Po Budějovicích však přišel další oříšek, ještě těžší. Favorizované Kladno, které si mělo dojít pro titul. Jenže v dramatickém souboji, který nakonec trval pět zápasů, středočeská hokejová Mekka Hanákům podlehla.

Za zmínku stojí, že semifinále s Kladnem rozhodovaly v posledním zápase série samostatné nájezdy. Hrálo se právě v Kladně a rozhodující gól nedal nikdo jiný než hrdina Dopita. Sérii navíc Kladno začalo skvěle, první dva zápasy vyhrálo a mělo mečbol, který nevyužilo.

Následovalo finále s Pardubicemi. V těch začínal válet Milan Hejduk, zářil David Pospíšil. Východočeši ale byli bez šance. Na zápasy vyhrála Mora 3:1 a legenda o titulu, který míří „na venkov“, jak se psalo v některých médiích, byla na světě.

Zajímavostí pak je, že třebaže Kohouti vyřadili Kladno už v semifinále, kralovali kanadskému bodování v play-off právě kladenští hokejisté. Josef Zajíc, Otakar Vejvoda a Radek Gardoň nastřádali 16 bodů, David Čermák a Pavel Patera 15. O tři body za nimi byl olomoucký Dopita.

Na poslední zápas, který se hrál na olomouckém ledě, nikdo nezapomene. Plechárnu, ano, tu halu, která dnes vypadá pomalu na zřícení, tehdy navštívilo neuvěřitelných 9 tisíc diváků. Poslední místa na sednutí byla obsazena tři hodiny před začátkem utkání. Stálo se všude. Hlavní byla přítomnost.

Co stálo za olomouckým úspěchem?

Nelehká otázka na zodpovězení. Olomouc nicméně tehdy byla hokejem poměrně namlsaná. V kádru sice byli kvalitní hráči, nicméně mezi české hokejové legendy většinu z nich nezařadíme.

Stejně jako ale tehdy začala na fotbalové scéně zářit tamní Sigma, doufalo se, že by mohlo podobně dopadnout i snažení v hokeji. Kupodivu se v hokeji první trofeje dočkala Olomouc mnohem dříve než ve fotbale.

„V té době se nám prostě seskládal dobrý mančaft v ideální věkové konstelaci. A ještě se managementu podařilo stáhnout Jirku Dopitu a Pepu Řezníčka, kteří ten kolektiv úplně stmelili. A prostě jsme šli zápas od zápasu a dařilo se. Šlo to v takové euforii, že jsme se pak zastavili až s medailemi na krku,“ vyjádřil se pro Radiožurnál jeden z mistrů Michal Slavík.

Tehdejší gólman Pavel Cagaš připisuje úspěch i trenéru Josefu Augustovi, který přišel k týmu po Vánocích. „Většina jsme byli starší, hotoví hráči. Byla to pro nás jedna z posledních možností udělat výsledek. To, že přišel hned, byl trochu zázrak,“ zavzpomínal pro iDNES.

„Hokej jsme hráli pro lidi a za tento klub, který i po té historii pořád funguje a titul se mu dnes připisuje. Přejeme vše nejlepší lidem, kteří pracují na tom, aby se dostali tam, kde jsme byli my,“ dodal.

Tehdejší kontroverzní prezident klubu Pavel Čech prohlašoval po titulu, že se jedná o velkolepý moment, i když jej masmédia tolik nevnímají kvůli tomu, že se nejedná o klub z Prahy nebo Čech.

„Budeme jen a jen venkov. Navíc nemáme potřebné tradice, jaké by si někteří představovali,“ nebál se pojmenovat, co komu vadí. Místy se mluvilo o tom, že měli olomoučtí ovlivňovat před zápasy hokejisty Kladna, to ale popřel a nikdy se nic podobného ani neprokázalo.

Následoval strmý pád, hokej v Olomouci málem skončil

Dva roky se v Olomouci dospělý hokej vůbec nehrál

Jak rychle přišel největší úspěch klubové historie, tak rychle málem přišel úplný zánik. Po mistrovské sezoně zvládla Olomouc jen tři další ročníky mezi elitou a posléze kvůli finanční situaci musela prodat extraligovou licenci Karlovým Varům. A to nebyl konec.

Po dvou letech v druhé nejvyšší soutěži přišel další pád. Klub musel prodat i druholigovou licenci, tentokráte ji koupila Opava. Další dvě sezony se v Olomouci seniorský hokej vůbec nehrál.

Posléze však došlo odkupu licence alespoň na třetí ligu, tu Hanákům prodalo Uherské Hradiště. Po dvou sezonách se podařilo postoupit o patro výše, nicméně návrat do extraligy vyšel až v roce 2014. Mora tedy v nejvyšší soutěži chyběla dlouhých 17 let. Od té doby se drží mezi průměrem.

„Druhý rok, co jsem byl v Olomouci, to byla sezona 1994/95 a vypadala zpočátku také dobře. Hráli jsme Pohár mistrů a až do Vánoc jsme ho vedli nebo byli do druhého místa. Zlomový okamžik přišel na přelomu roku. Finančně některé věci přestaly fungovat a právě finanční situace měla vliv na to, že jak se mužstvo před dvěma roky poskládalo, tak se zase začalo rychle rozpadat,“ vyjádřil se pro Olomoucký Deník kapitán mistrovského týmu Miroslav Chalánek.

Ten se mimo jiné stal v klubu i funkcionářem. Sice ne na dlouho, nicméně i ty tři roky označil jako dobu, kdy nešlo normálně pracovat. Problémy se musely podle jeho slov řešit tak, aby klub vůbec existoval. To vyústilo třeba právě ve výše zmíněný prodej extraligy do Karlových Varů.

„V první lize se pak nepodařilo sehnat a zajistit finanční zázemí. Dalším problémem byly majetkové poměry. Těch faktorů bylo zkrátka hodně a nedovolily, aby se klub stabilizoval. Přitom co se týče práce mládežnického hokeje a občanského sdružení, fungovalo vše velmi dobře až nadstandardně,“ dodal.

Devadesát procent klubů by zaniklo, má jasno Přecechtěl

Své vysvětlení pro iDNES nabídl i Kamil Přecechtěl, další z olomouckých hrdinů. Ten se domnívá, že Olomouc měla být o něco skromnější a nechtít se za každou cenu prosadit.

„Chtělo to stabilizovat věci, které pro nás byly nové. To se v prvních letech nepovedlo. Dodneška tím trpíme, že jsme tenkrát získali titul. Jsou to roky, které olomoucký hokej stály obrovské peníze i jméno,“ říkal v roce 2013, tedy téměř 20 let po zisku titulu.

Přecechtěl se domnívá, že hokejová Olomouc měla dbát na postupný vývoj jako fotbalová Sigma. K tomu ale nedošlo. „Dluh, který vznikl po získání titulu, byl tak obrovský, že by devadesát procent klubů zaniklo. Je ku chvále těch, kteří se snažili olomoucký hokej vzkřístit, dotáhnout ho někam a podařilo se jim to až tak, že nezanikl,“ uzavřel téma.

Zdroj: Tipsport Extraliga, iDNES, Hokej.cz, Olomoucký Deník, HC Olomouc