Jít do Olomouce? Největší chyba! Jílek je nejhorší trenér, který mě vedl. Poznala to i Sparta, říká Mahmutovič

Jen málo cizinců v České republice zanechalo tak výraznou stopu jako Aidin Mahmutovič. Bývalý útočník Teplic či Viktorie Plzeň byl dokonce spojován s reprezentováním České republiky. To ale nevyšlo. Proč? A jak na působení v naší lize vzpomíná? O tom se rozpovídal v rozhovoru pro Ruik.

S dospělým fotbalem jste začínal v celku, kde působíte nyní, tedy Čelik Zenica. Jak se za tu dobu fotbalová liga v Bosně posunula?

Ano, s dospělým fotbalem jsem začínal v NK Čelik Zenica. Je to jeden z nejúspěšnějších klubů v Bosně s nejlepším stadionem a fanoušky, kteří jsou nejlepší na Balkáně.

Ale kvůli špatnému vedení v posledních 10 letech Čelik od této sezony hraje poslední ligu a a musí nějak začít odznova. Já se rozhodl zůstat i nadále tady.

Od té doby, kdy jsem odešel do Česka, se liga o hodně posunula. Teď je tam 12 mančaftů a je kvalitní.

Do České republiky jste zamířil v roce 2007. Nejdříve jste absolvoval testy ve Spartě. Proč nedošlo k podpisu smlouvy? Mohlo za to Vaše zranění?

Když jsem přišel do Česka, nejdřív jsme s Vršajevičem byli v Spartě a tam byl trenér, myslím si, pan Šilhavý (B-tým Sparty – pozn. red.) a nebylo to tak špatné. Ale pak jsem se zranil a musel jsem na operaci třísel a potom jsem nějak podepsal s Teplicemi a odešel na hostování do Ústí. V tu dobu mi hodně pomohl trenér Habanec a moc mu děkuju.

Jak jste zmínil, upsal jste se Teplicím, kde jste za sebou zanechal výraznou stopu. Jak jste přechod do cizího státu vnímal a jak dlouho Vám trvalo si zvyknout na nové prostředí?

Když jsem se vrátil z Ústí do Teplic, už jsem tam chtěl zůstat natrvalo a podařilo se mi to. Byl tam trenér Rada, začal mi dávat šance a využil jsem toho. Přechod do cizího státu nebyl ničím lehkým, ale pomohlo mi, že jsem hned šel do Ústí. Pak, když jsem se vrátil do Teplic, tam už byl Ljeva s Merzičem a bylo to trošku lepší.

Jak na angažmá v Teplicích dnes vzpomínáte?

Tak, jak můžu vzpomínat na klub, kde jsem byl 9-10 let a dal jsem tam hodně gólů. Vyhráli jsme pohár a vždycky jsme hráli do 5. nebo 6. místa krom jedné sezony, kdy jsme málem sestoupili.

Pak, když zemřel pan Hrdlička, už to nebylo ono a i teď, jak to pozoruji, poslední roky nic moc.

Nějakou dobu se mluvilo o tom, že byste mohl reprezentovat Českou republiku. To se ovšem nestalo. Co tomu zabránilo a jak moc vážná jednání se kolem toho vedla?

Abych řekl pravdu, já jsem to taky jenom přečetl v novinách a jen se mě ptal pan Hrdlička, jestli bych hrál za Česko. Já pouze odpověděl, že ano a potom už se nic se nestalo.

Po dlouhých letech na severu Čech jste přestoupil do Plzně. Měl jste však také nabídku ze Sparty. Proč jste si vybral právě angažmá ve Viktorii?

Tak po 9 letech jsem se rozhodl odejít a vybral jsem Plzeň a myslím, že jsem udělal dobře. I teď bych to udělal stejně. Vždycky, když jsem se v Česku díval na zápasy Plzně, říkal jsem si, že bych tam chtěl hrát. Líbila se mi tam ta atmosféra a hlavně ti hráči. Pak, když mi zavolal pan Šádek, řekl jsem hned ano.

V Plzni jste sice neměl zlá čísla, přesto jste toho zřejmě odehrál méně, než jste si představoval. Co za tím stálo?

Když jsem tam přišel, byla tam velká konkurence. Říkal jsem si, že jestli tady budu hrát aspoň 15 minut, budu spokojený. Nakonec jsem si vybojoval místo a neřekl bych, že jsem nějak zklamal.

Dával jsem nějaký góly, ale když jsme nepostoupili přes Maccabi, byli jsme hodně zklamaní. Pak se vyměnil trenér, přišel trenér Krejčí a já už hrál míň a míň. A v tu dobu měl Míša Ďuriš fantastickou formu a bylo to už těžké.

Následovaly štace v Sigmě Olomouc a v Příbrami, kde se vám ale střelecky příliš nedařilo. Jak na působení v obou klubech vzpomínáte?

A pak přišlo tohle. Moje největší chyba byla, že jsem šel do Olomouce a nemusel jsem. Prostě špatné rozhodnutí, i když ten první zápas mi vyšel, pak přišla zranění a ještě ten Jílek. Nejhorší trenér, který mě kdy vedl. A že jsem byl u hodně dobrých trenérů. Pak to viděla i Sparta a myslím, že už může trénovat jenom Olomouc.

Pak jsem šel do Příbrami, tam jsem nebyl připravený ani psychicky, ani fyzicky. I když tam přišel trenér Rada. Viděl jsem, že mi chtěl pomoct, ale já už to nezvládal a i dneska mi je líto, že jsem nemohl pomoct Příbrami. Hlavně kvůli panu Starkovi a jeho synovi, byli vůči mě moc dobří, i když jsem si to nezasloužil.

Po konci v České republice jste zkusil štěstí v Řecku, kde jste ale strávil pouze krátkou dobu, než jste se vrátil do rodné vlasti.

Když jsem šel do Řecka, byl jsem tam furt zraněný. Pak jsem měl podruhé křižák a vrátil jsem se do Bosny.

Máte 34 let, jak dlouho ještě plánujete hrát a máte již plán, co budete dělat po kariéře?

Jak jsem říkal, hraju tady doma za Čelik Zenica. Minulý rok jsme hráli Premier ligu, ale klub musel kvůli špatnému vedení v posledních 10 letech sestoupit do poslední ligy a já tu zůstal, takže už teď nehraju víc profesionálně. Nevím ještě, co budu dělat po kariéře. Možná zůstanu v klubu, jestli bude zájem, ale uvidíme.

Je možné, že Vás ještě někdy uvidíme v nějaké roli v České republice?

Nevím, jestli je to možné. Jestli se někdo ozve. Ale nikdy nevíš. Možná někdo nabídne nějakou práci.

Na závěr bych Vám chtěl moc poděkovat za Váš čas. Ať se Vám daří!

Taky moc děkuju, že jste si na mě vzpomněli.