Kde je mu konec? Krajčík se Slavií slavil dva ligové tituly a zařadil se mezi klubové legendy

Slovenský rodák brázdil pravou lajnu v dresu Slavie hned v sedmi sezonách. Právě angažmá v pražském celku bylo tím nejúspěšnějším a nejvýznamnějším v celé kariéře Mateje Krajčíka. Zanechal za sebou v klubu významnou stopu a dokázal se zařadit mezi klubové legendy. Kde je mu konec?

S fotbalem začínal Matej Krajčík v Senici, následně působil v Malackách. Do České republiky se stěhoval ve svých 20 letech, když si jej vyhlédl Frýdek-Místek. Přes Vítkovice se dostal do Horních Počernic, kde si jeho talentu všimla Slavia Praha. K sešívaným se tak stěhoval v lednu 2003. A právě tímto krokem nabrala jeho kariéra zcela nový rozměr.

Z počátku se však v novém působišti neprosadil. Následovala hostování ve Viktorii Žižkov a Českých Budějovicích, než Krajčík dostal pořádnou šanci během sezony 2005/06. Vypracoval se mezi hlavní opory mužstva a jeho hru byla radost sledovat. Rychlost, dynamika, přímočarost, bojovnost, zdravá agresivita, ale také skvělá kopací technika. Svými centry v poměrně hojném počtu zásoboval tehdejší útočníky Slavie.

V tom ročníku se navíc Slavia dostala do základní skupiny Poháru UEFA a také do vyřazovací fáze. Krajčík v žádném zápase nechyběl. Nicméně zlomové byly další dva roky. Slavia získala dva ligové tituly, probojovala se poprvé v historii do základní skupiny Ligy mistrů a následně také do základní skupiny Evropské ligy. Slovenský pravý bek v tom všem hrál jednu z hlavních rolí.

Díky skvělým výkonům se dočkal v lednu 2009 zahraničního angažmá. Měl na výběr nabídky z Německa či Anglie, vybral si však italskou Regginu, s níž hrál o udržení. Jenže překvapivě se v ní nedokázal prosadit a tak se po půlroce stěhoval zpět do Slavie. V ní zvládl ještě jednu celou sezonu a opět patřil mezi klíčové hráče. Jenže klub neuplatnil opci na prodloužení kontraktu a tak se Krajčík stěhoval do Jablonce, odkud se stěhoval ještě do Českých Budějovic a Senice, kde kariéru v roce 2013 ukončil.

Během let 2005-2009 si připsal také 18 startů za reprezentaci Slovenska. V roce 2014 po konci kariéry byl vybrán mezi čtveřici nejlepších pravých beků v historii Slavie a právem je považován za klubovou legendu. Odehrál v jejím dresu skvělých 239 utkání a dokonce nastupoval i s kapitánskou páskou. A kde je mu konec? Podílí se na vedení rodinné firmy, která patří mezi 10 největších rodinných podniků na Slovensku. Časem by ji měl po svém otci převzít a právě na to se připravuje.