Jedni ho nenávidí, druzí milují – oslavil totiž zisk titulu na White Hart Lane, ovšem v dresu Arsenalu

Největší část kariéry strávil v dresu Tottenhamu, legendou se ovšem stal u největšího konkurenta. Sol Campbell je bývalým anglickým fotbalistou, který hrál na pozici středního obránce. Jeho kariéra v nejvyšší anglické lize trvala úctyhodných dvacet let, ta reprezentační o devět let méně. Po přestupu do červené části severního Londýna si během pětiletého působení připsal 195 startů, vyhrál dvakrát ligu a dvakrát FA Cup. Mimoto se stal členem týmu legendárních Invincibles.

Jimmy Brain, George Hunt, Freddie Cox, Laurie Brown, David Jenkins, Jimmy Robertson, Steve Walford, Willie Young, Pat Jennings, Rohan Ricketts, Wiliam Gallas či naposledy Emmanuel Adebayor. Možná si říkáte, proč jsou zde všechna tato jména a co mají s tímto tématem společného.

Odpověď je velmi jednoduchá. Všichni tyto hráči spojuje jedna věc – nastupovali za Arsenal i za Tottenham. Kvůli obrovské rivalitě mezi kluby není moc hráčů, kteří se k takovému skutku odhodlali. Jedno jméno přesto ční nadevšechny – Sol Campbell.

V červnu 2001 skončila Campbellovi smlouva, ačkoliv mu Spurs nabízeli nový kontrakt, který by z něj udělal nejlépe placeného hráče mužstva, tehdy sedmadvacetiletý obránce toužil hrát Ligu mistrů. O Campbella projevilo zájem několik předních evropských klubů, přesto se rozhodl pro velice překvapivý krok. Umíte si to představit?

Dejme tomu, že jste fanoušek Tottenhamu a váš kapitán se rozhodne zadarmo přestoupit k nejvetšímu rivalovi, kterého z celého srdce nenávidíte. Tento transfer byl zajímavý i tím, že okolo něho neprobíhaly žádné spekulace. Arsenal svolal tiskovou konferenci, na níž měla být představena nová akvizice Gunners brankář Richard Wright.

Jenomže k údivu médií i fanoušků byl představen také Sol Campbell. U příznivců Spurs si ihned vysloužil přezdívku Jidáš. Pro fanoušky Arsenalu se naopak stal jedním z nejlepších stoperů, který kdy v dresu s kanónem na hrudi nastupoval.

Arsene Wenger později řekl, že chtěl Campbella získat hned, jak zjistil, že v zápasech proti Spurs se přes něho hráči prosazovali velice těžko. „Bylo to, jako kdyby byl nezničitelný, bylo z něho cítit tolik síly,“ podotknul francouzský manažer.

Campbell debutoval v dresu Arsenalu proti Middlesbrough a podílel se na výhře 4:0. Povětšinu svého angažmá nastupoval po boku Tonyho Adamse nebo Martina Keowna. Návrat na White Hart Lane byl pro Campbella více než zajímavý, Gunners uhráli remízu 1:1, ale to nebylo to největší zklamání. V hledišti totiž zahlédl svého bratra Tonyho, jak v klubku příznivců domácích křičí nenávistné pokřiky vůči soupeři a také na adresu Sola Campbella.

Anglický stoper si ale působení v Arsenalu užíval, hned v premiérové sezóně totiž získal ligový titul i FA Cup. Zvlášť finále nejstarší klubové soutěže se Campbellovi a jeho parťákovi Adamsovi vydařilo. Proti Chelsea udrželi čisté konto a přispěli k zisku poháru. O čtyři dny později si Arsenal pojistil výhrou 1:0 prvenství v lize.

Následující sezónu se ale Gunners nepodařilo postoupit ani ze základní skupiny Ligy mistrů. Na domácí scéně ale Arsenal opět dominoval, získal ligový pohár i FA Cup. Campbell byl společně s Laurenem, Coleem, Vieirou, Piresem a Henrym zvolen do PFA Týmu roku.

