Hořava hraje ve smečce vlků, ale je trochu jiný. Jako by se do Plzně ani nehodil

Není to tak dávno, co biatlonistka Gabriela Koukalová vydala knihu „Jiná“. Klidně by mohl svoji autobiografii vydat Tomáš Hořava, záložník Viktorie Plzeň. Jenže by stránky neplnily skandály, s největší pravděpodobností by ani neplival na své bývalé kolegy a nevyvolal by vášně. Přesto by byla velice zajímavá, protože Hořava je opravdu trochu jiný fotbalista.

Tomáš Hořava začínal s fotbalem ve vesničce Rozstání. Ale hned v pěti letech přestoupil do Drnovic. Zde vydržel až do žáků, poté hrál chvíli za rodné Brno, jenže s rodinou se rozhodl, že bude lepší hrát za dorost v Sigmě Olomouc. Na Hané se probojoval do prvního týmu, dokonce vyhrál český pohár a za 132 utkání vstřelil 10 gólů.

V roce 2013 přestoupil do Plzně. „Zájem o Tomáše Hořavu jsme měli už delší dobu, v první fázi jsme se s klubem nedomluvili. Pro nynější přestupové období šlo o jednu ze dvou vysněných posil. Není vyloučeno, že sáhneme ke změně v našem herním rozestavení, abychom pro soupeře byli méně čitelní. Jde o univerzálního hráče, jemuž nedělá problém měnit posty, čehož se dá využít při nutnosti reagovat na vývoj zápasu. Jeho univerzálnost je velkou výhodou,“ řekl tenkrát trenér Pavel Vrba.

Rok před přestupem bojovaly o titul Sparta s Plzní. Hořava fandil právě Západočechům, což přiznal také po přestupu, a tím si hned od začátku naklonil plzeňské fanoušky. „Vyrůstal jsem na Moravě, Spartu jsme moc rádi neměli. I kdybych do Plzně nepřestupoval, titul bych přál Viktorce,“ smál se tehdy. Následující rok se mu celkem povedl, když asistoval u šesti gólů, avšak vstřelil pouze jeden. Druhou sezonu po přestupu se karty obrátily, když rodák z Brna vsítil právě šest gólů a třikrát na zásah přihrál.

V těchto dvou sezonách získali viktoriáni titul, hattrick však nedotáhli. Hořava sice zaznamenal svůj nejpovedenější rok (šest gólů, čtyři asistence), ale titul uzmula Slavia. Po roční odmlce se ale pohár vrátí na západ Čech. Viktoria sice nemá jistotu, ale pokud alespoň remizuje na Slavii, tak bude slavit na stadionu velkého rivala. „Je to velmi motivující,“ přiznává devětadvacetiletý středopolař.

Určitě by nebyl náskok devítibodový, pokud by Plzeň neměla právě Hořavu. Před dvěma týdny srovnal hlavou z rohu proti Spartě, minule si žezlo vzal Aleš Čermák, jenž vstřelil hattrick v Brně, ale proti Karviné byl mužem číslo jedna Hořava. Viktoria dlouho dobývala karvinskou obranu, ale gól ne a ne vstřelit. Tedy než to na sebe vzal Hořava a levačkou z dálky vymetl šibenici. Když v nastavení druhé půle dokonal své dílo, mohl být oslavován.

Avšak Hořava na sebe pozornost rád nestrhává. Je v kabině klidný, není příliš slyšet, jeho životopis není samý průšvih. Naopak. Má rád klid, rodinu. V tomto duchu se před rokem rozpovídal i pro deník Sport, když mluvil o tom, že je pro něj důležitá vnitřní rovnováha, jak rád čte filozofické knihy, jak je pro něj důležitá rodina…

Jako by do bandy průšvihářů nebo smečky vlků, jak plzeňskou kabinu dříve nazval i ředitel Adolf Šádek, nepatřil. V tomto duchu se také v roce 2015 rozpovídal právě Šádek. „Jeden z nejklidnějších kluků, jenž absolutně nepotřebuje být vidět mimo hřiště. Je jedním ze tří lidí v kabině, který si čte. Když někam letíme, všichni mají tablety nebo časopisy, Tomáš knihu. Mimo trávník představuje jiný model novodobého fotbalisty. Konverzace s ním představuje příjemné osvěžení. Mít v kádru jenom samé Limberské a Vaňky, spáchám sebevraždu,“ pobavil boss plzeňského fotbalu.

Dosud jsme si „Hořku“, jak se mu v kabině přezdívá, představili pouze mimo hřiště. Na place dokáže skvělé věci s balonem, ani tvrdá rána z dálky mu není cizí. Má velký počet přesných přihrávek, za tuto sezonu HET ligy našlo svého adresáta přesně 86 % jeho pasů. Rád se mazlí s balonem, což je mu ale dlouhodobě vyčítáno. Letos se i kvůli tomu na začátku sezony posadil na lavičku a v základu nastupoval Živulič, ale pod koučem Vrbou na tomto nedostatku zapracoval a aktuálně patří mezi největší pilíře sestavy.

Již dokáže efektivněji zrychlit hru, zlepšil se ale také v bránění, konkrétně v poziční hře. Dříve se často nechal unést hrou a špatně vystoupil, čímž odkryl prostor, aktuálně jedná více s rozmyslem. Přitom nemusel vše předvádět v plzeňském dresu, v létě měl prý blízko Slavii. Nakonec musí být rád, že zůstal na západě Čech, protože hned v sobotu může slavit svůj třetí mistrovský titul v kariéře.

Oslavy si užije, ale hlavním tahounem nebude. Je totiž trochu jiný…