Eder Sarabia: Nyní mám možnost se zabývat záležitostmi, na které bych neměl čas, ale jsou stejně důležité

Jeden z asistentů Quiqueho Setiéna na lavičce Barcelony, Eder Sarabia, napsal pro oficiální web katalánského klubu blog, v němž popsal svůj den v průběhu nařízení izolace v domácím prostředí kvůli šířícímu se koronaviru.

„Den s datem 24. března roku 2020 nebyl normální.

Kdyby byl, tak bych vstal v 8 hodin a autem odjel do Ciutat Esportiva. Po příjezdu do areálu bych zamířil do kabiny pro trenéry, převlékl se do tréninkového oděvu a pak si skočil do kantýny na snídani. Tam by mě přivítali Alicia, Julio a Ivan – skvělí lidé, kteří nás obsluhují každý den – a pak bych potkal Quiqueho Setiéna s jeho ovocnou miskou. Pohovořili bychom o tom, co děláme ve svém volném čase (já bych pravděpodobně mluvil o jízdě na kole) a určitě bychom vzpomněli Johana Cruyffa, jelikož v ten den to bylo 4 roky co zemřel. Pak bychom probrali plán na trénink, který začíná v 11:00 a zmínili bychom, že týden završí zápasy reprezentací.

Normálně bychom měli lehkou jednotku, jelikož by neuplynuly dva dny od našeho zápasu s Leganés. V dalších dnech bychom pracovali na zlepšení některých herních aspektů (a to i přes fakt, že bychom přitom nemohli počítat s hráči, kteří by odjeli na srazy národních týmů) a pak by hráči dostali volný víkend.

To se však nestalo. Ten den nebyl normální.

Vzbudil jsem se později, než obvykle a v nohou jsem cítil trénink, který jsem absolvoval o den dříve v obýváku při videohovoru s mými přáteli. Zapnul jsem hudbu a připravil si snídani. Pak jsem zapnul počítač a sledoval poslední zápasy Barcelony.

Všechno tohle kvůli tomu, že jsme aktuálně v obtížném momentu. Obtížném hlavně pro ty, kteří jsou přímo ovlivněni tímto zakletým virem, kteří přišli o své blízké a kteří čelí této nákaze v první linii. Ty, kteří kvůli němu přišli o práci a obávají se o svou budoucnost. Sympatizuji se všemi těmito lidmi a cením si jejich závazku v těchto časech.

Pro spoustu lidí znamenala tato situace ‚jenom‘ to, že museli změnit své plány a zůstat doma, s možností zajít ven vynést odpadky, jít si nakoupit nebo vyvenčit psa. Já zůstal bez své vášně, kterou je cyklistika, a také bez možnosti potkat se svými milovanými. Rovněž si nemohu užívat svou práci a každodenní život, který miluji tak moc a díky němuž jsem šťastný.

Tato situace mě připravila o většinu z toho, co rád dělám a co mě činí šťastným. Ke všemu však přistupuji s humorem a pozitivním přístupem. Nyní mám možnost se vypořádat se záležitostmi, na které bych neměl čas, ale jsou stejně tak důležité.

Před jídlem jsem si zahrál několik partii šachu a také se učil katalánsky prostřednictvím kurzu, do něhož jsem se zapsal. Připravil jsem si chutný salát s těstovinami – jednu z mých specialit – a pak jsem si trochu odpočinul na gauči. Večer jsem se rozhodl podívat na legendární závod Tour de France z roku 1991, ve kterém si Indurain poprvé na sebe navlékl žlutý trikot pro lídra. Pak jsem si naplánoval věci, které budu dělat po tomto období a nakonec se podíval na pár epizod ze seriálu ‚Ty‘, který mě poslední dobou velmi chytl.

Ve 20 hodin jsem zašel na balkon, abych vyjádřil solidaritu se společností a posílil mé pouto a pocit jednoty. Zatleskal jsem všem, kteří se o nás starají a bojují v tomto obtížném okamžiku. Hrají za nás pomyslné finále Ligy mistrů.

Po návratu do obývacího pokoje jsem si nazul sportovní boty a absolvoval další trénink, znovu ‚v přítomnosti‘ mých přátel na videochatu. Čas od času jsem si trochu zatančil u hudby.

Večer jsem si dal velice chutnou tortillu s kuřecím prsem a pak zavolal mým rodičům a sestře. Před ulehnutím do postele jsem si vzpomněl na všechno, co jsem ten den udělal, abych mohl napsat tento článek. U toho jsem přemýšlel, stejně jako v předchozích dvanácti dnech, že se takový život nestane naším každodenním.

Je pravdou, že jsem takové ‚normální‘ dny neměl už týdny, měsíce a možná i roky. Je to proto, že mám tu čest pracovat zde. Tato obtížná situace nás nutí, že si začínáme všeho vážit. Vidíme, co máme a kým jsme. Učím se být pozitivní, šťastnou a optimistickou osobu a to i v takových okamžicích.“