Filip Sakala: Nemáme co ztratit, v Pekingu necháme úplně všechno! Co můžeme na ZOH očekávat od českého skoku?

Filip Sakala je stále mladým a velmi nadějným českým skokanem. V rozhovoru pro Ruik prozradil mnohé, zcela otevřeně se například rozpovídal o aktuální situaci českého skoku a zhodnotil také Turné čtyř můstků. Co můžeme od české výpravy na olympijských hrách v Pekingu očekávat?

Jak se těší na olympijské hry v Pekingu a jak hodnotí přípravu?

Začátek zimních olympijských her je stanoven na 4. února, první skoky však uvidíme o den později, když vše odstartuje střední můstek (muži i ženy). Zároveň se jedná v pořadí o třetí olympijské hry na asijském území, přičemž z Pchjongčchangu Češi přivezli cenných sedm kovů.

„Na olympiádu se určitě těším. Co se týče přípravy, na Kontinentálním poháru jsem měl výsledky hodně na úrovni, jenže pak přišlo Turné čtyř můstků, kde jsem totálně propadnul. Naštěstí týden před olympiádou jsem se na mistrovství České republiky dostal zpátky do formy,“ řekl Sakala v rozhovoru pro Ruik.

„Faktem ale je, že jsem po turnaji propadl do hodně špatné nálady, kdy jsem si říkal, zda má vůbec cenu na olympijské hry jezdit,“ uvědomuje si.

Turné čtyř můstků

Z Turné čtyř můstků nepřivezli naši legionáři ani bod. Do prvního závodu v Obertsdorfu postoupil jako jediný z Čechů Viktor Polášek, naopak v dalších dvou podnicích se českým zástupcům nepodařilo vůbec kvalifikovat.

Nutno podotknout, v Garmisch-Partenkirchenu se tohle českým skokanům stalo naposledy v roce 2001. Nejblíž k postupu měli právě Sakala (60. místo) a Roman Koudelka (54. místo), jež oba překonali hranici 118 metrů.

S českou účastí mohli fanoušci počítat až při posledním vystoupení v Bischofshofenu, kde především v kvalifikaci výborně zaskákal Koudelka (135 metrů). V závodě pak zaujal sedmatřicátou pozici za 124 metrů dlouhý skok.

Poslední závod ovšem naznačil, že se Koudelka po operaci kolene vrací do formy. Turné ovládl Japonec Kobajaši před Nory Lindvikem a Granerudem.

„Z českého pohledu to byl propadák. Je jasné, že jsme měli všichni na víc, navíc i tréninky ukázaly, že jsme byli na vyšší úrovni. Jenže když na takovém velkém podniku ztratíte rytmus, tak to potom už nedoženete,“ reaguje Sakala na výsledky z turnaje.

„Pokud mám mluvit za Koudyho, tak to nakonec zvládl slušně, i když taky nezačal moc dobře a já před ním smekám, jak to po operaci zvládl. Ale určitě to, že jsme nepřivezli žádné body, pro nás je velkým zklamáním. Taky nás už není tolik, abychom se mohli střídat, taková je ale holt situace,“ vysvětluje.

Aktuální situace českého skoku

Faktem je, že český skok prožívá oproti minulým rokům jakýsi úpadek. Pětadvacetiletého rodáka z Krnova jsme se zeptali, co podle něj momentálně českému skoku chybí. Zejména na toto téma se velmi solidně a upřímně rozpovídal.

„Chybí nám infrastruktura. Momentálně jsme ve fázi, kdy pokud se něco nezmění, tak to ani lepší být nemůže. Zkrátka ty můstky nějaké máme, ale pořádně funguje vlastně jenom Harrachov, který ostatně taky už potřebuje nutně opravit. Taky potřebujeme nějaké moderní můstky, a to hlavně pro ty mladší kluky,“ odpovídá český reprezentant.

„Jeden z dalších problémů je ten, že v mladších kategoriích na klubové úrovni trenéři z 80 % nepřipravují kluky k tomu, aby byli ve 20 letech konkurenceschopní na Světovém poháru, ale radši sbírají výsledky v žákovských a dorosteneckých kategoriích na úkor úspěchu v dospělosti,“ dále dodává.

„Nicméně tři nebo čtyři juniory u nás vidím s potenciálem konkurovat světu, ale je třeba s nimi ještě rok či dva pracovat,“ pohlíží nadějně na české juniory.

Viktor Polášek

Polášek je juniorským mistrem světa, avšak jeho výkony z této kategorie se mu prozatím nepodařilo přenést mezi dospělé. Na Turné čtyř můstků postoupil do závodu už v Obertsdorfu, ovšem poté se trápil a do závodu se kvalifikovat nedokázal.

Je také zapotřebí poznamenat, že Sakala s Poláškem skáče už osm let a ročníkově patří do stejné kategorie.

„Už jsme se spolu o tom párkrát bavili a ač se na to nechci vymlouvat, tak faktem je, že za čtyři roky se u nás vystřídalo pět trenérů, což pociťuji i sám na sobě. Taky je to tím, že se rok od roku mění systémy – jestli skákat jako Němci nebo jako Slovinci..,“ komentuje situaci okolo juniorského mistra světa.

