„EURO 2016 je pro mě největší zážitek,“ říká Jiří Pelnář, spíkr Viktorie Plzeň a národního mužstva

Připravili jsme si pro vás rozhovor se spíkrem Viktorie Plzeň i českého národního mužstva, Jiřím Pelnářem. V rozhovoru jsme se zeptali na to, jak se k této velmi zajímavé pozici dostal, či na to, jaké dává Plzni šanci postoupit do 3. předkola Ligy mistrů.

Kdy jste se rozhodl, že byste mohl být fotbalový spíkr?

Po prvním odmoderovaném zápase. Po emocích a atmosféře, kterou jsem na zápase zažil. Bylo to něco neuvěřitelného. Vyprodaný stadion se otřásal v základech, z reproduktorů hrála hymna Evropské ligy a já vítal na stadionu hráče světové třídy, kteří netušili, že si do Plzně přijeli pro porážku. Byl to zápas proti Atlético Madrid, který jsme vyhráli 1:0. To je tak silný zážitek, že jsem si po zápase nedovedl ani představit, že už bych ho nikdy nezažil. 

Jste spíkr Plzně i českého národního mužstva. Jak jste se k těmto pozicím dostal?

Nejdříve přišla nabídka z FC Viktoria Plzeň. Jejich tehdejší spíkr končil, já v té době vysílal Ranní Show na Hitrádio FM Plus, (kterou mám do dnes), a na fotbal jsem chodil jako fanoušek. S lidmi z Viktorky jsem se znal z akcí a autogramiád, které jsem moderoval, takže se ozvali s konkrétní nabídkou.

Jak říkám, jsem fanoušek a rodilý plzeňák, takže nabídka spolupracovat se „svým“ klubem a podílet se na jeho historii, ta se neodmítá. Navíc, když můj první zápas u mikrofonu byl proti Atlético Madrid. 

Cca rok na to se ozvali z reprezentace. Viděli mě při práci, která se jim líbila, tak jsem dostal šanci, odmoderovat jedno přátelské utkání českého národního mužstva. To se povedlo, takže přišla nabídka na pozici oficiálního spíkra České republiky a moderování kvalifikačních utkání na EURO 2016 včetně všech domácích přátelských zápasů. A to se už vůbec neodmítá. Je to přece REPREZENTACE! Jako bývalý sportovec a reprezentant to vnímám jako ohromnou čest.

Od doby, kdy jste se stal hlasatelem Viktorky, přijel do Štruncových sadů Bayern Mnichov, Real Madrid či Manchester City. Jak si užíváte to, že můžete být na stadionu s takovými hvězdami?

Je to nepopsatelné. Vidět fotbalové megastar na vlastní oči a hlavně – hlásit jejich jména a vítat je na stadionu. To je pro mě obrovská odměna za práci, a klukům, (A-týmu Viktorie Plzeň), za ní děkuji. Je to skvělé! Ovšem jen do doby, než nám dají gól. V tu chvíli veškerý emoce opadnou a je to pro mě jen jméno střelce ze soupeřova týmu.

Jiné je to při sestavách nebo střídání, neděláme jim pochopitelně domácí atmosféru, ale vzdáme jim hold a projevíme úctu a respekt. Přeci jen, jsou to hvězdy a často i legendy. A i pro mě je to pocta, když hlásím, že ze hřiště odchází Andrea Pirlo a celý stadion včetně všech fanoušků Plzně mu tleská ve stoje. To pak máš fakt husí kůži. 

Na který zápas vzpomínáte nejraději?

Je jich fakt hodně. Z každého si beru určitou část, vzpomínku, pocit a to všechno mi dohromady utváří jeden dokonalý zápas, který ještě neskončil. Ale, je jeden zápas, na který nikdy nezapomenu. Neberu ho jako svůj úplně první, protože to nebylo moderování se fotbalu vším všudy, spíš to byl první letmý dotek s mou budoucností u Viktorie. A to ještě v době před rekonstrukcí Doosan Arény, před zlatou plzeňskou érou. Rok 2009, zápas proti Baníku Ostrava.

Spíkr Viktorky onemocněl a mně zavolali, jestli bych mohl přijít a aspoň přečíst sestavy a technická hlášení. A když se povede, tak můžu i lehce povzbudit diváky. V 10. minutě hry mi přišla zpráva z vedení, abych už nic radši neříkal, že už jsem v zápise delegáta a mám průšvih. Na zápas a jednotlivá hlášení jsem se perfektně připravil, ale asi jsem si větu: „Lehce povzbudit diváky.“ vyložil jinak, než mysleli a neměl jsem u plzeňských standardek a rohů hulákat do mikrofonu, roztleskávat publikum a lehce znervózňovat soupeřova brankáře.

