Jako první sport jsem začal dělat skoky na lyžích, prozrazuje mladoboleslavský Jakub Fulnek

Mohl být nástupcem Jakuba Jandy, tedy skokana na lyžích, protože jeho prvním sportem byly právě skoky. Řeč je o mladoboleslavském Jakubovi Fulnekovi, který, jakožto mládežnický reprezentant, byl postrachem obranných řad. Postupem času se jeho pozice přirozeně vyvinula tak, že spíše zabraňuje útočným akcím, což přiznal, že mu vyhovuje a cítí se tak lépe. Je nutné říci, že branky dávat nezapomněl, když na podzim proti Olomouci svou krásnou střelou z vápna zatočil míč do pravého růžku.

V kolika letech jsi začal hrát fotbal?

Kolem šestého, sedmého roku. Začínal jsem ve vedlejší vesnici, kam jsme dojížděli na kole na fotbal, takové klasické začátky skoro každého, kdo vyrůstal na vesnici, ale jako první sport, který jsem začal dělat byly skoky na lyžích, takže jsem nejdříve začal skákat.

To je velmi odlišný sport.

Ano, ale tím, že pocházím ze severní Moravy, konkrétně poblíž Frenštátu pod Radhoštěm, kde mají skoky na lyžích velikou tradici, takže to tam není nic tak netradičního.

Jak jsi se dostal do jihlavského fotbalu?

Cesta do Jihlavy byla ještě krkolomná přes nějaké menší kluby, ale mládež jsem strávil delší dobu ještě v bývalých Vítkovicích, než se rozpadly. Poté jsem byl ve Zbrojovce Brno, pak ještě dva roky v Karviné, kde jsem dokončil střední školu a pak jsem se teprve přesunul do juniorky Jihlavy.

Poté přišlo hostování v Táborsku. Z jakého důvodu?

Potřeboval jsem herní praxi. V Jihlavě jsem v té době přestal pravidelně hrávat, byl jsem mladý a za možnost hostování jsem byl velmi rád, protože jsem na hostování pravidelně nastupoval i když hostování trvalo pouze tři měsíce, protože jsem šel do Táborska na konci přestupového období, tak to byl správný krok.

Po úspěšném působení u mládeže, přišel nejspíše zásadní a ten největší krok pro všechny fotbalisty, a to posun do dospělého fotbalu. Jaké to bylo? Je to velký rozdíl?

Já si myslím, že je to velký rozdíl a věřím, že je to velký rozdíl pro všechny. Protože do té doby se setkáváte pouze se svými vrstevníky, takže je to neustále stejné a pak člověk přijde do kabiny kde jsou dospělí chlapi, kde se řeší, úplně jiné věci, ať už fotbalové nebo i ty mimo fotbal např. kam půjdou o víkendu s rodinou, co koupí dětem, manželkám je to úplně odlišné prostředí, kdy ve vašem věku snad jediná starost je, jestli si na večeři dáte rýži nebo těstoviny. V podstatě v tu chvíli začínáte od nuly, protože je jedno co jste dokázal v mládeži. Myslím si, že i s tím mají někteří kluci problém, že nemají úplně na růžích ustláno a musí si tu svojí pozici získat od nuly.

Nastupoval jsi za reprezentační výběry a hrál na pozici útočníka. Proč přišla změna postu a kde to začalo?

Byl to přirozený vývoj. Začínal jsem jako útočník, ale i tím jakou mám postavu a herní styl, tak jsem se více hodil na krajního záložníka, takže za to přeřazení vděčím hlavně trenérům.

Kdo tu změnu postu poprvé udělal?

Pokud si dobře vzpomínám, tak to bylo v Karviné, kde trénoval Radomír Korytář u U19 a tam jsem začal s tímto postem.

Jaké bylo nastupovat za reprezentaci?

Už v té době jsem si uvědomoval, že je to skvělý pocit a samozřejmě vzpomínky na celý život.

Kdo s tebou hrával v reprezentacích?

V mládeži třeba Michal Trávník, Aleš Čermák, Robert Hrubý, Petr Ševčík nebo Tonda Barák. V U21 potom třeba Patrik Schick či Aleš Matějů.

Z Jihlavy rovnou do Mladé Boleslavi, jak tě nabídka potěšila?

Moc mě to potěšilo, bohužel jsme s Jihlavou spadli do druhé ligy, i přesto jsem měl nějaké nabídky, ale to nedopadlo, takže jsem zůstal ještě půlrok v Jihlavě a v zimě se ozvala Mladá Boleslav, kde nebylo o čem váhat.

Jaký je rozdíl mezi druhou a první ligou?

Rozdíl je veliký. Ať už sledovaností, zájmem, stadióny, zázemím a samozřejmě po sportovní stránce, kde je úroveň o stupínek vyšší.

V Mladé Boleslavi jsi měl možnost si zkusit předkolo evropské ligy. Jaký to byl zážitek?

Úžasný zážitek a úžasná zkušenost. Je to něco nového a člověk je opravdu vděčný, že na hřišti může stát, protože v mladí na to koukáte a pak najednou stojíte na hřišti a hrajete o evropskou ligu.

Jaký tým se ti líbí herně? A proč právě on?

Mně se vždycky líbila Borrusie Dortmund, ještě když tam hrál Tomáš Rosický a Honza Koller. V mladí se mi líbil ještě Arsenal, ale nyní nemám konkrétní tým.

Jaká fotbalová soutěž se ti nejvíce líbí?

Líbí se mi německá fotbalová soutěž a přijde mi zajímavá americká MLS.

Máš nějaký sportovní vzor?

Vyložené sportovní vzor jsem nikdy neměl a ani nemám. Já se snažím si vzít od každého něco, takže mi přijde škoda soustředit se pouze na jednoho člověka, protože těch inspirativních lidí je mraky.

A z hlediska fotbalu je nějaký fotbalista, který se ti herně líbí a kterého sleduješ?

Líbí se mi Alexander-Arnold a Andrew Robertson z Liverpoolu. Klobouk dolů před nimi i jejich příběhy a cesty, jak se dostali nahoru jsou zajímavé.

Cristiano Ronaldo nebo Lionel Messi?

Nerad mezi nimi vybírám, těžko se to určuje, ale kdybych musel někoho vybrat, tak bych si vybral asi Cristiana Ronalda, ale je to 51 na 49.

A ten třetí? Z mého pohledu momentálně Mbappé.

Jak koukáš na mentální koučink a mentoring fotbalistů? Snažíš se taky nějakým způsobem se neustále posouvat? Pokud ano, tak jakým?

Co se týče koučinku, tak si myslím, že by to měla být součást přípravy všech profi sportovců. Je to jedna z věcí, jak se dále posouvat, ale není to jenom o výkonu, ale o celkovém nastavení v běžném životě. Myslím si tedy, že to není jen ohledně výkonnosti sportovce, ale že je to velmi důležitá část v celkovém rozvoji.

A tvůj osobní rozvoj mimo fotbalové hřiště?

Je toho více, posilovna, kompenzační cvičení, regenerace těla atd. Z hlediska mimo fotbalového je rozhodně nejoblíbenější kratochvíle čtení, takže asi tímto způsobem.

Mockrát děkujeme jménem redakce za tvůj čas v předvánočním shonu a přejeme ti krásné a klidné svátky vánoční a úspěšný vstup do zimní přípravy.

Já děkuji za rozhovor a všem čtenářům přeji příjemné prožití vánočních svátků a všechno nejlepší do Nového roku, hlavně pevné zdraví.