Football Leaks aneb Špinavé kšefty v profesionálním fotbale

Po velkých dopingových a korupčních skandálech, k nimž došlo v cyklistice, plavání, vzpírání nebo lehké atletice, přišla v roce 2016 řada i na fotbal. Football Leaks odhalují šílené skryté klauzule, nelegální honoráře a offshorové struktury ve fotbalovém prostředí. „Zašantročené“ miliony, soutěžní podvody a ovlivňování výsledků zápasů. To tak nějak k fotbalu patří čím dál více.

Server Football Leaks byl založen v roce 2015 a jejich útoky na kluby a třetí strany byly nekompromisní. Veřejnosti jsou známy od roku 2016, kdy všechny odcizené materiály, originály smluv, výstupní klauzule nebo peněžní toky posílají do německého týdeníku Der Spiegel. A teď se vážení podržte, jedná se totiž o obrovský soubor dat o velikosti 1,9 terabajtů! Tento obří soubor v sobě obsahuje 18,6 milionů dokumentů.

Hlavním důvodem vzniku Football Leaks, největšího úniku informací v dějinách sportu, je vztek na vydřiduchy, kteří berou fotbal jen a pouze jako byznys, ze kterého se snaží vyždímat co nejvíce peněz.

Dne 3. prosince 2016 vychází v týdeníku Der Spiegel článek o pochybné daňové morálce Mesuta Özila nebo Cristiana Ronalda. Možná si někdo z vás pamatuje onen titulní článek, v očích jim zářily symboly eura a pod nimi titulek DIE GELDMEISTER (mistři peněz). To, co se uvnitř čtenáři mohli dočíst, tomu se asi nestačil nikdo divit.

Tímhle to ale vše začíná, projekt Football Leaks se naplno rozjíždí ve chvíli, kdy Der Spiegel dostojí svému rozhodnutí podělit se o tuto spoustu informací se svými partnery z investigativní sítě European Investigative Collaborations (EIC). Do této skupiny patří například Mediapart (Francie), Politiken (Dánsko), L‘ Espresso (Itálie) nebo třeba The Sunday Times (Velká Británie). Naráz na této problematice pracuje 60 žurnalistů z 12 evropských médií (EIC).

Zjevným důkazem, že to parta whisteblowerů okolo Ruie Pinta, který vystupoval pod krycím jménem „John“, myslí vážně, je aféra okolo Twente Enschede. Na podzim 2015 zveřejňují během několika dní dvě smlouvy. Zde si Football Leaks získávají poprvé celoevropskou pozornost. Ta první pojednává o uzavření smlouvy mezi Twente a sportovní marketingovou firmu Doyen Sports. Pojednává totiž o investičním modelu, který o několik měsíců později zakáže mezinárodní federace FIFA. Jde o vlastnictví třetí stranou.

Nejjednodušším vysvětlením bude asi to, že investor zkrátka nakoupí přestupová práva mladých hráčů, kterým stoupá tržní hodnota. Klub je poté prodá a výnos zinkasuje investor. Nizozemský klub ve své historii sbíral pouze průměrné úspěchy, po této finanční injekci ale dosáhl na mistrovský titul a kvalifikoval se do Ligy mistrů. Aby drahý kádr udržel, bylo třeba stejný výsledek zopakovat i další sezonu, což se ale nestalo, a právě zde nastává problém. Doyen získal práva na pět mladých hráčů Twente. Za to klub inkasuje 5 000 000 eur. Drobným písmem ve smlouvě mezi Doyen a Twente je tolik ustanovení, kde podnikatelské riziko nese vlastně jen klub.

Například když tržní hodnota hráče klesne, investor má zajištěno, že se mu investice vrátí v původní hodnotě. Twente musí zaplatit i v případě, kdy se hráč stane sportovním invalidou, dále Doyen inkasuje i ve chvíli, kdy je hráč poslán na hostování. Konkrétně se podívejme na případ Luca Castaignose. V prvním roce splatnosti smlouvy činí tato částka 1,5 milionů eur a každým rokem se zvyšuje o 10 procent.

Navíc měli ve smlouvě i to, že Twente musí investora informovat o všech nabídkách a jednáních nebo i o pouhém zájmu jiného klubu o některého z pětice hráčů. To, že jde o adhézní smlouvu potvrzuje i fakt, že i když klub proti přání investora odmítne prodat hráče, musí investorovi zaplatit částku, za kterou by hráče prodali. To samozřejmě žene klub k prodeji svých talentů.

