Jaroslav Navrátil: Doufám, že můj příběh bude motivovat mladé kluky

Jaroslav Navrátil zažil to, o čem sní asi každý fotbalista hrající v nižší soutěži. Prokázal své kvality v třetiligové Břeclavi a vybojoval si angažmá v nizozemské Eredivisii, kde se upsal před necelými sedmi lety Heraclesu Almelo. Osmadvacetiletý Navrátil prozradil v rozhovoru pro Ruik, jaké to bylo skloubit klasickou práci s fotbalem nebo proč mu nevyšlo angažmá v Plzni.

Z třetiligové Břeclavi jste se dokázal dostat až do nizozemské Eredivisie, kde jste se upsal Heraclesu Almelo. Můžete nám prozradit, jak jste se tam dostal?

Bylo to období, kdy se mi dařilo a podařilo se mi dvakrát nebo třikrát za sebou vstřelit hattrick. Týmu se dařilo, skončili jsme na třetím místě a mně se dařilo i po té střelecké stránce. Ředitel pan Michal se znal s panem Nehodou, a tak se mu zmínil, že má v Břeclavi několik šikovných kluků. Pan Nehoda se přijel podívat a my jsme se nějak spolu domluvili na spolupráci. A po nějaké době přišel s tím, že bych vyrazil na týdenní zkoušku do Nizozemska. Já tam odjel a už jsem tam vlastně zůstal.

V Břeclavi jste patřil mezi klíčové hráče a spekulovalo se i zájmu prvoligových klubů z Česka a Slovenska. Co rozhodlo nakonec pro Heracles?

Neřekl bych, že jsem byl klíčový hráč. Bylo to prostě období, kdy se mi dařilo herně i střelecky, jak jsem už řekl, měl jsem tam více šikovných spoluhráčů. A co rozhodlo pro můj odchod do Nizozemska? Nevím o tom, že by byly nějaké konkrétní nabídky z Česka nebo Slovenska. Když vlastně přišla nabídka z Holandska, tak se neřešilo už ani nic jiného. Já jsem vždycky chtěl odejít hrát do zahraničí a poznat trochu svět, takže to bylo naprosto ideální.

Během působení v Břeclavi jste údajně pracoval jako montér v Brně. Jak to bylo těžké spojit s třetiligovým fotbalem? A vážíte si teď o to více kariéry profesionálního fotbalisty?

Vždycky jsem říkal, že to bylo perfektní období, protože jsem pracoval od rána do 14:30. Potom mě kluci vyzvedli a jeli jsme na fotbal. Pak jsem přijel domů a šel rovnou spát, takže jsem neměl čas ani na blbiny. Myslím si, že je to určitě znát, že jsem si vyzkoušel klasickou práci, slýchávám to i od ostatních lidí. Takový ty klasický věci, jako když kluci říkají, že se jim nechce, je to těžký nebo je to dlouhý, tak ode mě nikdo nikdy neuslyší. Vždycky jim říkám, že oni nevědí, jaký to je pracovat od šesti do tří a pak jet teprve na fotbal. Tady kluci vychovaní z akademie znají jenom školu a fotbal, a po škole už jen fotbal.

Jaký to byl pro Vás skok přejít z české třetí ligy do Eredivisie?

Tak bylo to úplně o něčem jiném. Kluci měli vlastně dva tréninky denně a já jenom jeden. Vždycky jsem byl úplně zničenej a trenér mi říkal, že jeden trénink mi stačí, než se aklimatizuji. Trvalo mi to asi půl roku, než jsem se do toho dostal a trénoval jsem dvakrát denně, aniž by mě to nějak ničilo. Kvalita byla úplně někde jinde, jak po rychlostní a technické stránce. Mně strašně pomohlo, že všichni kluci byli v pohodě a snažili se mi to ulehčit.

Najednou jste začal nastupovat proti Ajaxu, PSV nebo Feyenoordu před vyprodanými stadiony. Jaký dojem na Vás udělala atmosféra v Nizozemsku?

