Florbalová reprezentace posouvá ambice. S progresivním Berkou a zlatými juniory cílí na finále MS

Česká florbalová reprezentace má za sebou čerstvý úspěch na světových hrách, z nichž si přivezla bronz. Přesto se vracela s mírným zklamáním. Po příchodu ambiciózního, progresivního kouče a manažera v jednom Jaroslava Berky a při postupném začleňování úspěšných juniorů cílí ještě výš.

Český florbal takřka již od svých počátků patří mezi nejužší světovou špičku a nejméně dvě dekády k Finsku, Švédsku a Švýcarsku do nejlepší čtyřky, která je od zbytku zemí dlouhodobě výrazně odskočená. Jen na první třech mistrovství světa v letech 1996, 1998 a 2000 a poté ještě výjimečně v roce 2012 se stalo, že byl v semifinále někdo mimo tohle kvarteto.

I uvnitř něj jsou však výrazné rozdíly. Švédsko, odkud tenhle sport fakticky pochází, a sousední Finsko, jež bylo druhé z páru zakládajících členů Mezinárodní florbalové federace, jsou naprostí hegemoni.

Jen opravdu velmi zřídka se stane, že je porazí Švýcaři či Češi, natož tak někdo z ostatních celků. Když se naposledy tyto dvě země nepotkaly ve finále seniorského MS, psal se rok 2004.

Tehdy se tam totiž vedle žlutomodrých barev objevila také česká trikolóra, a třebaže po utkání zněla švédská hymna, jedná se pro Českou republiku o stále historický a památný úspěch. Pravdou však je, že v té době byla ještě mnohonásobně slabší konkurence než nyní.

Od té doby už ale národní tým přivezl z hlavního mezinárodního turnaje medaili pouze ve třech z osmi případů. Naposledy vloni v prosinci, kdy se finský trenér Petri Kettunen rozloučil ziskem kýženého bronzu. Šlo o první takový úspěch po sedmi letech.

Není tudíž divu, že rétorika reprezentantů i jejich vedení byla před každým takovým turnajem stejná: chceme získat medaili. A vždy to bylo defacto směřováno na bronz, ač se pod onou větou skrývá celé rozpětí od třetího až po první místo. O finálových ambicích se ani nikdy nahlas nemluvilo. Tedy až doteď.

„Chtěli jsme dojít dál,” smutnila tento týden v rozhovoru pro Český florbal po vybojování bronzu na světových hrách v americkém Birminghamu jedna z reprezentačních opor a vicemistr švédské superligy Filip Langer.

„Třetí místo je obrovský úspěch, ale chtěl bych říci, že míříme výše. Chceme prolomit brány semifinále mistrovství světa,” nebál se toho další z hráčů působících v nejlepší florbalové lize světa Josef Rýpar.

„Upřímně je třeba zmínit, že naším dlouhodobým cílem je, že míříme dál, takže zklamání bylo velké,” přidal se i hlavní kouč Berka při hodnocení třetího místa ze světových her.

Klíčem je Berka, supertalentovaný kouč i manažer

Co, či spíše kdo stojí za takovým posunem v ambicích florbalové reprezentace, které jistě těší nejednoho českého fanouška? Jednoznačně největším hybatelem je právě pozoruhodná osoba stále teprve 34letého havířovského rodáka Berky.

Ten ještě jako aktivní florbalista v pouhých 19 letech senzačně dokráčel s Torpedem Havířov až za stříbrem v nejvyšší tuzemské soutěži i poháru. Když následně odešel v roce 2008 studovat do hlavního města, přijala jej do svých řad Sparta, jíž se po pár dalších letech hraní ujal v pouhých šestadvaceti jako hlavní kouč.

V této pozici vydržel dlouhé čtyři roky, během nichž klub, jenž se do té doby potácel na hraně tehdejší extraligy (nejvyšší florbalové soutěže) a 1. ligy, třikrát za sebou dovedl do čtvrtfinále.

To už si jeho ohromného potenciálu všiml také florbalový svaz a angažoval jej na post asistenta juniorské reprezentace. Dva roky tak koučoval na dvou frontách, poté ve Spartě přešel na pozici sportovního ředitele.

A Berka dál čaroval. Jako hlavní muž celého projektu pražského klubu vytáhnul seniorský tým do absolutní tuzemské špičky. Od sezony 2017/18, kdy se této funkce ujal, Sparta pokaždé skončila nejhůře čtvrtá.

Junioři s ním zase v roce 2017 získali na mistrovství světa bronz a o dva roky později slavili historický úspěch v podobě vysoké výhry nad Švédskem ve finále, znamenající zlato. Když se navíc Berka následně stal rovnou hlavním koučem reprezentace U19, neuvěřitelný úspěch vloni na domácím šampionátu v Brně zopakoval.

A tak si jej povolala samotná seniorská reprezentace, v níž po prosincovém MS skončil finský kouč Kettunen. Ta přitom z Berky neudělala jen svého trenéra, ale zároveň ho pověřila i do funkce sportovního manažera. K tomu všemu mu udělila pětiletý mandát. Nevídaný důkaz důvěry, důrazu na koncepčnost a víry ve velké Berkovy dovednosti.

Za vše mluví slova prezidenta Českého florbalu Daniela Nováka: „(Berka) zaštítí fungování reprezentačního úseku z hlediska sportovní koncepce a bude se podílet na zkvalitňování procesu přípravy národních týmů s ohledem na aktuální trendy a potřeby.

Jedním z konkrétních počinů bude pomoc našim dvěma zlatým generacím juniorů s dalším růstem a přípravou na kariéru v seniorském týmu. K tomu bude sloužit pilotní rozvojový projekt, který Berka povede.“

Vůbec první výsledky tohoto projektu jdou vidět již nyní – celou třetinu hráčů, kteří ze světových her přivezli bronz, tvořili právě zlatí junioři z Brna. Lukáš Punčochář, Adam Hemerka, Filip Forman ani Matěj Havlas přitom zdaleka nebyli jenom do počtu, ale patřili k velmi důležitým článkům mužstva. V širším reprezentačním kádru se pak vyskytují i další členové dvou zlatých juniorských celků.

Berkova slova o tom, že má „dlouhodobější plán práce a cílem by mělo být stát se týmem s reálnými schopnostmi vyhrát zlato”, tak postupem času přestávají znít utopicky. Tenhle chlapík nemluví jen tak do větru.

S mimořádně talentovaným a ambiciózním koučem a sportovním ředitelem v jedné osobě se reprezentaci skutečně dost možná blýská na třpytivější časy. První skutečně velkou šanci ukázat se mu poskytne listopadové mistrovství světa. A fanoušci se zřejmě mají na co těšit.

Zdroj: Český florbal, iSport, IFF