Jean-David Beauguel: Trenér Bílek? Nejlepší volba pro Plzeň. Setrvání v Plzni? Bez šance, i když to pan Šádek párkrát zkusil

Třicetiletý Jean-David Beauguel patřil v loňské sezóně mezi klíčové hráče Plzně, který měl obrovský podíl na triumfu ve Fortuna Lize. S devatenácti góly se stal i nejlepším střelcem soutěže, ale bohužel pro plzeňské fanoušky po sezóně opustil Štruncovy sady. V rozhovoru pro Ruik se francouzský útočník rozpovídal o osmiletém působení v České republice, nebo o svém novém angažmá v Saúdské Arábii.

Od letošní sezóny působíte v Saúdské Arábii, kde oblékáte dres klubu Al Wehda. Jak jste zatím spokojený v Saúdské Arábii po životní a fotbalové stránce?

Život je tady samozřejmě odlišný, ale rozhodně se nejedná o zemi, kde ženy nemají svobodu, jak uvádějí média. To opravdu ne! Je tady obrovský rozvoj a dělají se tady velké projekty. Jednou to bude podobné Dubaji.

A co se týká fotbalu, tak je to velký rozdíl v porovnání s Evropou. Zaprvé je tady opravdu horké počasí, zvláště v září nebo říjnu, když hrajeme nebo trénujeme od 19h, tak je tu pořád kolem 35 stupňů a 60% vlhkost.

Při hře se opravdu těžce dýchá a o poločase jsem mrtvý. (smích) Ale intenzita tréninků není vysoká. V předsezónní přípravě jsme skoro neběhali, což mě překvapilo. Samozřejmě všechno je i otázka adaptace. Já osobně pracuji s kondičním trenérem, abych byl fit.

Byla nějaká šance, že byste zůstal po mistrovské sezóně v Plzni?

Bez šance. Rozhodl jsem se během přípravy v Rakousku. Měl jsem i schůzku s panem Šádkem a řekl mu, že v klubu nezůstanu. Samozřejmě, že to na mě několikrát zkusil během sezóny, ale já jsem byl prostě rozhodnutý.

Ale pořád jsem byl klubu oddaný a chtěl jsem udělat to nejlepší pro tým i fanoušky. Chtěl jsem odejít s dobrými vzpomínkami a jsem moc rád, že jsem se nějak zapsal do historie klubu.

V Plzni jste působil tři a půl roku, jak budete vzpomínat na Plzeň?

Jako na město piva. (smích) Ne vážně, budu na to vzpomínat moc rád, protože jsem působil ve špičkovém klubu, kde jsem si zahrál evropské poháry a získal mistrovský titul. Samozřejmě nesmím zapomenout na výborné spoluhráče a úžasnou atmosféru, která v klubu panovala.

Ale asi nejvíce budu vzpomínat na fanoušky, protože tak velkou lásku a respekt jsem opravdu od nich nečekal. Dodnes mi chodí zprávy, ze kterých jsem dojatý a za to jim chci moc poděkovat.

V minulé sezóně jste se stal nejlepším střelcem Fortuna ligy a pomohl týmu k mistrovskému titulu. Předchozí sezóna nebyla moc povedená pro Plzeň a tu následující se jí povedl takový úspěch, který sesadil pražskou Slavii z trůnu. Co se změnilo v klubu?

V klubu docházelo k nějaké přestavbě kádru, protože skončili kluci jako Limba, Hubník, Hořava, Petržela, Baky a další. Říkal jsem jim ze srandy děda gang. (smích) Takže jsme ztratili zkušenosti a charakter. A v té době i Slavia hrála opravdu výborně. Předváděla skvělé výkony v Lize mistrů nebo Evropské lize, takže bylo těžké je porazit.

Ale postupem času, také začali prodávat své klíčové hráče a my jsme mezitím získali více zkušeností a sehráli se. A určitě nám hodně pomohl příchod trenéra Bílka, který si vybral za asistenty Horviho s Bakym. Vytvořili v týmu skvělou atmosféru a odvedli kus práce. Cítil jsem velkou důvěru od trenéra a měl jsem obrovskou motivaci něco dokázat. Hrál jsem v naprosté pohodě a bez tlaku. I když jsem třeba nehrál dobře, tak jsem věděl, že za zápas se dostanu do šance a můžu skórovat. Samozřejmě k tomu potřebujete i štěstí, ale hrálo se mi opravdu skvěle. 

V Plzni jste nastupoval pod třemi různými trenéry a to pod Pavlem Vrbou, Adrianem Gul’ou a Michalem Bílkem. Jak se Vám s nimi spolupracovalo?

