Dva týmy, dvě jedničky, stejný konec

Z talentovaných brankářů psanci, nenáviděnými vlastními fanoušky. Takto nějak se dá v krátkosti popsat situace dvou brankářů, kteří do Premier League přicházeli, aby pomohli svým týmům k zisku tolik chtěných trofejí. Zdánlivě spolu, kromě podobného vývoje jejich kariéry na Britských ostrovech, nemají nic společného. Spojuje je ale mnohem více než se na první pohled zdá.

Nejprve si představme staršího z nich – Loris Karius

Německý brankář Loris Karius si jméno udělal v německém Mainzu, kde ve čtyřech sezónách odchytal v prvním týmu 91 utkání. Jeho debut tehdy představoval obrovský krok v kariéře tohoto metr a osmdesát devět centimetrů vysokého gólmana.

V roce 2012 v zápase s Hannoverem musel mezi tři tyče poté, co byla tehdejší brankářská jednička 1. FSV Mainz Christian Wetklo vyloučena. Mladík, který působil i v akademii Manchesteru City, se tehdy stal nejmladším brankářem, jenž kdy v Bundeslize nastoupil. Bylo mu 19 let a necelého půl roku k tomu.

V následujících třech sezónách v Německu zaznamenal velmi slušné statistiky. Paradoxně nejslabší byl rok poslední, kdy se dostal na „pouhých“ 73,6 % zákroků. V předchozích dvou sezónách se totiž vždy dostal přes 75,5 %. Ale i přes statisticky nejhorší sezónu byl v roce 2016 vyhlášen druhým nejlepším brankářem Bundesligy.

V létě 2016 se za 7 milionů eur stěhoval na Anfield Road, kam si ho vytáhl trenér Jurgen Klopp. Karius ale od začátku bojoval o místo v sestavě a za dvě sezóny odchytal jenom 29 ligových zápasů, v nichž se s procenty zákroků propadl až pod 70 %.

A především po všem známém představení ve finále Ligy mistrů v roce 2018 se vydal na dvouleté hostování do Besiktase. V letní přípravě se snažil vrátit do sestavy Liverpoolu, kde ale v letní přípravě nedostal, jak se říká, ani čuchnout, a tak se poroučel do Unionu Berlín, kde stráví další rok na hostování, pravděpodobně na lavičce náhradníků.

Teď se podívejme na cestu mladého Španěla do Anglie – Kepa Arrizabalaga

O tomto odchovanci klubu Athletic Bilbao bylo napsáno a řečeno už mnoho, především v souvislosti s jeho nestabilními výkony v Chelsea, o čem se ale tolik nepíše je jeho cesta do týmu anglického giganta.

Ta v dospělém fotbale započala na hostováních v druholigových Ponferradině a Valladolidu. Po dvou sezónách na hostování se ale chytil v prvním týmu Bilbaa, kde debutoval v roce 2016 v jednadvaceti letech v zápase s La Coruňou.

Ve španělské nejvyšší soutěži nastoupil k 53 utkáním a nevedl si vůbec špatně. Statisticky to nebyla žádná hitparáda, neboť se zákroky se dostal „pouze“ na 69 %, ale procenta obdržených gólů jsou úplně jiná káva. V prvním roce se dostal pod jeden gól na zápas a v tom druhém na 1,4 obdržených branek na utkání.

V letním přestupovém období roku 2018 se za astronomických 80 milionů eur přestěhoval do Londýna. Zde pod koučem Sarrim a později Lampardem odchytal 72 utkání v lize.

A především kvůli kolísavým výkonům nejdražšího brankáře světa se vedení Chelsea rozhodlo po dvou letech přivést dalšího brankáře, a to Edouarda Mendyho z francouzského Rennes.

Metr a osmdesát šest centimetrů vysoký brankář totiž v druhém roce v Anglii spadl na 54 % zákroků a 1,5 obdržených branek na zápas. Po podzimu na lavičce jej tak pravděpodobně čeká stejný osud jako Kariuse, tedy cestování po hostováních.

Co tedy oba spojuje?

V první řadě očekávání, s kterým do Anglie přicházeli. Oba byli na brankáře stále velmi mladí třiadvacetiletí brankáři, kteří už ale měli dost za sebou a zbývalo jen, aby to ukázali i na té nejvyšší úrovni.

Především Arrizabalaga, který Chelsea stál rekordní sumu, zůstal daleko za nadějemi, jež do něj klub Romana Abramoviče vkládal, byť alespoň jednu trofej s Chelsea vychytal (Evropská liga).

Dále je to délka trpělivosti jejich manažerů. Oba dostali dva roky na to, aby se sžili, rozkoukali a dostali na úroveň, jakou tým usilující o zisk Premier League od svého brankáře potřebuje.

Ambice. Karius sice nepředvedl podobné divadlo jako Kepa při zápase s Manchesterem City, oba ale s novináři hovoří velmi sebevědomě a nenechají nikoho zapochybovat o tom, že svou kariéru ještě pořádně rozjedou. Zůstávají ale spíše u slov než činů a v obou případech to bohužel vypadá spíše na postupný pád než na oslňující restart.

Styl chytání. Kepa má sice svůj „arm swing“ (pohyb rukou dozadu těsně před střelou), co je ale míněno touto podobností je fakt, že jejich pomoc týmu v podobě chycených centrů, hry nohou a výběhů mimo šestnáctku je velmi nízká.

Podívejme se na čísla, která o těchto schopnostech informují. Španělský brankář má průměrně okolo 7,5 % zneškodněných centrů, pod 50 % úspěšnosti dlouhých přihrávek a vzdálenost od brankové čáry, v níž se pohybuje, je okolo 15 metrů.

Jeho německý kolega výrazně zaostává v úspěšnosti přihrávek (okolo 35 %), v ostatních dovednostech jako by si z oka vypadli. Karius za dvě sezóny v Liverpoolu zneškodnil 9 % centrů a od čáry byl v průměru 15 metrů.

Kdybychom měli srovnat jejich výsledky v těchto činnostech s nejlepšími v Premier League, dostaneme se na naprosto odlišná čísla. Úspěšnost dlouhých přihrávek u brazilského brankáře chytajícího za Manchester City Edersona se dlouhodobě pohybuje okolo 60 %.

Procento zastavených centrů do vápna se u nejlepšího brankáře v této činnosti Nicka Popa pohybuje okolo 15 %, to je o polovinu více zastavených míčů než u Kariuse či Arrizabalagy. Alissonovi a Edersonovi, kteří ovládli čísla ve vzdálenosti od své svatyně, naměřili průměrně 19 metrů.

Dalším faktorem, v němž zaostávali oba naprosto shodně, je číslo tzv. Expected Goals minus Goals Allowed, neboli jednoduše očekávání obdržených branek na zápas. Oba jsou, jak se dalo čekat, v číslech červených, což znamená, že inkasovali více branek, než se očekávalo. Do tohoto čísla se počítá i počet branek, které padly po chybě daného brankáře. Této samostatné kategorii ale kraluje David De Gea.

A v neposlední řadě oba spojuje již zmiňovaný odsun na druhou kolej. Ať už to byl manažer Liverpoolu Klopp nebo trenér Chelsea Lampard, v obou případech došlo k tomu, že jim jednoduše došla trpělivost a požádali vedení o nového brankáře. Do poslední chvíle ale věřili, že se jejich svěřenci zvednou, což se nepodařilo.

Zdroje: transfermarkt.com a oficiální statistiky Premier League, Bundesligy a La Ligy