Jako veterán se necítím, do Slavie se určitě vrátím, říká Milan Škoda

Trefou proti Yeni Malatyaspor oslavil Milan Škoda, bývalý kapitán a kanonýr Slavie Praha, 35. narozeniny, ve sportovní terminologii věk veterána. Příliš radosti vzhledem k výsledku 1:4 trefa nepřinesla a jako veterán se ani necítí.

„To slovo nemám moc rád,“ zdůrazňuje Škoda. „Vzpomínám si, že když mi bylo dvaatřicet či třiatřicet, tak už se o mně psalo jako o veteránovi. Hrůza,“ otřepává se při této vzpomínce.

„Necítím se na něj. Nějaká zranění či neduhy, co by mě nějak trápily či dokonce výrazně omezovaly, se nehromadí. Mám jediný dlouhodobý problém, s nímž si dokážu poradit. Musím to zaklepat,“ přeje si hlavně zdraví. A prozrazuje, co ho latentně trápí. „Není to tajemství, třísla. S levým jsem měl potíže už před jedenácti lety, kdy jsem musel na operaci, od té doby drží,“ opět zaklepává.

„Ale zlobí mě pravé. Občas mě bolí víc, někdy méně. Ale dokážu si s tím poradit a už jsem se naučil s tím pracovat. Když to bolí méně, můžu normálně hrát, když víc, dám si jeden nebo dva dny pauzu. A jsem zase připravený,“ dovede si poradit.

Jarní sezona se českému legionáři v Rizesporu mimořádně střelecky vydařila. „Hrozně důležité bylo, že se mi podařil start,“ připomíná. „Vstřelil jsem hned dva góly a pak přidal další. Nakonec celkem deset, díky tomu mám dobrou pozici. I když jsem pak vypadl ze sestavy, lidi v klubu mě nadále berou. A to je důležité. Na to, že jsem v klubu chvilku a jsem cizinec, tak mám pozici velice dobrou,“ pochvaluje si.

Prosákla informace, že o českého útočníka měly zájem slavnější turecké kluby. „V létě se nějaké nabídky objevily, ale první překážkou bylo, že mě Rizespor nepustil. Musel by přijít klub, který by za mě zaplatil skutečně vysokou částku, což se v mých letech asi už moc nikomu nechce. Navíc v Turecku kluby obecně berou víc volné hráče, než aby za někoho platily,“ odkrývá přestupovou strategii místních klubů.

Ta se týkala i jeho případu. „Vysloveně žádná konkrétní nabídka na stole neležela, ale v novinách proběhlo, že se o mne zajímá Besiktas. Měl jsem přímo informace od manažera, který byl v kontaktu s istanbulským klubem, že mají vytipované dva útočníky, kteří jsou přede mnou. Když se aspoň jednoho podaří přivést, tak to padá. Kdyby ani jeden z nějakého důvodu nevyšel, byla by velká šance, že vzali by mě,“ ponechal vše osudu a svému manažerovi Jiřímu Stejskalovi.

Za deset vstřelených gólů věnovalo vedení Rizesporu českému reprezentantovi zajímavý finanční bonus: sto tisíc eur, tedy dva a půl milionu korun. „Takovou pobídku jsem ve smlouvě měl, ale spíš to brali, že tolik gólů nezvládnu. Ale mně se to povedlo,“ překvapil svou kanonádou trochu i sebe.

„Mám ho nyní pro další rok znovu, ale je navýšený myslím na patnáct, nejsem si úplně jistý,“ neupíná se k další prémii. Zpočátku ho nový chorvatský trenér Stjepan Thomas moc nestavěl. „Důvodem bylo, že si přivedl nového útočníka francouzského reprezentanta Remyho a bylo jasné, že bude hrát on. Má mnohem větší jméno než já, nastupoval za Chelsea, za francouzský nároďák, na to Turci hodně dají. Má i lepší finanční podmínky, bylo jasné, že bude mít přednost,“ vysvětluje Škoda.

„Akorát jsem doufal, že některé zápasy budeme hrát na dva útočníky, bohužel se tak nestalo. Byl jsem hodně zklamaný, že jsem přestal z ničeho nic hrát, nebylo to jednoduché,“ nepopírá.

Přitom by si uměl představit, že by nastupovali spolu. Vyhověli by si. „Jsme úplně rozdílené typy,“ tvrdí Škoda. „Především v domácích zápasech by to asi šlo. Nastoupili jsme spolu jen jednou, když jsme o poločase prohrávali, ale pak to otočili,“ připomíná utkání s Ankaragücü s konečným výsledkem 5:3.

Když hrál Rizespor proti Kasimpase, mohl Škoda pomyslet, jak by to vypadalo, kdyby v létě 2015 přestoupil do tohoto klubu, kam už měl namířeno a přestup byl před podpisem. „Vnímal jsem, že jsem měl nabídku a už jsem tam skoro byl,“ přiznává.

„Ale spíš jsem si uvědomil, že jsem šťastný, že se to nestalo. Zůstal jsem ve Slavii a prožil s ní úžasné a nezapomenutelné zážitky,“ je rád, že ještě v Edenu zůstal. Prožil tak nezapomenutelné dny včetně evropských pohárů. „Moc mi chybějí, jsou to úžasné zápasy, moc mě bavily,“ zasní se.

„Ve skupině Evropské ligy v ročníku 2018/2019 jsem odehrál jen několik duelů, ale pak jsme prošli se Slavií do jarní části, kde se střetli s Chelsea, Genkem a Sevillou. Její vyřazení byl nezapomenutelný zážitek. Pro mě největším zápasem, který má pro mě největší váhu, je domácí střetnutí kvalifikace Ligy mistrů s Kluží.

Mohl jsem být osobně u toho, když se Slavia po tolika letech dostala opět do nejprestižnější klubové soutěže. Byl to pro mě velice emotivní okamžik. A ve skupině jsem si užil zápas v Dortmundu, i když už v něm o moc nešlo. Takové zážitky mi přirozeně chybějí,“ vrací se do nedávné minulosti  V Klubu ligových kanonýrů se dostal na 110, čímž vyrovnal  zápas slávistické legendy Petera Herdy.

Další kultovní útočník Pavel Kuka nastřílel 153 gólů. Kam sahají jeho ambice? „Nějaké mety si nedávám, ale čím víc gólů, tím líp, to je jasné,“ říká skromně. „Pan Kuka má 153 gólů, to nedám, ani si neumím představit, že bych dal víc gólů než on. Sledoval jsem ho jako malý, na EURu 1996, kde dal gól Rusku, to nejde, abych ho překonal. Byl někde jinde, byl lepší, jeho 153 gólů určitě nedám,“ hodnotí své možnosti.

Netají, že by se rád vrátil ještě jako hráč do Slavie. „Mám to v hlavě, do Slavie se vrátit musím, nedokážu si představit, že bych skončil kariéru někde jinde,“ prohlašuje přesvědčivě. „Jestli za půl roku, za rok, nevím, jak to bude, ale jestli mám nějaké přání, tak končit ve Slavii. Nedokážu si to jinak představit,“ potvrzuje bývalý kapitán týmu Milan Škoda.