Hadamczik: Baroš je můj projekt, chtěl jsem z něj mít fotbalového Jágra. Kdyby bylo na trenérovi Ličkovi, hraje sedm minut za zápas

Alois Hadamczik je mírně rozporuplnou postavou na poli hokejového a fotbalového managementu. Někteří jej milují, mnoho členů širší sportovní veřejnosti jej však hodnotí negativně. Nebude překvapením, že se po přečtení tohoto článku budou zástupci druhé jmenované skupiny čertit. Možná se jim bude zdát, že si Alois Hadamczik zcela přivlastňuje úspěch Milana Baroše. V otevřené zpovědi pro Deník Sport Hadamczik popisuje, co stálo za vzestupem rodáka z Vigantic.

Alois Hadamczik byl spolumajitelem Baníku Ostrava od roku 2000 do roku 2003. Bylo tak u týmu v době, kdy se rodila jedna z největších hvězd českého fotbalu, Milan Baroš. Do značné míry je to i přičiněním Aloise Hadamczika.

„Byl jsem několikrát v Pittsburghu u Jardy Jágra. Když jsem viděl, jak z něj vybudovali hvězdu a točilo se všechno kolem něj, přepadla mě myšlenka, že musíme vybudovat svou fotbalovou hvězdu i my v Baníku. Inspiroval jsem se a začal to řešit,“ pravil v rozhovoru Hadamczik.

Nejlepším juniorem byl tehdy v Baníku Milan Baroš, Hadamczik se tak zaměřil na něj. V jeho sedmnácti letech mu sdělil, že bude hrát každý zápas v základní sestavě A-týmu a po dovršení plnoletosti obdrží auto. Součástí velkorysé nabídky byl také pevný plat 5 tisíc Kč (tehdy mladí hráči brali právě tolik) a standardní prémie za úspěchy v mistrovských utkáních.

Jaká mohla být reakce tehdejšího trenéra Vernera Ličky, když mu spolumajitel nakázal, aby mladého Baroše stavěl do ligových zápasů pokaždé od začátku? Logicky si do toho nechtěl nechat příliš mluvit.

Co Lička odpověděl Hadamczikovi, když si vyslechl jeho nařízení?

„Že to neakceptuje. Odpověděl jsem mu, že na to má právo, a když mi to zopakuje i zítra, budu už mít nachystanou výpověď s tím, že ho vyplatím. Druhý den na všechno kývl, takže dneska se jen usmívám, když čtu, že Lička vytáhl Baroše. Nevytáhl, akceptoval to až na můj nátlak. Kdyby bylo po jeho, hrával sedm minut. Víte, já Vernera Ličku uznávám jako hráče, chodíval jsem se na něj dívat, byl to střelec. Ale jako trenér a funkcionář můj respekt nemá,“ popisuje Hadamczik.

Hadamczik kromě nasazování hráče nakázal také to, že si má Milan Baroš velmi brzy natáhnout kapitánskou pásku. To mohlo dělat mezi staršími hráči rozbroje, Baroš ale začal na trávníku ukazovat, jak kvalitním útočníkem je, což otupilo případné nepokoje.

Mnoho celků v něm vidělo velkou budoucnost, nejinak tomu bylo i v případě Sparty.

„Ta dávala padesát milionů. Když jsem to odmítl, vysmívali se mi, že jsem blázen. Ale já jsem vycítil, že mě tím na druhou stranu začali brát hrozně vážně. Vydobyl jsem si tím jejich respekt. Sami mi pak vysekli poklonu šéfové Sparty i svazoví činovníci s tím, že kdo odmítne padesát mega z Česka a prodá ho za čtyřnásobek, je borec.“

Po odmítnuté Spartě se ozvala italská Piacenza. I ta nabízela za mladého Baroše velký balík peněz, i ta byla odmítnuta.

„Bylo to hodně peněz. Milan za mnou přijel do Kravař, kde jsem mu vysvětloval, že čím dráž ho prodáme, tím větší hodnotu a respekt bude mít. Ale to víte, že jsme se tím odmítnutím všichni dostali pod velký tlak. Manažer Paska znervózněl, že bude bez peněz, ale pak zamakal – a klobouk dolů – za čtrnáct dní přišel s Liverpoolem, který nám ho ještě půl roku nechal. Neznám lepšího agenta, má čuch na hráče,“ skládá hráčskému agentovi poklonu.

Na Ostrovech i později v kariéře zažil rodák z Vigantic skvělé roky. Děkovat za ně může i svéráznému přístupu Aloise Hadamczika.

Zdroj: Deník Sport