Díky Football Leaks unikly tyto smlouvy ze svého místa, vše se dostává k nizozemskému fotbalovému svazu, který až do úniku dat o tomto podvodném jednání nic netušil. Jednu smlouvu totiž Doyen s Twente zveřejnili, tu druhou drželi přísně pod pokličkou. Při úhybném manévru a vypovězení smlouvy pak investoři shrábnou 3,3 milionů eur.

Výsledek: KNVB odebírá Twente licenci pro účast v první lize. Dále klubu ukládají tříletý zákaz působení v evropských pohárech a pokutu ve výši 180 000 eur.

Stejnou smlouvu s nimi měl podepsat také Hamburg, který sháněl peníze pro svůj drahý kádr a vzpomeňte, v jakých problémech se pak nacházeli, nebo vlastně pořád nacházejí. Doyen měl také pod smlouvou konkrétní hráče, jako Ellaquima Mangalu, Geoffreyho Kondogbiu nebo Radamela Falcaa, jemuž „dohodli“ tehdejší přestup do AS Monaca.

Na obrázku je vidět vybudovaná maltská síť, respektive struktura Doyenu v roce 2015. Díky Football Leaks tyto a další záležitosti vypluly na povrch. Případ společnosti Doyen Sports ukazuje, jak si „špinavé“ a následně „vyprané“ peníze razí cestu fotbalem. Podobných sítí je celá řada. Většina z nich vytvořená za jediným účelem, kterým je snaha minimalizovat anebo se úplně vyhnout placení daní. Britské Panenské ostrovy nebo Karibik, to jsou ideální destinace s daňovým rájem.

A není to zdaleka jenom Doyen Sports, díky Football Leaks vyplouvají na povrch informace o trojici kazašských oligarchů, kteří podobným způsobem hýbou s fotbalovým zákulisím. Vlastníci ropných společností, vlastníci obrovského hliníkového průmyslu nebo největších kazašských dolů na těžbu chromové rudy mají dnes velkou moc ve fotbalovém světě.

Obcházení pravidel se však netýká pouze velkých společností. Fanoušci fotbalu jistě znají příběh o Cristianu Ronaldovi a jeho dluhu na daních. Jedním z posledních zářezů Football Leaks je porušení finančního fair play, kterého se dopustil klub Manchester City. Letošního února byl klub oficiálně shledán vinným, načež je od UEFA stihl trest v podobě dvouletého zákazu účinkování v evropských pohárech.

„John“, jak si Rui v utajení nechával říkat, je však dosti inteligentním mužem, který se vyzná hned v několika oborech. „Jsem přesvědčen, že je nesmysl, aby Evropská unie podporovala Řecko tak ohromnými finančními prostředky, když se na druhé straně miliardy eur řeckých občanů nacházejí v různých schránkových firmách v Karibiku“, pravil Rui při jednom setkání s reportérem týdeníku Der Spiegel.

Dále tvrdil, že jeho rodná země Portugalsko má katastrofální politiku a hospodářský sektor, a banky si tam dělají, co chtějí. Podle něj jsou to právě banky, kdo v Portugalsku řídí stát, a to na úkor mladých lidí, jelikož zde neexistuje téměř žádný zákon, který by mladým lidem umožňoval regulovaný přístup na trh práce.

Jeho inteligenci a aktivitu i mimo spektrum fotbalového dění dokládá další kousek. Mnohem zajímavějším a dramatičtějším odhalením je díky materiálům Football Leaks lednový objev. Odhalením e-mailů a dalších dokumentů bylo prokázáno, jak přišla Isabel dos Santos (nejbohatší žena Afriky) spolu s dcerou bývalého angolského prezidenta ke jmění ve výši dvou bilionů dolarů. Následně byla Isabel odebrána všechna její aktiva v zemi a byla obviněna ze zpronevěry a z praní špinavých peněz.

Jednou z nejnovějších informací je, že se stvořitel serveru Football Leaks momentálně nachází v domácím vězení odříznutý od internetu, rovněž s podmínkou, že nesmí opustit Portugalsko. Těžko tedy říct, jak to s Football Leaks bude dál. Jejich materiály ovšem poskytnou důležité a rozhodující informace nejen sportovním, ale i státním soudům. Podle New York Times je výše uvedený případ týkající se Manchesteru City jen začátkem vyšetřování.