Jak probíhá Vaše přípravy na jednotlivé zápasy?

Na Viktorce jsme dva spíkři, vlastně teď už tři, máme ještě kolegu Michala K., který nám vypomáhá, když já nebo kolega Jirka P. nemůžeme na zápas. Příprava probíhá poctivě už pár dní před zápasem, komunikujeme s PR oddělením FC Viktoria Plzeň, vymýšlíme témata, připravujeme fotky a videa. Chceme dělat předzápasový program tak, aby se lidi na stadionu nejen pobavili, ale i něco dozvěděli.

Máme super tým, takže jdou přípravy lehce. Na stadionu se většinou sejdeme 1,5 h- 2 h před zápasem, uděláme malou generálku, projedeme scénář s kameramana, s klukama co obsluhují LED obrazovky a hlavně s naším zvukovým mistrem, režisérem, kritikem, mentálním koučem, sexuálním guru a fotbalovým expertem v jedné osobě Jirkou Baxou (starším), na všem se domluvíme a pak si stoupneme dole na trávníku před kameru a uděláme všechno úplně jinak. Klasicky. Takže kluci v režii musí reagovat na naší improvizaci. Ale jak říkám, jsou to profíci.

Ve 2. předkole Ligy mistrů se Plzeň utká s řeckým Olympiakosem. Jakou má podle Vás český klub šanci na postup?

Tak jako jsem líný workoholik, tak jsem i optimistický realista. Takže věřím, že šanci rozhodně máme! A jak velkou? Dost na to, abychom postoupili. 

Jak hodnotíte letní posily Plzně?

Jsem za ně rád. Přišli k nám mladí kluci a to je přesně to, co potřebujeme. Navíc, vždycky je dobře, když je v týmu kromě super party i konkurence.

Myslíte si, že slovenský záložník Patrik Hrošovský opustí po předkole Ligy mistrů západočeský celek?

To fakt nevím. Nebudu odpovídat na otázku, co si myslím, ale jestli bych mu to přál. A ano, přál bych mu to. Mám Patrika rád jako fotbalistu i jako člověka. Moc bych mu přál, kdyby se ještě podíval do světa, hrál proti kvalitnějším soupeřům a užíval si potlesk fanoušků i z jiné země. A věřím, že pokud odejde, tak se to splní. 

S českým národním mužstvem jste byl také na EURU 2016. Jak na tento šampionát vzpomínáte?

EURO 2016 pro mě bylo nejvíc. Nejde o fotbal a výsledky, ale o pohled na mojí práci. Mohl jsem hlásit na stadionech s několikanásobně větší kapacitou než v ČR, potkal jsem spíkry z dalších zemí, poslouchal jejich zážitky, jako například spíkra Španělska, který byl zároveň spíkrem Sevilla FC a hlásil finále Evropské ligy a hlavně týmové oslavy a jejich „korunovaci“. Nebo spíkr Chorvatska, co fotbal moc nedělá, ale je to televizní megahvězda. Viděl jsem, jak funguje organizace tak velkého šampionátu, nasbíral ohromné zkušenosti a procestoval část Francie sám stylem, že ti večer přijde zpráva s číslem letu nebo číslem vlaku, letenka/jízdenka do mailu, pár informací o času generální zkoušky, atd…

Ráno na tebe čeká řidič před hotelem a další po příletu na letišti. A na závěr – je to výjezd, takže v hledišti je devět z deseti fanoušků pomalovaných národníma barvami, devět z deseti na chvíli tolerují hráče i fanoušky z jiných klubů a jeden z deseti je střízlivý, takže všichni s brilantní fanouškovskou náladou. A když mi při sestavách vracejí příjmení hráčů, při hlášení gólu skáče celý sektor metr do vzduchu a to nejzásadnější – všichni zpívají státní hymnu nahlas. Je to zážitek, na který nikdy nezapomenu. 

Co je Vaším přáním

Mým přáním je, aby se lidi na fotbale bavili. A to už před zápasem. Aby nechodili až s úvodním hvizdem. Aby tam šli a těšili se na to. Celkově, ne jen na zápas. Aby přišli domu a řekli si: „Dneska to bylo fajn, příště půjdu zase. A to i přes to, že jsme nevyhráli. A děti v klidu vezmou s sebou.“
A mé hlasatelské přání? Být jako spíkr ČR na letní Olympiádě. Hned po tom, co s Viktorkou vyhrajeme Ligu Mistrů. (smích)