„Gaučáci“ vs. „kotelníci“ aneb Zápas v Anglii očima českého fanouška

Měl jsem tu možnost a čest shlédnout impozantní fotbalovou stavbu ve Wembley při zápase České fotbalové reprezentace proti domácímu výběru Albionu. Byla to moje první zkušenost s fotbalovým zápasem na Ostrovech na vlastní kůži. Událost pro mě měla plno pozitiv i pár negativ, se kterými se s vámi rád podělím.

Příjezd autobusem ke stadionu

Po zkušenostech s návštěvou stadionů v Německu (např. Allianz Areny v Mnichově či Waldstadionu ve Frankfurtu) jsem pro někoho možná naivně čekal podobnou infrastrukturu i v případě Wembley. Jak jsem se mýlil.

Na stadion jsme se přesouvali z centra Londýna od London Eye autobusem. Je jasné, že metrem by přesun vyšel rychleji, neočekával jsem rozhodně stejně časově náročnou cestu. Dvě a půl hodiny jízdy však naprosto překonaly mé očekávání. Při trase dlouhé necelých 17 kilometrů to vychází na průměrnou rychlost 7 kilometrů za hodinu.

Výpadovka do severozápadní části Londýna byla zcela ucpaná, podobný stav lze sledovat v pátek k večeru ostatně i v Praze na magistrále. Čím jsme byli stadionu blíž, tím méně pruhů k cíli vedlo, poslední čtvrtinu trasy jsme absolvovali slalom mezi domy po úzkých silnicích. Najednou se pak mezi nimi objevilo velké parkoviště, kde byly zaparkovány autobusy ve třech řadách za sebou jako ve strategické hře na počítači.

Není náhodou, že se většina obecenstva dopravovala ke stadionu metrem. Ani já bych příště nevolil jinak.

Atmosféra v okolí Wembley

Již velkou dobu před samotným příjezdem je nad okolní zástavbou zřetelný ikonický oblouk stadionu Wembley, což už samo o sobě dodává stavbě na důležitosti a monumentálnosti. Po výstupu z autobusu ujdete pár set metrů a dostanete se k hlavní pěší zóně vedoucí právě od stanice metra ke stadionu. Ta je plná fanoušků s vlajkami, celé místo doslova hučí hovory mezi jednotlivými skupinkami.

Nad lávkou vedoucí od ulice k branám stadionu se tyčí monumentální tribuny Wembley, ve smrákajícím večeru dotváří jeho rozsvícené prvky a velkoplošné obrazovky speciální atmosféru, která dýchne na každého. Na ženy, děti i muže, na staré i mladé, domácí i hosty. Nejinak tomu bylo i se mnou.

Vstup na stadion a do ochozů

Byť má stadion kapacitu více než 80 tisíc diváků, vstup na něj byl poměrně rychlý, do 10 minut. Prochází se klasickými otočnými turnikety známými ze starých anglických stadionů, následně jsou fanoušci šacováni stevardem a je jim provedena kontrola batohů či kabelek. Existuje striktní nařízení, co lze pronést a co nikoliv – batoh například musí být do velikosti formátu papíru A4. Kontrola byla jednoznačně důkladnější než třeba na pražské Spartě v rámci derby proti Slavii, kde se rozhodně dají očekávat problémy. Nebyla však časově delší, důvod, proč to tak nedělat i u nás, nevidím.

Ve vnitřních ochozech se nachází množství toalet i obchodů s občerstvením. Ty mají v nabídce standardní položky typu pivo Budweiser, cider Magners, párky v rohlíku, klobásy tmavé i světlé. Nakoupili jsme si klobásu a pivo s tím, že si vše zkonzumujeme při rozcvičce hráčů na svém místě. Dovnitř nás však s pivem stevardi nepustili, propustku dostali pouze fanoušci s nealkoholickými nápoji. Co nám zbývalo, než ještě postát vevnitř a pivo zrychleně vypít, abychom už mohli sledovat dění na trávníku.

Problémy v sektoru českých fanoušků

Sotva dohrály úvodní hymny poctivě a hlasitě odzpívané oběma stranami fanoušků, nastal v českém sektoru mumraj. Zatímco 95 % všech osob v prostoru pro podporovatele hostujícího mužstva se dle nařízení a pravidel návštěvního řádu Wembley posadilo na svá místa, skupinka v nižší části sektoru zůstala stát a povzbuzovala naše hráče. Co se dělo dál?

Diváci za nimi zákonitě nemohli vidět, a tak měli na výběr buď se přesunout na jiná volná místa, byť jich nebylo mnoho, anebo se pustit se svými kolegy do křížku. Ke spatření tak prvních dvacet minut byl vidět „boj“ mezi lidmi, kteří do Anglie přiletěli za stejným cílem, a to podporovat český národní tým!

Nadávky létaly vzduchem, v některých případech nebylo daleko ani k fyzickému napadení, naběhlé žíly tepaly na krcích a gestikulující ruce létaly vzduchem. Zjednodušeně by se dalo říct, že jsem byl svědkem boje mezi „gaučáky“, kteří seděli a povzbuzovali umírněněji v sedě, a „kotelníci“, který jsou z české klubové scény zvyklí stát a skandovat, aniž by si byť na chvíli sedli na své místo.

Můj osobní názor na věc je takový, že pokud jsou jasně dána pravidla pro vstup na stadion, měla by se dodržovat. Nejsem proti tomu, aby se fanoušci hromadně zvedli a skákali při pokřiku „Kdo neskáče, není Čech, …“, byť jej nesnáším a jsem na něj alergický, ale sedět by se zkrátka mělo. A nejen proto, aby lidé za mnou viděli a nemuseli stát také.

Jedním z nejhlasitějších protestujících proti partě stojících byl mladý tatínek se synem, kterého musel zvedat do výše své hlavy, aby viděl na dění na pažitu. Další nespokojenou byla žena, která se dokonce jala stěžovat si u hlavního anglického stevarda, de facto tedy byla „bonzačka“. Nejspíše i na základě podnětu z její strany byl jeden notně opilý český fanoušek vyveden už ve 29. minutě zápasu. Výlet za všechny peníze.

Jaký je Tvůj názor na uvedenou problematiku? Riskoval bys vyvedení za porušení pravidel anebo bys byl tím, kdo by si do toho nenechal ostatními mluvit a odpověděl jim na „nářky“ urážkou? Dej vědět v komentářích!

Výkon mužstva na hřišti

Představení hráčů nebudu hodnotit dlouze. Zdálo se mi, že jsme vstoupili do utkání příliš bojácně, čekali jsme, jakým způsobem nás rychlí křídelní hráči Sterling a Sancho překonají, což se bohužel brzy povedlo, celkem pětkrát v zápase.

Měli jsme však i notnou dávku sportovní smůly. Penalta byla přísná, jeden gól úplně vlastní, druhý napůl. Abych prohru zmírnil, ujišťoval jsem se, že jsme vlastně prohráli „jen“ 3,5:1,5.

Sympatické mi přišlo, že se hráči poctivě přišli rozloučit s fanoušky. Aby taky ne, když jsme je podporovali i za tak nepříznivého stavu.

Celkový dojem

Vzhledem k tomu, že jsem byl ve Wembley poprvé, miluji anglickou fotbalovou scénu a viděl jsem naživo hráče, které jsem doposud sledoval jen v televizi, nemohlo mi nadšení pokazit ani trio negativ náročná doprava, výsledek a hádky v hledišti. Jsem rád, že jsem jel!