S Vrbou to nebylo jednoduché. (smích) Když jsem přišel, tak jsem se snažil ukázat svou kvalitu, abych mohl nahradit zraněného Krmenčíka. Byl jsem připravený pomoci týmu a stát se útočníkem číslo jedna po dobu jeho zranění. No a on se vrátil a já z pozice jedničky skončil na tribuně. Ale i tohle patří k fotbalu a musíte ustát tyhle situace. Každopádně si vážím jeho práce pro klub.

V té době jsem chtěl z klubu odejít, než přišel trenér Gul’a. Přesvědčil mě, abych zůstal a řekl mi, že dostanu určitě šanci. Takže prvních šest měsíců jsem měl velké sebevědomí. Byl jsem s trenérem v neustálém kontaktu a myslím si, že jsem hrál dobře do toho problému, který jsem měl s fanoušky v Olomouci. Bylo pro mě těžké soustředit se na fotbal a opravdu jsem chtěl z klubu odejít.

Během letní přípravy jsem hodně mluvil s Gul’ou a říkal mi, že ve mě stále věří a chce mě mít v týmu. Neměl jsem dobrou přípravu, ale když přišla liga, tak jsem vstřelil nějaké góly, ale pak přišel Kobra a já přestal najednou hrát.

Nesnáším, když lidé nejsou upřímní a hrají se mnou dvojí hru. A tohle přesně dělal trenér Gul’a. Říkal mi, že jsem nejlepší útočník, důležitý pro tým a zasloužím si hrát, ale o víkendu nastupoval Kobra. A najednou jsem byl jako duch pro něj a přestal se mnou mluvit. Do té doby, než Kobra začal hrát špatně.

Najednou se snažil být můj kamarád, ale já mu už nevěřil jako před tím. Každopádně s Kobrou jsem neměl žádný problém. Je to opravdu dobrý chlap a také dával góly. Ale prostě chování trenéra Gul’y se mi nelíbilo. Když jsem se dozvěděl, že v klubu podepíše smlouvu trenér Bílek, tak jsem byl šťastný. Protože mě trénoval už ve Zlíně a měl jsem tu možnost ho poznat jako trenéra i člověka. Věděl jsem, že je to ta nejlepší možnost pro klub.

Abychom se nebavili jenom o Plzni, tak se Vás chci zeptat na předchozí působiště v České republice. Co se Vám vybaví, když se řekne Zlín a Dukla Praha?

Když se řekne Dukla, tak mě jako první napadne Luboš Kozel, protože to byl první trenér, který mi dal šanci. A ještě musím zmínit pana Suchopárka, který je opravdu úžasný člověk. A když se řekne Zlín, tak se mi vybaví moje první trofej, když jsme vyhráli MOL Cup s trenérem Páníkem. Tohohle chlapíka mám opravdu rád. Moc milý člověk a byl to takový táta.

Ve Zlíně a Plzni jste měl poznat dvě významné osobnosti české fotbalu, a to Zdeňka Grygera a Adolfa Šádka. Jak jsou důležití pro své kluby?

Pan Grygera se snaží dostat Zlín do lepší pozice v české lize, ale když nemáte velký rozpočet, tak to jde velmi těžko. Já s ním mám velmi dobrý vztah. Legrační je, že jsem ho letos v létě potkal v Monaku, jak pije kávu v italském stylu. (smích) To mě moc pobavilo. A co se týká pana Šádka, tak asi nemusím říkat, jak moc je důležitý pro Plzeň. Pro klub odvedl neskutečnou práci. Je naprosto neuvěřitelné, co s klubem dokázal. Řekl jsem mu, ať jednoho dne dorazí na jih Francie na dobré francouzské víno. (smích)

V České republice jste působil osm let, co Vám dala toto období po životní a fotbalové stránce?

Po životní stránce mi to pomohlo v tom, že jsem se naučil více otevřít lidem. Samozřejmě poznal jsem i novou kulturu. Dostal jsem tu možnost poznat nádherné město, kterým je Praha. Líbí se mi i jiné části Čech nebo Moravy, kde se mi zase líbila mentalita tamních lidí. Za těch osm let jsem nepotkal milejší lidi, než právě tam. Pokaždé budu lidem ve Francii říkat, že prostě musí navštívit Prahu.

A po fotbalové stránce mi to pomohlo mít silnou psychiku, sebevědomí a ukázalo se, že když chcete, pracujete pro něco, tak můžete dokázat spoustu věcí. Byl tam i problém s rasismem na stadionech, ale nikdy jsem neměl problém s českými lidmi. Jediná negativní věc byla od ledna do března. (smích) A to byla strašná zima, to fakt nesnáším. (smích)

Zdroj: Ruik.cz