Jak Jílek (z)měnil Spartu? Posun je opravdu velký v mnoha ohledech

Václav Jílek v létě přebral Spartu v nezáviděníhodné situaci. Letenští měli za sebou další šedivou sezonu, kdy pod koučem Ščasným stagnovali a jejich výkony a výsledky padaly nahoru dolů. Talentovaný Jílek sice přišel s jasnou vizí, ale na uvedení myšlenek do praxe potřeboval čas. A Sparta se postupem času opravdu zlepšila. Kde jsou stále rezervy mladého týmu a kde se Pražané výrazně posunuli?

Když sportovní ředitel Tomáš Rosický představoval Jílka jako hlavního trenéra, tak jasně deklaroval, že dostane čas. To dokazovala také smlouva na tři roky.

Jílek v létě prožil vcelku turbulentní přestupové období. Sparta podepsala Trávníka, Krejčího, Vindheima, Kozáka, Lischku a na hostování přišli Hancko a Graiciar. Ze základní sestavy Letenských nikdo neodešel, pouze mladí a nepotřební hráči. Po takovém počtu posil bylo jasné, že než si tým sedne a plně přenese Jílkovy myšlenky na hřiště, bude trvat delší čas. To potvrdil start do sezony.

Z prvních pěti kol získala Sparta pouze sedm bodů a navíc vypadla z předkol Evropské ligy, když v úvodním duelu proti Trabzonsporu ztratila vedení 2:0 a po prohře 1:2 v Turecku jí zbyla jen liga a domácí pohár. Letenským se docela dařilo směrem dopředu a dokázali si vytvořit dostatečný počet šancí, ale počet obdržených branek jasně ukazoval na bídnou defenzivu. Proč měli Pražané tak velké problémy s bráněním?

Jílek se v úvodu sezony snažil o atraktivní ofenzivní styl. Krajní záložníci nebyli tak svázaní u lajen a měli větší volnost směrem do středu hřiště, protože šířku drželi krajní beci. Střed zálohy obsadil kreativní Kanga, box to box záložník, čili buď Hašek nebo Trávník, a jeden defenzivní štít – ze začátku sezony Krejčí. Problém tohoto systému spočítal v postavení při držení míče.

Letenští dokázali přečíslovat soupeře v ofenzivě, díky čemuž se dokázali prosazovat do vápna a vytvářeli si velké množství šancí na kraji šestnáctky. Sice proměňovali podprůměrný počet šancí, ale vzhledem k jejich počtu v prvních sedmi zápasech vstřelili solidní počet branek – třináct. Ale směrem dozadu tento útočný styl nesl spoustu negativ.

Za prvé: střed hřiště byl pozičně nestabilní. Kanga ani Trávník nejsou silní v bránění prostoru, dělají příliš pozičních chyb, a proto byli jednoduše přehratelní. Ve středu pole tak byl jediným čistě defenzivním typem Krejčí, který se často musel potýkat s početnou převahou soupeře. Sparta tak často ztrácela střed hřiště, který je naprosto stěžejní pro tým, který chce diktovat tempo hry.

Za druhé: Sparta byla naprosto nepřipravená na ztrátu balonu. Její hráči byli v příliš ofenzivním postavení a pokud přišla ztrátu balonu, tak se v ofenzivním postavení nacházel až moc velký počet hráčů, takže soupeř hrozil nebezpečným brejkem. Typickou ukázkou nepřipravenosti letenských na ztrátu balonu byl vůbec první inkasovaný gól v sezoně, kdy Kanga přišel o míč a Slovácko šlo do brejku, kdy ve finále využilo volného prostoru na své levé straně, kde se nestihl vrátit Zahustel, protože se nacházel příliš vysoko. Ale podobných situací bylo několik, ať už je soupeř gólově využil, či ne.

Úplným extrémem bylo utkání proti Olomouci, která měla se stabilitou po ztrátě balonu také velké problémy. Zápas skončil 3:3 a utkání se hrálo vyloženě stylem nahoru dolů. Jeden brejk střídal druhý. Sparta se z protiútoku trefila dvakrát, Olomoučtí jednou, ale šancí na udeření po rychlém přechodu do útoku bylo několik.

Za třetí: individuální chyby. Individuální chyby. Toto slovo již jistě slyšel každý sparťanský fanoušek několikrát. S historicky nejúspěšnějším českým klubem se zkraty jednotlivců táhnou delší dobu. Nejde o záležitost jednoho půlroku či jedné sezony, ale delšího časového období. Na začátku sezony šlo o extrém. Sparťani chybovali jako na běžícím páse.

Proti Slovácku předvedl zkrat Kanga a Sáček, v Budějovicích dvakrát Hanousek, proti Trabzonsporu Kozák a Radakovič, v Mladé Boleslavi Štetina a Hanousek, v Liberci Nita a Radakovič, proti Sigmě Štetina a v derby Frýdek a Heča. A to se jedná o výčet chyb za pouhých deset kol!

Lze polemizovat, proč individuální chyby přišly v takové míře. Dle mého názoru se jedná o souhr několika faktorů Letenští stopeři se často dostávali do náročných situací, které nedokázali vyřešit. Ale na druhou stranu hlavně stopeři udělali několik chyb z jednoduchých balonů. Myslím si, že u těchto situací udělala svou roli hlava. A nepomohl tomu ani Jílek.

