José Romera: Jsem velmi vděčný Dukle za šanci, kterou mi dala. Pokud se nám podaří postup s Almerií do LaLigy, tak to bude můj největší úspěch v kariéře

José Romera společně s Néstorem Albiachem bavili svými výkony fanoušky Dukly a patřili mezi klíčové hráče klubu z Julisky. Romera po odchodu z Dukly zamířil do Jablonce, kde prožil povedenou úvodní sezónu, ale v další se vytratil ze základní jedenáctky kvůli silnému konkurentovi Karavajevovi. Španělský obránce zavzpomínal pro Ruik na období strávené v České republice a také prozradil, jaká panuje atmosféra při derby mezi Dinamem Bukurešť a FCSB.

Do Dukly Praha jste přišel v roce 2012 a prožil jste tam dvě velmi povedené sezóny. Jak vzpomínáte na toto angažmá?

Jsem velmi vděčný Dukle Praha za příležitost, kterou mi dala, protože mi pomohla v růstu po fotbalové i osobní stránce. Byl jsem velmi smutný, když Dukla spadla do druhé ligy, takže doufám, že se klubu letos povede postoupit zpět do první ligy. Stále udržuji kontakt a přátelství s lidmi z klubu, hlavně s Filipem Radou. Takže mohu říct, že jsem v Dukle prožil skutečně velmi povedené období.

V Dukle jste nastupoval pod trenérem Lubošem Kozlem. Jak se Vám pod ním hrálo? A jaký je to trenér?

Mám na něj skvělé vzpomínky. Velmi se mi líbil jeho herní styl, a i když ze začátku bylo pro mě velmi těžké dostat se do základní sestavy, tak on se mi vždy snažil pomoci, abych se zlepšoval. Spoustu času, také trávil analýzou soupeřů, což si myslím, že je v dnešní době nezbytné, pokud chcete být dobrým trenérem. Hodně mi pomohl se zlepšit jako hráči a přeji mu jen to nejlepší v jeho kariéře.

Jak jste byl spokojený v České republice po životní stránce?

Začátek byl pro mě velmi těžký, protože jsem si musel zvyknout na jiné město, počasí, jazyk a další věci. Bylo to i poprvé, co jsem opustil své město a ke všemu tu se mnou první rok nebyla moje manželka. Ale poté, co se za mnou přestěhovala, tak jsem si začal více užívat město i zemi. Jediným problémem pro mě byla dlouhá a drsná zima. Chtěl bych se tam jednou vrátit na prázdniny a ukázat svému synovi Prahu, protože ji vždy doporučuji svým známým. Myslím si, že je to úžasné město, které musíte v Evropě navštívit.

Z Dukly jste přestoupil do Jablonce, bral jste to jako posun ve své kariéře?

Pokud jde o můj přestup do Jablonce, tak to bylo velmi těžké rozhodnutí, protože jsem měl v Dukle ještě smlouvu na jeden rok. Ale bral jsem to jako krok vpřed v mojí kariéře a musel jsem to zkusit. Klub měl velké ambice, to mě lákalo a myslím si, že jsme to hned v první sezóně splnili. Měl jsem tu možnost zahrát si v Evropské lize, což byl pro mě naprosto skvělý zážitek.

Bohužel v druhé sezóně jsem se asi ve druhém kole zranil a vypadl ze hry na dva měsíce. Ke všemu došlo i ke změně trenéra a na mém postu hrál skvěle Karavajev, na kterého i nový trenér pak sázel. Fotbal takové okamžiky přináší, jednou jsi dole a jednou nahoře.

Jaký dojem na Vás udělala česká liga?

Česká liga je podle mě konkurenceschopná, kde jsou všechny týmy skvěle fyzicky vybaveny, pokud tomu tak není, tak máte obrovské problémy. Musím říct, že mě překvapuje, jak jsou Slavia a Plzeň tak daleko napřed od svých konkurentů.