„Taky je to tím, že u nás není koho střídat. Tím pádem jezdí na závody, na které by občas nemusel jet a měl by jinak více času, podobně jako já, se vyskákat na Kontinentálním poháru,“ doplňuje.

K týmu se před sezónou připojil Vasja Bajc…

„Za mě je Vasja spíše takový šéftrenér, jenž má na starost trenéry, kteří pak jednotlivě přistupují k nám všem. Je to individuální sport a každý potřebuje něco jiného. Já v létě, jak jsem totálně propadnul ve Wisle, tak jsem se rozhodl úpně změnit systém a umožnil mi se připravovat s jinými trenéry, které jsem si našel,“ praví Sakala.

Poté ještě dodává, že vskutku působí spíše jako manažer, což je ostatně také pozice, která tady dlouho nebyla.

S otcem Jaroslavem stále spolupracuje, do závodu musí skokan přijet se stoprocentně nastaveným automatem…

Jaroslav Sakala je mistrem světa, který navíc v dobách své největší slávy konkurenci těžko pohledal. Co tedy legendární skokan svému synovi předal?

„Zdědil jsem po něm muskularitu, a i když jsme oba trošku těžší skokani, tak přece jenom se stal mistrem světa a ve své době neměl konkurenci. Dva roky mě trénoval, takže od něj mám hlavně ty základní návyky,“ uvědomuje si člen české výpravy.

„Jsme každopádně v úzkém kontaktu a spolupracujeme spolu. Momentálně tu krizi, kterou jsem poslední dva roky měl, tak z ní mě dostaly spíše ty obecnější rady, co se týče toho, že já vlastně ani nemám co ztratit, tudíž není důvod být nějak nervózní,“ dále dodává.

Do závodů je podle něj zapotřebí vstoupit s plnou parou. V rozhovoru totiž poznamenal, že to prý někdy až zbytečně moc kontroloval. „Na Světový pohár už skokan musí přijet se stoprocentně nastaveným automatem, na odrazu tam pustit úplně všechno a buď to vyjde nebo ne.“

Talentovaný český skokan se také netají svými ambicemi…

„Můj cíl je určitě být nejlepší na světě a dokud neskončím kariéru, tak si za tím půjdu. Ač výsledky z mého pohledu zatím byly katastrofální, tak neustále dělám všechno proto, aby to jednou přišlo a já stanul na nejvyšším stupínku,“ prozrazuje v rozhovoru.

S jakými zahraničními soupeři udržuje stálý kontakt, potažmo s kým si nejvíce rozumí?

„Nejvíce si rozumím se Slovincema, se kterými jsem kariérně vyrůstal – Lovro Kos, Cene Prevc, Anže Lanišek, to jsou kluci mojí generace a nesmírně mě motivují. Ještě pár let zpátky byli na mé úrovni a dostali se z toho. Například Kos, o kterém se říkalo, že je nejméně talentovaným skokanem, tak byl letos třetí v Garmisch-Partenkirchenu a patří mezi světovou špičku.“

Nezapomíná ovšem zmínit, že se v této oblasti nachází vskutku mnoho skvělých lidí a nejen po sportovní stránce je to opravdu úžasné prostředí.

Olympijské hry ovládnou Němci v čele s Geigerem a Eisenbichlerem

Dá se předpokládat, že v Pekingu budou Němci vskutku velmi silní. Spolu s Nory dokazovali stoupající formu na Turné čtyř můstků a podle Filipa jsou jednoznačnými favority na vítězství.

„V družstvách podle mě na první místě skončí Němci, za nimi Norové. Boj o třetí místo pak bude hodně otevřený. Napříkad Japoncům ale chybí vyrovnaná čtyřka. Nejen na malém můstku budou Němci hodně silní, celkově si myslím, že na ZOH bude kralovat dvojice Geiger – Eisenbichler.“

A co čekat od našich reprezentantů?

„Na základě našich dosavadních výsledků si myslím, že můžeme jenom překvapit, což nám poskytuje velkou výhodu a nemusíme být nervózní. Mně osobně to staví do pozice, která mi vyhovuje úplně nejvíc, protože když skáču all in, tak mě nesvazuje nervozita, tudíž to tolik nekontroluju a když mi všechno dobře sedne, tak je všechno možné,“ predikuje.

„Za kluky mluvit moc nemůžu, ale na posledním soustředění v Planici jsem viděl skoky Romana Koudelky a za sebe můžu říct, že mám pocit, že bude na hodně vysoké úrovni. Takhle jsem Romana skákat dlouho neviděl,“ zní z úst českého reprezentanta.

Český skokan rovněž doufá, že fanoušci zůstanou i nadále přísní, jelikož to je věc, která je nejvíce motivuje. „Budeme reprezentovat Českou republiku a s tím tam do toho jdeme. Fanoušci ať zůstanou přísní, jelikož to nás motivuje. Nikdo z nás tam nejede jako turista, jedeme tam pro výsledky a necháme tam úplně všechno,“ uzavřel.

Nyní už nezbývá nic jiného, než poděkovat Filipu Sakalovi za výborný rozhovor a popřát nejen jemu, nýbrž i celé české výpravě jen to nejlepší a mnoho úspěchů!