Stopeři Sparty se museli cítit neustále pod tlakem, protože jestliže někdo z nich udělal chybu, tak byl okamžitě přesunut na lavičku a do hry se dostal jiný stoper. Pod tlakem se chyby dělají častěji a jinak tomu nebylo ani ve Spartě. Pokud by Jílek vybral dva podle něj nejlepší stopery, kterým by se rozhodl věřit a netočil je, tak je velmi pravděpodobné, že by chyb nepřišlo tolik.

Ale velkou roli hrála zranění a návraty z marodky, takže se stoperská dvojice netočila čistě z důvodu chyb. I přesto si myslím, že se Jílek měl v mnoha případech zachovat jinak a nadále věřit ustálené dvojici, i když jeden ze stoperů udělal chybu. Ale tato problematika je na delší rozbor, nelze jednoznačně říci, že se Jílek měl v určité situaci zachovat tak a v jiné onak.

Jak se Jílek s uvedenými problémy ze začátku sezony vypořádal? Problémy ve středu hřiště stále přetrvávají, ale směrem dozadu se Sparta v tomto prostoru výrazně zlepšila. Pokud bych měl vybrat jednoho letenského hráče, který pod vedením Jílka a jeho týmu zaznamenal velký výkonnostní posun, tak by šlo o Michala Trávníka. Směrem dopředu stále ještě nemá tak výrazná čísla jako v Jablonci, ale do defenzivy udělal mílové kroky.

Poziční hra již tedy není tak velký problém. Navíc Sparta zvýšila agresivitu ve středu pole po ztrátě pole, takže poziční chyby tak nevyniknou. Paradoxně nejlepší trojicí byl Kanga s Haškem nahoře a pod nimi Trávník, což je složení, které by na začátku sezony absolutně nemohlo fungovat. Ovšem díky velké formě všech třech tak Letenští mohli bez problémů nastoupit v Plzni, proti Karviné, v Teplicích, proti Bohemians, v Českých Budějovicích a v Opavě. Celkem to fungovalo, ale přesto byla defenzivně stabilnější varianta s Krejčím, který se poté vrátil po menším zranění.

A na řadu přichází individuální chyby… Ano, Sparty se pořád drží jako klíště. V Jablonci udělal velký zkrat Krejčí, proti Českým Budějovicím Kaya, Mandjeck a při přímém volném kopu Čoliče neměli čisté svědomí Kozák, Sáček a brankář Heča. Ale oproti začátku sezony přišlo velké zlepšení. Velkým milníkem byl návrat Lischky, který sice dlouho nehrál kvůli problémům se srdcem, ale hned od začátku zvedl obranu Spartu.

Kromě katastrofálního omylu v Plzni, který rozhodl duel mezi dvěma nejlepšími českými kluby uplynulé dekády, působil jistě a s jeho návratem se zvedli i ostatní. Ale Kaya jistě nemůže hrát v základu klubu, který chce pomýšlet na vysoké příčky v naší lize, protože jeho chybovost je opravdu velká a navíc má problémy s hrou ve vysokém bloku. Dalším pozitivem je, že pokud by odešel, tak by Pražané ušetřili velké peníze za jeho plat. Jeho měsíční gáže podle důvěryhodných zdrojů překračuje tři miliony korun měsíčně.

Sparta se jistě musí zaměřit také na levého či pravého křídelníka. Talentovaný Hložek sice hrál pravidelně skvěle a patřil mezi top tři hráče Sparty podle podzimní výkonnosti, ale obsazení druhého křídelníka se neustále měnilo. Na jaře vynikající Karlsson absolutně zaostal za očekáváními, Plavšič nepodával stabilní výkony, Vindheim téměř nedostal prostor a varianty s Frýdkem a Hanouskem nebyly ideální, protože jejich pozice je jinde.

Ke konci podzimu měli Letenští problémy ve středu hřiště při držení míče, i přestože na začátku sezony šlo spíše o jejich silnou stránku. Jílek využívá trojčlenný středový trojúhelník. Nejníže je typický defenzivní štít, na papíře nad ním figuruje Kanga, který má největší vliv na rozehrávku, a „nejvýše“ je běhavější záložník, který má průměrně nejvyšší pozici v ofenzivě, ale v defenzivě se stahuje až pod Kangu. Do defenzivu to celkem fungovalo, ale s míčem proti celkům v bloku Sparta dojížděla na až moc velkou závislost na Kangu. Pokud gabonský středopolař podal horší výkon nebo chyběl z důvodu zranění či karetního trestu, tak Letenští měli problémy s probořením defenzivního bloku.

I přestože má Sparty stále dost nedostatků, tak se oproti začátku sezony výrazně posunula, zlepšila v mnoha ohledech a je na správné cestě. Věřit Jílkovi a jeho cestě je naprostá alfa a omega budoucnosti Pražanů. Bývalý olomoucký kouč již ukázal, že se Spartou může být úspěšný, protože pokrok je opravdu znatelný.