Rozhodl jste se opustit Českou republiku a zamířil jste do Rumunska, kde jste nastupoval za Dinamo Bukurešť. Jak jste tam byl spokojený?

Zcela upřímně jsem čekal, že z Jablonce odejdu do jiného českého týmu, ale když mi zavolalo Dinamo a já neměl nic jiného rozjednaného, tak jsem se rozhodl to jít zkusit a přijmout novou výzvu. V Bukurešti jsem byl velmi šťastný, první sezónu jsme měli skvělý tým, kdy jsme bojovali až do konce o mistrovský titul. Bohužel jsme ho nezískali, ale povedlo se nám získat rumunský pohár a díky tomu jsme se dostali do Evropské Ligy. Tam jsem měl možnost nastoupit proti Athleticu Bilbau a tam, když je plný stadion, tak to je něco neuvěřitelného. To je asi nejlepší moment v mé kariéře, na který rád vzpomínám.

Bohužel v druhé sezóně se klub rozhodl změnit svou filozofii a chtěl stavět na mladých a domácích hráčích. Je i velmi smutné v jakých finančních problémech se klub momentálně nachází.

Největším soupeřem Dinama je FCSB, jaké jsou zápasy mezi těmito kluby? A jak obrovská rivalita mezi nimi panuje?

Fanoušci Dinama jsou úplně z jiného světa, když se týmu daří, tak jim je úplně jedno jak daleko od Bukurešti hrajete a vytvoří takovou atmosféru, že i při venkovních zápasech se cítíte jako doma. Ale umí být i velmi kritičtí, takže mají dvě tváře.

Derby s FCSB je něco úžasného, město se na týden zastaví a všichni mluví jen o zápase. Atmosféra během zápasu je neuvěřitelná a po celých devadesát minut neslyšíte svého spoluhráče na tři metry, protože ten hluk je obrovský. Měl jsem to štěstí, že jsem mohl zažít několik derby, ať už v lize nebo poháru a dost často jsem z toho vyšel jako vítěz.

Po dvou letech v Rumusku se Vám naskytla možnost návratu do rodného Španělska, kde nastupujete za Almeríi. Jaké jsou šance klubu na postup?

Když jsem se dozvěděl o možnosti návratu do Španělska, tak jsem se nemusel zrovna dvakrát rozmýšlet, protože to bylo přesně to, co jsem chtěl, a to ukázat, že mám na to ve Španělsku se prosadit. Jsem moc rád za šanci, kterou mi Almería dala, musím říct, že druhá liga je velmi kvalitní a náročná soutěž, kde hrajete spoustu zápasů. Klub byl v létě prodán novému majiteli ze Saúdské Arábie, který má ambice postoupit do první ligy. Sezónu máme velmi dobře rozehranou a jsme v boji o postup, ale o ten stojí spousta dalších klubů.

Pokud by se nám podařilo postoupit, tak by to byl pro mě splněný sen a byl by to můj největší úspěch v kariéře. Nedokážu, ani slovy popsat jak moc by to pro mě znamenalo.

Jak trávíte čas a udržujete se v kondici během dobu koronaviru?

Bohužel virus zasáhl mou zemi velmi tvrdě a právě teď máme velkou krizi, protože jsme už doma téměř dva měsíce a nemůžeme jít ven. Abych se udržel v nějaké kondici, tak nám klub poskytl kolo a každý týden nám zasílá tréninkový plán, který musíme plnit. Musím dvakrát denně cvičit a výsledky zasílám kondičnímu trenérovi, který nám i kontroluje na dálku tělesnou hmotnost. Musíme být skvěle připraveni, protože jakmile se vše rozjede, tak budeme hrát posledních jedenáct zápasů v krátkém časovém horizontu.

A když necvičím, tak já a manželka si hrajeme s naším synem, snažíme se být kreativní v kuchyni, protože oba rádi vaříme, takže zkoušíme nové recepty. Kromě toho sledujeme i nějaké seriály, ale už se opravdu těšíme, až se vrátíme do normálního života.