Jízda Ševců střemhlav do propasti! Nefunguje kádr ani vedení. Bojovnost je málo

KOMENTÁŘ – Opět další rána na hlavičku hřebíku do pomyslné rakve. Takhle nějak by se dala pojmenovat každá další porážka zlínských Beranů. Každým kolem se utápí víc a víc v bažině, ze které se už jednoho dne nepůjde dostat. Za letošním krachem Ševců stojí mnoho faktorů. Mezi nimi je i chybějící pověstné štěstí, nicméně je nutno říct, že červené varovné tlačítko na palubě letadla s názvem PSG začalo blikat už v loňské sezoně.

Jako by si to parta řízená sportovním manažerem Martinem Kotáskem vůbec neuvědomovala. Stále jen hledají dílčí náznaky zlepšení typu: nehrajeme špatně, musíme bojovat… Ale body zůstávají stranou stejně, jako ohřívané jídlo položené vedle mikrovlnky.

Řeči o tom, že klubová kasa skrývá peníze na mimořádné posily, ty taky nikoho nezajímají. Obzvlášť v období, kdy je trh naprosto rozebraný, navíc ostatní týmy v náročné sezoně nechtějí nikoho jen tak pustit. 

Naskýtá se otázka – proč rozdílové hokejisty Zlín neangažoval před sezonou, v době, kdy byl tento úkol lehčí? Pravděpodobně proto, že si mysleli, že současný stav kádru je dostatečný. Ovšem výsledky v minulé sezoně byly ideálním ukazatelem, že pokud České Budějovice soupisku doplní, jakože se vědělo, že tomu tak bude, ocitne se Zlín beznadějně na chvostu.

Prezident a zároveň primátor města Jiří Korec před sezonou prohlásil: „Zcela otevřeně říkám, že nemůžeme mít jiné cíle než vyhrát extraligu.“ Už tenkrát se mu smáli i fanoušci Zlína. Třetina ligy je fuč. Za dvacet zápasu nasbírali Ševci pouhých 8 bodů. To je asi ještě méně, než čekali největší pesimisté.  

Jediným spasitelem, jak se momentálně vyhnout přímému sestupu a zachránit vše ještě v baráži, může být Kladno. Ve Zlíně však musí všichni věřit tomu, že se jejich tým zvedne a Kladno nezačne sbírat body. Je to takový hazardní systém – buď a nebo.

Stejně chaoticky, jako angažování posil, působil i celý konkurz na trenéra. Dva týdny usilovného hledání skončilo ponecháním alternativní varianty. Že nebyly během toho období bídy? „Vždyť to není problém”, nepřímo vyřklo tímto krokem vedení.

Jak velká deprese panuje v útrobách stadionu Luďka Čajky, mohou posoudit snad jen hráči, kteří jsou jen obětí neschopných kroků neschopných lidí. Pro řadu Zlín není jen byznys, ale srdeční záležitost. Slova Pavla Kubiše hovoří za své: „Popravdě? Teď přemýšlím, jak je hokej krásný. Měl jsem si toho vážit,“ smutně poznamenal.

Celou sérii zmatených rozhodnutí podtrhuje výměna Tomáše Fořta do Mladé Boleslavi za hráče na hostování. A v neposlední řadě čerstvá výpověď pro útočníka Tomáše Mikúše. Ten necítil v novém realizačním týmu důvěru, tak údajně zažádal o výměnu. 

Nebylo by snad lepší hráče přece jen vytrejdovat a získat tím konečně vysněnou posilu s efektem? Nebo si prostě sednout a chlapsky si vyříkat, kde to vázne? Kdepak. Nejproduktivnější hráč Beranů dostal přes média vysvětlení od kouče Luboše Jenáčka: „V týmu nechceme hráče, kteří nechtějí bojovat za náš klub a naše město.” Hezký cirkus, co říkáte?

Nefunguje nic. Ani angažování posil, řízení celého zlínského ekosystému, komunikace s hráči ani s fanoušky. Ti sice před pár týdny oficiálně dostali pozvánku na debatu o současných problémech, jenomže po ustavičném přesouvání termínů raději vzali situaci do svých rukou.

Po porážce v Hradci Králové si celý tým megafonem přivolali do svého koutku, kde vyzvali hráče k následné debatě u autobusu před odjezdem domů.

Hráčům není situace lhostejná. Ani výsledkově, ani z hlediska přístupu k fanouškům. K autobusu dorazili. Žádná sprostá slova, žádné vražedné výčitky. Jen debata o tom, jestli do toho skutečně dávají hráči všechno, neboť z tribuny tomu obraz hry ne vždy odpovídá.

Vrcholem zmaru byla koncovka domácího zápasu s Libercem. Za stavu 2:1 pro Bílé Tygry hráli Berani přesilovku, kterou mohli po zásahu libereckého Jaroslava Vlacha okořenit ještě dalším hráčem k dobru. Zdeněk Okál však trest odvolal, neboť podle něj směřovala hůl pouze do ramene. 

Úctyhodné gesto FairPlay v této situaci! Co na to trenér Jenáček? „Jestliže jde o zákrok na hraně, nevím, jestli si takové gesto můžeme v naší situaci a za takového stavu dovolit. I na druhé straně jsou neodpískané zákroky.” Žádná pochvala, jen zbytečný kartáč. Hokej za takových okolností nemůže zkrátka bavit nikoho.

Novináři se pak hráčů po každém zápase ptají, kde vidí hlavní problém. Svým způsobem se dá říct, že hlavní problémy nejsou na ledě, ale sedí někde úplně jinde. Jenomže to hráči jakožto zaměstnanci klubu říct do mediálního prostoru nahlas nemůžou.

Blíží se období Vánoc, které bývá v konečném zúčtování často klíčové. Týmy, které si do této doby vytvořily větší bodovou ztrátu, dohání po novém roce manko velmi těžce. U Zlína se dá navíc jen těžko předpokládat, že chytne nějakou vražednou sérii deseti výher v řadě.

Ne, situace opravdu není dobrá. Nejlépe to vystihl redaktor Deníku Sport Pavel Ryšavý, který napsal: „Od začátku ročníku visí dole Zlín. Připomíná Titanic. Nahoře tanec, v podpalubí voda a deprese.” Jak výstižné!

Zdroj: PSG Berani Zlín