Elmer Lach: Blesk z Nokomisu a dvorní nahrávač slavného Maurice Richarda

Na přípravný kemp Montrealu Canadiens dorazil tehdy dvaadvacetiletý kluk z kanadského Nokomisu jen s jedním malým zavazadlem. Příliš totiž nevěřil, že by si na kempu slavných Habs mohl vysloužit smlouvu. Na kempu uspěl a jeho přítelkyně pak musela k němu domů, aby mu sbalila veškeré věci, neboť s takovou variantou opravdu nepočítal.

Přitom byl Elmer Lach velmi šikovným hokejistou, o jehož služby projevily zájem celky Maple Leafs nebo Rangers. Jakmile se však ozval Montreal, příliš neváhal – nabídka 4 tisíc dolarů byla na tu dobu vskutku štědrá!

Do Montrealu přichází Lach v době, kdy se klubu zrovna dvakrát nedaří. V předešlé sezóně 1939/40 vyhrál kanadský celek pouhých 10 utkání z celkových 48 a v NHL skončili suverénně poslední!

Příchod Lacha a nového trenéra v osobě Dicka Irwina však Montrealu dává naději, že může začít věřit v lepší zítřky. A skutečně! Montreal se postupnými kroky zvedá a razí si cestu ze samotného dna soutěže až ke Stanley Cupu! Lach se stává centrem slavné řady zvané „Punch Line“, kde po jeho boku hrají Maurice „Rocket“ Richard s Hectorem „Toe“ Blakem!

V premiérové sezóně (v klubu ještě nebyl Richard, který zde působil až od sezóny 1942/43) si Lach připisuje 21 bodů ve 43 utkáních. V té druhé stihl odehrát jen část prvního zápasu (i tak stihl jednu asistenci) proti Detroitu, avšak kvůli zranění lokte musel odstoupit a na ledě už v dané sezóně neukázal!

I v průběhu dalších let sužují Lacha neustále další a další zdravotní patálie, díky nimž získává přezdívku „Unlucky Lach“. Tak pro představu: Lachův nos byl údajně zlomen hned sedmkrát, jeho čelist dvakrát. V roce 1947 v zápase proti Torontu upadl po jednom ze soubojů tak nešťastně, že si přivodil zranění lebky!

Po takovémto typu zranění mnozí očekávali, že je s kariérou nadaného hokejisty nadobro konec. Jestli však měl Lach nějakou speciální vlastnost, byla to nepochybně vlastnost postavit se vstříc osudu a opět se vrátit na led! Další zranění, jenž bylo velmi nepříjemné, utrpěl Lach v posledním utkání základní části ročníku 1948/49, kdy utrpěl zlomeninu čelisti!

I přesto, že téměř nedokázal mluvit, jeho vůli to nezlomilo! Na blížící se první kolo play off proti Detroitu si proto nechal vyrobit speciální helmu, jen aby mohl nastoupit. Jeho vášeň a nezdolné odhodlání však příliš nesdílel tehdejší prezident NHL, Clarence Campbell, který hráče i přes veškerou jeho snahu s touto přilbou do hry nepustil.

Kromě toho, že byl Lach jedním z nejlepších tvůrců hry ve svojí éře, byl navzdory všem svým zraněním také velmi tvrdým protivníkem! Stejně jako s velkou lehkostí připravoval gólové šance Richardovi, tak se stejnou zarputilostí neváhal srazit soupeře!

Kromě toho, že se nijak neštítil udeřit svého protivníka loktem nebo se po něm ohnat hokejkou, přidělával obráncům soupeře mnoho starostí zejména svojí pověstnou rychlostí. Právě díky hbitosti na bruslích si vysloužil přezdívku „Nokomis Flesh“, tedy „Blesk z Nokomisu“, jenž narážela právě na město, odkud pocházel.

Na pozoru se však soupeři nemohli mít jen před elitním centrem Canadiens! I ostatní dva členové „Punch Line“ byli velmi nebezpeční. Právě tato trojka patřila v období před 2. světovou válkou a bezprostředně po jejím skončení k tomu nejlepšímu, co mohl tehdejší hokej nabídnout! Ti tři si rozuměli přímo náramně, zatímco jejich soupeři je z duše nesnášeli!

