Kde je konec Petrželovi? Léčbu v Bohnicích nechal daleko za sebou, uklidil se do Vlašimi

Vlastimil Petržela, to je jméno, které na fotbalové scéně dokázalo velké věci. V osobním životě však muže s pověstí bohéma nečekaly jen okamžiky na vrcholu, ale i na dně. I o nich hovořil v sérii rozhovorů pro deník Sport.

Během své dlouholeté trenérské kariéry stanul sedmašedesátiletý rodák z Prostějova na lavičce Slavie, Sparty, Liberce, Bohemians 1905. Na Moravě pak vedl fotbalisty Olomouce, Zlína či Baníku.

Vrchol kariéry však zažil v Rusku. Se Zenitem Petrohrad vyhrál ligový pohár, v lize skončil na druhém místě, v poháru UEFA s ním došel až do čtvrtfinále. Tehdy si však během tříletého angažmá zadělal na problémy, které jej budou doprovázet až do konce života. Propadl hráčské vášni, se kterou se v budoucnu musel léčit až v bohnické léčebně.

„Ruleta a tyhle úchylky, to o mně bylo všeobecně známé. Měl jsem je, abych odvedl pozornost od fotbalu, protože to bylo šílený. Byl jsem úchylnej na všechno možný, chodil na manikúry, masáže, do kosmeťáku,“ vrací se vzpomínkami do tehdejší doby Petržela. „Míval jsem vždycky ne-li nejlepší, tak jednu z nejlepších smluv,“ dodává.

Vzhledem k tomu, pod jakým býval Petržela dlouhodobým tlakem veřejnosti, fanoušků a novinářů, nebylo až takovým překvapením, že se u něj projevily zdravotní neduhy. Přišly panické ataky, deprese, závislost na prášcích, alkohol. Je logické, že na toto období bývalý hráč Olomouce, Chebu a Slavie nevzpomíná rád.

„To byla hrůza. Jéžišmarjá. Nevím, jestli jste mluvili s někým, kdo si tím prošel. Nevěděli jste ani minutu, co se může stát. Přišlo to a byli jste někde uprostřed lesa, už jen pověsit se na strom…“

Léčba v Bohnicích pod panem doktorem Nešporem byla pro Petrželu vysvobozením, i když lehké stavy ze jejich zdmi nezažíval: „Nebylo to tam jednoduchý. Ale prošel jsem si tím. Bohnice jsou lepší než fešácký blázince, kam občas chodí naši herci. To by pro mě asi nebylo dobrý. Taky se tam opakovaně vrací, protože to není tak odstrašující jako v Bohnicích. Ty jsou tvrdý.“

Nyní je Petržela spokojený, ujal se trenérské role ve Vlašimi. Vede desetileté fotbalové naděje, které si dotváří k obrazu svému.

„Zpočátku jsem pod sebou měl i jako šéftrenér mládeže více mužstev, postupem času jsem si nechal jen desetileté chlapce. Předtím toho bylo strašně moc a prakticky se to nedalo vůbec stíhat,“ říká.

Třeba se v budoucnu někdo, koho Petržela právě koučuje v kategorii žáků, jednou vyvine v hvězdu typu Tomáše Součka. Toho ostatně Petržela měl krátce ve Vlašimi. A třeba se ještě kouč někdy postaví na lavičku některého A-týmu hrající nejvyšší soutěž ať už v České republice, anebo v zahraničí. Nabídky prý má, především z Ruska, kde na něj stále nezapomněli.

Zdroj: deník Sport