Atmosféra je v Nizozemsku na jakémkoliv stadionu úplně super, hlavně v první lize. My jsme měli desetitisícový stadion, který byl skoro vždy plný, tak to byla prostě bomba. No, a Feyenoord nebo Ajax, tak to je úplně jiný level. Tam je to úplně šílený, když nastoupíte před 55 tisíci lidmi, tak neslyšíte spoluhráče na pár metrů. Nizozemci jsou blázni do fotbalu a je to pro ně sport číslo jedna. Vlastně i ve druhé lize, kde jsem naposledy působil, jsme měli stadion pro deset tisíc lidí a taky skoro pořád plný. Atmosféra v Nizozemsku je prostě super.

Po konci v Heraclesu jste se pokusil jako volný hráč zabojovat o místo ve Viktorii Plzeň. Proč jste si nevysloužil angažmá ve Štruncových sadech?

Tady bych to řekl úplně jednoduše. Nedostatečná kvalita, hotovo.(smích) Ale byla to pro mě velmi dobrá zkušenost.

Po neúspěšné zkoušce v Plzni jste se opět vrátil do Nizozemska, kde jste se dohodl s druholigovým klubem Go Ahead Eagles. Jaké máte vzpomínky na Go Ahead Eagles? Nechtěl jste raději odejít někam do nejvyšší soutěže?

V Plzni jsem absolvoval tři týdny přípravy a během toho už se rozeběhly soutěže, takže když mi to v Plzni neklaplo, tak už jsem nechtěl čekat. Využil jsem toho, že mě chtěl bývalý trenér Heracles a já jsem prostě odešel za jistotou. Odešel jsem do super klubu, ve kterém jsem poznal super lidi, a měli jsme super fanoušky, kteří uměli vytvořit skvělou atmosféru. V Heracles jsem vlastně už nenastupoval a chtěl jsem odejít do klubu, kde budu pravidelně hrát a užívat si fotbal. Takže svého odchodu do Go Ahead Eagles nelituji.

V Go Ahead Eagles Vám skončila smlouva. Už máte představu, kde budete působit v nadcházející sezóně?

No zatím vyčkávám. Myslím si, že to bude trvat trochu déle, než něco najdu, protože je všechno oddálené kvůli koronaviru. Zatím se připravuji sám a uvidím, co bude.

Jakou má kvalitu druhá liga v Nizozemsku?

Já to vlastně můžu porovnat pouze s prvním nizozemskou. Tak jasně je tam rozdíl minimálně, co se týká rychlosti a techniky. Ale nastupují tam juniorky Ajaxu nebo PSV a někdy ti osmnáctiletí kluci jsou neuvěřitelný. Letos třeba v poháru vyřadily kluby z druhé ligy AZ Alkmaar nebo PSV, takže ta soutěž svou kvalitu určitě má.

Proč se vám nepodařilo s Go Ahead Eagles postoupit do Eredivisie?

Nepostoupili jsme, protože jsme neodkopli balón dvakrát do autu. (smích) Byl to šílený zápas, góly se tam přelívaly z jedné strany na druhou a i já tam mohl odkopnout balón, ale místo toho se to vrátilo do šestnáctky a padlo to tam. Pak jsme šli ještě dva na gólmana a místo toho, abychom dali na 5:3, tak jsme nedali branku a pak jsme jí dostali. Takže to skončilo, takhle nešťastně.

V Nizozemsku jste se dokázal prosadit a udělal jste si tam výborné jméno. Nechtěl byste se vrátit do Česka a prosadit se i u nás v nejvyšší soutěži?

Jak jsem již řekl, tak teď vyčkávám, co bude, takže možný je všechno. Ale nějaký můj osobní pocit, že bych se měl vrátit a zahrát si českou ligu, tak nemám. To co se mi povedlo, tak doufám, že ten můj příběh bude motivovat mladý kluky, protože skutečně je možné ledacos.(smích)