„Měli jsme rádi vítězství. Víc, než na vstřelených brankách, nám ale záleželo na tom, abychom góly nedostali,“ řekl na adresu první útočné formace Lach. „Maurice bavilo především skórovat a mě bavilo se na něj při tom dívat.“ Když jsme u těch asistencí tak se sluší připomenout, že 6. února 1943 v utkání proti Bostonu si při vítězství Montrealu nad odvěkým rivalem připsal Lach hned 6 asistencí a velkou měrou tak přispěl k drtivému vítězství 8:3! Šest asistencí z onoho večera je dodnes platným rekordem Habs.

Když v sezóně 1944/45 nastřílel Maurice Richard v 50 utkáních 50 branek, čímž vstoupil do historie, byl to právě Elmer Lach, kdo má na tomto rekordu lví podíl. Kromě toho ovládl produktivitu, když v zaznamenal 54 asistencí a celkem 80 bodů v 50 utkáních, za což byl po zásluze odměněn Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče soutěže!

Když v sezóně 1947/48 své prvenství v kanadském bodování zopakoval, stal se vůbec prvním držitelem trofeje Arta Rosse, jenž byla udělována nejproduktivnějšímu hráči v základní části právě od této sezóny!

V prodloužení pátého utkání finále play off 1953 proti Bostonu potkala Lacha další kuriózní situace, při niž bylo znovu (jak jinak) ohroženo útočníkovo zdraví. Byl to právě Elmer Lach, kdo 16. dubna 1953 rozhodl o vítězství svého mužstva střelou z pravé strany a zajistil tak Montrealu další Stanley Cup (předtím ho vyhrál v letech 1944 a 1946)!

Bezprostředně poté, co puk rozvlnil síť, se na montrealského hrdinu vrhá jeho spoluhráč Richard tak divoce, že mu samou radostí zlomí nos! Lach poté žertoval, když prohlásil, že to byla ta největší rána, jakou kdy dostal.

„Vůbec jsem neviděl, že puk skončil v brance, stejně to ale bylo úžasné! Není nic lepšího, než dát vítězný gól ve finále Stanley Cupu,“ popsal sám střelec.

Do Hokejové síně slávy byl tento unikátní hokejista uveden v roce 1966. Na vyvěšení svého dresu s ikonickým číslem 16 (už dříve bylo toto číslo stejným způsobem uctěno na počest Henriho Richarda) si však musel Lach počkat… Možná o něco déle, než by se slušelo.

Nakonec se však dočkal – stalo se tak v prosinci roku 2009 u příležitosti oslav stého výročí založení Canadiens! Po konci aktivní kariéry se vrhl na práci trenéra, u níž však dlouho nevydržel, a tak se začal věnovat podnikání. Zemřel 4. dubna 2015 ve věku 97 let.

Dresu Les Habitans zůstal věrný po celou svou kariéru, která čítala celkem 14 sezón. Do historie NHL se tak Elmer Lach zapsal velmi výrazně, i když se nejde ubránit dojmu, že kdyby nebylo vleklých zdravotních potíží, mohla být jeho bezesporu oslnivá kariéra ještě mnohem oslnivější!

ELMER LACH #16

• narozen: 22. ledna 1918, Nokomis, Saskatchewan, Kanada; zemřel 4. dubna 2015
• 3x získal s Montrealem Stanley Cup – 1944, 1946 a 1953
• Hart Trophy – 1945
• Art Ross Trophy – 1948, produktivitu NHL ovládl také o tři roky dřív, tehdy se však tato trofej ještě neudělovala
• 1.All-Star Team NHL – 1945, 1948 a 1952; 2.All-Star Team NHL – 1944 a 1946
• celkem 6x v TOP 10 kanadského bodování NHL
• základní část: 664 utkání – 623 bodů (215+408)
• play off: 74 utkání – 64 bodů (19+45)
• časopisem The Hockey News byl v roce 1998 zařazen mezi 100 nejlepších hráčů NHL všech dob, když obsadil 68. příčku
• do Hokejové síně slávy uveden v roce 1966
• v roce 2009 u příležitostí stého výročí klubu Montreal Canadiens byla slavnostně vyřazena jeho #16
• v roce 2017 byl jmenován jedním ze 100 nejlepších hráčů historie NHL

Použité zdroje: nhl.com, ourhistory.canadiens.com, hhof.com, thehockeywriters.com