Tomáš Egert: Jak je těžké v Anglii kloubit studium vysoké školy s fotbalem a kdo na hřišti ho nejvíce nadchl?

Má na kontě pár ligových minut za Slovan Liberec, jinak hrával především ve druhé nejvyšší soutěži, také zkoušel jako mladý štěstí v Trnavě. Pětadvacetiletý stoper anglického Oldhamu Athletic Tomáš Egert je v Anglii už třetím rokem. O úrovni tamější ligy, spoluhráčích, nebo o studiu vysoké školy, hovořil v rozhovoru pro Ruik.

V létě jste přestoupil do týmu Oldham Athletic, který hraje čtvrtou nejvyšší soutěž v Anglii, měl jste i jiné nabídky, třeba z vyšších soutěží?

Nějaké nabídky byly. Musel jsem to brát tak, že jsem po zranění kolena a v tu dobu jsem byl stále ve finální fázi rehabilitace. Některé týmy vás chtějí hned do plné zátěže. Oldham mi slíbil dostatek času dokončit rehabilitaci s postupným zapojením do plného tréninku, aby se předešlo komplikacím a koleno bylo 100% ready.

V čem je League Two odlišná od 2. ligy v Česku, ve které jste dříve působil?

Každá liga je hodně specifická. Osobně mi přijde, že League Two se hraje ve větším tempu než česká druhá soutěž. Jsou tam daleko vyšší požadavky na fyzickou sílu a odolnost. Je to takový klasický anglický fotbal nahoru dolů do poslední minuty. Pokud bych to srovnal například s anglickou Championship, kde jsem nastupoval před tím, tak Championship je více o chytrosti a je více technická, což mě osobně vyhovovalo víc.

V Anglii jste třetím rokem, proti jakému nejlepšímu hráči jste stihnul nastoupit?

Nejvíc mě nadchl Ruben Neves, proti kterému jsem si zahrál, když jsme hráli s Burtonem proti Wolves. Dále taky kapitán Islandu Aron Gunnarson proti kterému jsem nastoupil v zápase v Cardifu, jeho křižné balóny jsou neskutečné, levou nebo pravou, je mu jedno.

Také jsem měl, nebo mám spoluhráče kteří jsou výborní fotbalisti a mají skvělou kariéru. Například bránit na tréninku Darrena Benta z Burtonu, který nasázel přes 100 gólů v Premier League, byla velká škola a hodně mi pomohlo, když mi v určitých situacích radil. Teď v Oldhamu máme taky super kluky. David Wheater, který má odehráno asi 10 sezón v Premier League v dresu Middlesborough a Boltonu, navíc hraje na moji pozici, takže je skvělé ho pozorovat na tréninku, jak řeší situace. Chris Eagles je taky velmi šikovný hráč, který vyhrál Premier League a Ligu mistrů s Manchestrem United. Takže je super poslouchat jeho vtipné historky například s Cristianem Ronaldem.

Mimo fotbalu se věnujete také studiu vysoké školy. Je těžké skloubit studium a fotbal na profesionální úrovni?

Těžké to je, ale vše se dá, když člověk chce. Univerzita v Derby mi hodně vyhověla a pomohla, když mi umožnila individuální plán na poslední rok, protože jsem se musel přestěhovat do Manchesteru. V tuhle chvíli už dopisuji bakalářku a čeká mě obhajoba, takže snad to dopadne a tyhle starosti už mít nebudu.

V dnešní době jsou stále více populární e-sporty, máte nějaké oblíbené videohry, nebo vás tento trend minul?

Hraju rád. Teď hodně hraju Call of Duty. Občas si taky rád zahraju NHL, FIFU a Fortnite.

Probíhající sezónu, jako všechno ostatně, přerušila karanténa spojená s nemocí „Covid-19“, jak trávíte spoustu volného času? Sledujete nějaké seriály, nebo spíše čtete knížky?

Dodělávám školu, koukám na Netflix, nebo hraju playstation. Taková ta klasika, co teď dělají asi všichni.

Fotbalisté mají v téhle době individuální plány, prozradíte nám, jak vypadá váš obyčejný den v karanténě?

Většinou individuální plán splním ráno, abych měl hotovo a zbytek dne pak už dělám jiné věci. My jsme dostali plány od klubu s tím, že máme volnou ruku v tom, jak budeme trénovat a pokud si chce někdo plnit něco jiného, například svoje plány od svých kondičních trenérů, tak může.

Já osobně trénuju podle plánu Hull City, kde hraje můj kamarád Martin Samuelsen. Výsledky si pak porovnáváme a hecujeme se, kdo měl lepší čas, což nám aspoň dodává větší motivaci.

V srpnu vám bude šestadvacet, jste tedy v ideálním fotbalovém věku, máte nějaký vysněný klub, kde byste si chtěl jednou zahrát?
Vysněný klub mám Arsenal, ale to bych musel trénovat v karanténě od rána do večera a myslím že ani potom by to na ten Arsenal nebylo. Uvidíme, co léto přinese.

Děkuji za rozhovor a přeji ať se vám daří. Je něco, co byste chtěl vzkázat našim čtenářům?

Taky děkuju. Čtenářům přeju v téhle době hlavně pevné zdraví ne jenom jim, ale i jejich rodinám a snad se brzo setkáme na plných stadionech.