Fanoušci mají obavu, že se z Bundesligy stal investiční projekt bez emocí

I těm největším fotbalovým romantikům je jasné, že bez dostatečného finančního kapitálu, takzvaného „finančního polštáře“, se profesionální fotbal provozovat v dnešní době nedá. Němečtí fanoušci ale mají obavu, že se z Bundesligy stal investiční projekt bez emocí.

Epidemie covidu nastavila klubům nepříjemné zrcadlo. Výpadky v příjmech se pro mnoho z nich ukázaly natolik fatální, že ohrožovaly jejich samotnou existenci. Rozeběhlo se hledání nových zdrojů. Dokonce i česká LFA po letech přešlapování na místě šla do rizika a poprvé v dějinách české ligy nechala ve veřejném tendru samotný trh, aby ocenil kvalitu jí provozovaných soutěží. Výsledek předčil očekávání. Hodnota televizních práv je bezpochyby jedna z možností, jak dostat do fotbalu více peněz.

Zveřejnění výše televizních práv anglické Premier League na čtyři sezóny vyvolalo kromě mediálních přestřelek také závist. Anglické kluby obdrží na léta 2025-29 téměř osm miliard eur. Premier League je z pětice prestižních lig jediná, kde došlo k navýšení výnosu z televizních práv. Druhé v pořadí, španělské La Lize, se alespoň podařilo zachovat současnou výši výnosu – 1,2 miliard eur ročně.

Pořád je na tom lépe než italská Serie A či francouzská Ligue 1. Italská liga musela jít dokonce s cenou dolů a tendr, od kterého si Francouzský ligový svaz (LFP) sliboval výrazné navýšení příjmů z televizních práv ze současných cca. 600 milionů eur za sezónu na jednu miliardu, se nakonec pro nedostatek zájmu neuskutečnil.

Nutno podotknout, že anglické kluby podstatnou část svých příjmů „stejně takzvaně rozpustí“ v přestupech za hráče z Německa, Francie, Itálie či Španělska. Není tajemstvím, že bundesligové týmy si takto v minulém přestupovém období přišly na 450 milionů eur. To je velmi prospěšná suma pro německou ligu, ale to nic nemění na skutečnosti, že na rozdíl od garantovaných příjmů z televizních práv se dají přestupové částky odhadovat předem jen stěží.

Premier League válcuje mediální atraktivitou všechny a všechno rozdílem třídy, a to se nebavíme o prodeji mezinárodních vysílacích práv, kde je ten rozdíl oproti zbylým čtyřem ligám ještě markantnější. Nepřekvapí proto, že se zbylé ligy stále více poohlížejí po nových modelech, jak navýšit své příjmy a alespoň se přiblížit anglické konkurenci.

Neotřelým směrem se vydali ve Francii, kde mezinárodní investiční společnosti CVC poskytli oplátkou za investici 1,5 mld. eur 13% podíl na výnosech ligových televizních práv – to vše na dobu neurčitou. Podobnou cestou se rozhodli vydat i v Německu. Zde se zástupci klubů 1. a 2. Bundesligy vyslovili toto úterý těsnou dvoutřetinovou většinou pro oslovení vhodného investora, který by zafinancoval další mezinárodní expanzi německé ligy.

Hlasování provázela nejen vyhrocená diskuze mezi zástupci klubů, ale i soustředěný odpor fanouškovských iniciativ, které v podobném kroku vidí posvěcení faktického výprodeje německého fotbalu. Jejich postoj je poměrně důležitý. Německé kluby mají sice své investory, ale hlavní rozhodovací pravomoc náleží občanskému sdružení – tedy spolku, který klub oficiálně zřizuje, a jeho volenému představenstvu.

Představenstvo volí v rámci pravidelných valných hromad jednotliví kluboví členové/fanoušci, kterých je často i několik tisíc. To vychází z pravidla „50+1“, které v německém fotbale „brání“ investorům kluby ovládnout a libovolně s nimi nakládat. Většinový podíl v klubech tak nadále drží občanské spolky.

Vedení nejvyšší německé fotbalové ligy a příslušného Německého fotbalového svazu (DFL – DFB), které řídí 1. a 2. Bundesligu, si od možného investora slibuje získat až 1 mld. eur. Za tuto částku mu poskytne 6-9% podíl z výnosu televizních práv na dobu dvaceti let. Co s těmi penězi hodlá dělat? Největší částku, 600 milionů eur, chce DFL investovat do digitalizace a mezinárodní propagace soutěží.

Cílem je mimo jiné zřízení vlastní video platformy pro neomezené celosvětové šíření zpoplatněného obsahu a prodej fanouškovských suvenýrů. Plánovány jsou také např. záběry z kabin, klubových autobusů, rozhovory s hráči krátce před úvodním hvizdem nebo produkce vlastních dokumentů, které mají oslovit mezinárodní publikum. Důrazem na vyšší vizualitu a digitální formu cílí opatření bezpochyby na mladší ročníky.

Zbylé prostředky hodlá DFL investovat do zahraničních turné jednotlivých klubů (100 mil. eur) a do kompenzace ztrát klubů způsobené dělením výnosů z televizních práv mezi kluby a investora v prvních čtyřech letech (300 milionů eur). Očekává se, že zvýšená mezinárodní atraktivita Bundesligy se odrazí na navýšení výnosů z televizních práv.

Zástupci předních klubů jako Bayern nebo Borussia, kteří rozhodnutí podporují, uklidňují pobouřené fanoušky tím, že existují pověstné „červené čáry“, které investor nesmí překročit. Nebude mít možnost rozhodovat o herním plánu soutěží nebo o zápasech jednotlivých klubů v zahraničí.

Kritici namítají, že aktuální nedostatek financí u některého z klubů povede dříve či později k prolomení nastavených omezení. Jak je získaná podpora pro návrh DFL křehká, ukazuje příklad druholigového Hannoveru 96, jehož zástupce a dlouholetý investor Martin Kind, hlasoval pravděpodobně proti vůli vlastního klubu – tedy spolkového představenstva, a svým hlasem umožnil, že návrh těsnou většinou prošel.

Každopádně vedení DFL tím získalo mandát začít vyjednávat s potenciálními investory. V prvním kvartálu příštího roku se mají nově soutěžit televizní práva na obě Bundesligy. Nový investor by měl být v tu dobu již potvrzen. Většina fanoušků se obává, že německý fotbal se takto promění v „bezemoční zboží“ – lehce zaměnitelný produkt bez vztahu k tradici a přáním samotných příznivců.

Jestli to německému fotbalu pomůže k dalšímu rozvoji, nebo nastane obávaný „výprodej“ hráčů a klubů v saúdskoarabském stylu, nám ukáže až budoucnost. Nic to ale nezmění na skutečnosti, že bez peněz se ten fotbal prostě dělat nedá!

Zdroj: DFL, Bundesliga