Guardiola, Mutu a další hráči, co se potýkali s dopingem

Doping a zakázané látky jsou často spojovány s jinými sporty, než je fotbal. Naprosto běžně se využívají v kulturistice, mnoho případů v blízké minulosti zaznamenala též profesionální cyklistika a atletika. Ale co takový fotbal? Vzpomenete si na nějaké jméno, které bylo spojeno s dopingovou aférou?

O dopingu ve fotbale jakoby se slehla zem. Opravdu neexistuje? Nebo je jen maximálně krytý? Poslední pořádný článek v našich médiích je z roku 2003 a v tomto článku je z něj několik informací převzato.

Avšak pokud se podíváme na aktivní hráče, tak z mého pohledu je při nejmenším zajímavý Adama Traoré, který tvrdí, že v podstatě ani neposiluje s váhami. Níže přikládám obrázek Traorého, když působil ve Španělsku a obrázek, jak vypadal tuto sezónu.

Nyní se seznámíme se skutečnými případy hráčů, kteří byli pozitivně testováni na užívání zakázaných látek. Nejčastěji se jednalo o zakázaný nandrolon, což je anabolický steroid, který zvyšuje svalovou hmotnost. Tedy i sílu a zmírňuje bolest kloubů.

Adrian Mutu (Rumunsko) – v roce 2004 se pakoval za užití kokainu z Chelsea, sedm měsíců nemohl hrát fotbal. Chelsea s ním rozvázala smlouvu a požadovala náhradu ve výši 17 milionů eur. Pokud by nezaplatil, hrozil by mu doživotní zákaz soutěžního fotbalu.

Nezaplatil a trest nedostal. Chelsea peníze vymáhala po italských klubech Juventusu a Livornu. Aby toho nebylo málo, v roce 2010, když působil v italské Fiorentině, mu byl prokázán v krvi zakázaný stimulant sibutramin.

Diego Maradona (Argentina) – „Fotbalový bůh“ nejdřív nesměl hrát kvůli kokainu, poté 15 měsíců kvůli efedrinu. A když se provinil potřetí, jeho kariéra skončila.

Edgar Davids (Nizozemsko) – Pozitivně testován na nandrolon. „Už chápeme, kde se vzala ta jeho síla pitbula,“ říkali fanoušci. Místo dvou let dostal čtyři měsíce.

Claudio Caniggia (Argentina) – Kokain v moči.

Fernando Couto (Portugalsko) – Nandrolon a čtyři měsíce stop

Jaap Stam (Nizozemsko) – A znovu nandrolon. Z deseti měsíců byl trest zkrácen na pět a pak ještě o měsíc.

Josep Guardiola (Španělsko) – „Nic jsem nebral,“ hájil se. Za pozitivní test na nandrolon zaplatil pokutu a čtyři měsíce nehrál.

Frank deBoer (Nizozemsko) – Ládoval se vitaminy, o kterých prý netušil, že obsahují nandrolon. První verze: rok distanc. Nakonec hrál nizozemský kapitán už po necelých pěti měsících.

Za ráj zakázaných prostředků byla považována Itálie. Například ve slavném Juventusu Turín jednou dopingoví komisaři našli tolik léků, že by to prý stačilo pro celou nemocnici.

Od roku 1994 údajně Juventus podával svým hráčům doping. Případ se dostal k soudu a s ním i slavní fotbalisté Vialli, Del Piero či trenér Zeman, který celou kampaň rozpoutal.

Zdeněk Zeman, rodák z Prahy, platil za „bílého anděla“, který proti dopingu brojil nejvíce.

Tvrdil: „Fotbal je ve spárech apatykářů! Italská liga je dopingem prolezlá.“ Už v roce 1962 byl z dopingu v Itálii usvědčen třeba legendární Omar Sivori, který rok předtím získal Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy.

Pro zdejšího diváka je tenhle výčet velice zajímavý. Už jen proto, že reprezentace České republiky v tomto období často soupeřila s výše uvedenými hráči. A v legendárním zápase na Euru 2004 dokázala Nizozemce po krásném comebacku udolat 3:2.

Nebo nyní již legendární a jeden z nejúspěšnějších trenérů současnosti Pep Guardiola! No doufejme, že je to už všechno pryč, ale kdo ví. Do lékařských skříní top klubů má zavřené dveře asi většina obyčejných smrtelníků i novinářů.

Zdroj: iDnes, Wikipedia