Nejlepší momenty kariéry ale měly teprve nastat. Na scénu totiž vstoupili legendární Invincibles. V sezóně 2003/2004 se po Campbellově boku objevoval nový parťák – Kolo Touré. Toto duo se stalo stavebním kamenem úspěchu v legendárním ligovém ročníku bez prohry. Titul si hráči Arsenalu zajistili na velice speciálním místě – na White Hart Lane. 25. dubna remizovalibna žhavé půdě Tottenhamu 1:1 a oslavy mohly začít.

Sol Campbell tento pikantní a emotivní moment ještě více rozvířil slovy: „Vždy jsem sníval o zisku titulu na White Hart Lane, takže jsem odešel a přestoupil do Arsenalu.“ Mistrovská sezóna vynesla Campbellovi třetí nominaci do PFA Týmu roku, samozřejmě s početnou skupinkou jeho spoluhráčů.

Začátek sezóny 2004/2005 ale zastihl třicetiletého obránce zraněného. Campbell jen přihlížel zisku Community Shieldu. Koncem sezóny už ale dostávali prostor Pascal Cygan a Phillippe Senderos. To se urostlému zadákovi nepozdávalo. Vyslovil také několik negativních slov na Wengerovu adresu. Podle něj byl Senderos jen „štístkem“, které není dostatečně kvalitní, aby Campbella posadil na lavičku náhradníků.

V sezóně 2005/2006 byl Campbell jakoby zakletý. A to zraněním a ztrátou formy. Vše vyvrcholilo 1. února v zápase s West Hamem, když kvůli němu skórovali Hammers dva góly. O poločase byl Sol Campbell na vlastní žádost vystřídán, následně opustil stadion a zápas ani nedokoukal. I bez něj ale Arsenal nakonec prohrál 2:3. Robert Pires nastínil, že jeho spoluhráč má velké problémy ve svém soukromém životě.

Campbell několik dní s klubem nekomunikoval, potřeboval si zkrátka vyčistit hlavu. Do tréninkového procesu se vrátil až 6. února. Později už byl připravený se vrátit do akce. Největší zápas, co se významu pro klub týče, však prohrál. Ve finále Ligy mistrů sice vstřelil branku, ale oslabený Arsenal podlehl Barceloně 1:2.

Sol Campbell se stal jedním z nejlepších obranných valů v historii milionářské soutěže, když se soupeřům Arsenalu nepodařilo skórovat deset zápasů, přesně 955 minut. Campbell také patří do úzkého kruhu anglických fotbalistů, jimž se podařilo skórovat ve finále Ligy mistrů. Jmenujme například Gerrarda, Lamparda či Rooneyho.

V červenci 2006 se Campbell rozhodl Arsenal opustit a překvapivě zamířil do Portsmouthu a později do Notts County. Všichni si mysleli, že spojení Campbell – Arsenal je už minulostí, ale v roce 2009 začal anglický obránce trénovat s kádrem Arsena Wengera. Smlouvu podepsal počátkem ledna. Svůj první gól po návratu vstřelil v Lize mistrů do sítě Porta.

Vzhledem ke zranění Vermaelena a Gallase nastupoval často i v ligových zápasech, celkově za Arsenal odehrál jedenáct zápasů. Po konci sezóny ale opět změnil zaměstnavatele. Novým působištěm se stal Newcastle United. Za Magpies ovšem nenastupoval tak často, jak by si představoval. Povětšinou zaskakoval za Colocciniho. V květnu 2011 oznámil trenér Newcastelu Alan Pardew, že Campbell bude po sezóně volným hráčem.

Konec profesionální kariéry oznámil Sol Campbell o rok později. Fanoušky ale stále rozděluje do svou táborů, jedni by mu nejradši postavili sochu, druzí mu nemohou přijít na jméno.