Drama až do konce, toto by chtěli fanoušci Premier League vidět každou sezonu

Nová kapitola v dějinách anglické kopané. Tak by se dala charakterizovat sezona Premier League 2018/2019. S odchodem Arsena Wengera z Arsenalu totiž odešla také poslední vzpomínka na staré dobré časy na Ostrovech, kdy si anglické celky hrály svůj typický styl. Nastává ale nová, stejně výtečná éra. Nejednoho fanouška Premier League totiž musel uplynulý ročník nadchnout. Pojďme si ho zrekapitulovat.

Elita Premier League se rozrůstá a vyostřuje
Na počátku století patřila Anglie dvoum celkům – Manchesteru United a Arsenalu, kterým značně sekundoval Liverpool. S příchodem Romana Abramoviće se v roce 2003 na vrchol dostala i Chelsea, stejným způsobem se o několik let později prodral Manchester City.

A nesmíme zapomenout ani na Tottenham, jenž se svým chytrým ekonomickým a fotbalovým myšlením vypracoval mezi nejlepší anglické celky. Do této podoby se vytvořila tzv. TOP6.

Jenomže vstupenky do Ligy mistrů jsou pouze čtyři, navíc nikdo negarantuje, že se výše zmíněným celkům bude dařit natolik, aby si místo v první čtyřce zajistily. Přesto čtyři týmy ze šesti měly výhodu – stabilitu hráčského kádru i managementu. Největší problémy s vnitřní strukturalizací měl Arsenal.

Král je mrtev, ať žije král
Dvaadvacet let. Tak dlouho vládl Arsene Wenger na severu Londýna. Pomineme-li Alexe Fergusona, byl francouzský manažer mužem s největším vlivem v jakémkoliv evropském klubu. Což se při jeho odchodu ukázalo být velice velkým problémem. A Unai Emery se měl tohoto nelehkého úkolu zhostit.

Dva poslední roky to totiž pod Wengerem nebylo ono. Fanoušci si proto kladli otázku: Zvládne ho Arsenal nahradit a přitom si udržet kontakt se zbytkem elity, nebo dopadneme jako Manchester United po odchodu SAF?

Dnes si už můžeme říci, že to vedení Arsenalu zvládlo. Arsena Wengera nahradili, zdá se, ti správní lidé. Udělat větší změny v kádru zabere ještě hodně času, ale Gunners se vydali správným směrem. Konečné páté místo je sice zklamáním, ale Unai Emery si nevedl vůbec zle.

Tento způsob sezony zdá se poněkud nešťastným
Také další londýnský klub si prošel změnou manažera. Po Antoniu Contem, jenž vedl Blues od sezony 2016/2017, byl do funkce trenéra uveden Maurizio Sarri. Pouhé tři týdny před zápasem Community Shieldu, které Chelsea nakonec prohrála s Manchesterem City 0:2.

Pro bývalého manažera Neapole se vůbec nejednalo o lehký start. Navíc změn v kádru bylo pramálo. Na hostování přišel Mateo Kovačić z Realu Madrid, za rekordní sumu 80 mil. euro přestoupil brankář Kepa a z Neapole si Sarri přivedl Jorginha, jenž se stal řídící jednotkou celé hry Chelsea.

A jak je u týmu Romana Abramoviće známo, hodně hráčů odešlo na hostování. Jmenujme alespoň Bakayoka, Batshuayie, Abrahama, Zoumu, Mosese, Moratu a Babu.

Po pěti kolech se Chelsea dělila o první příčku s Liverpoolem. Nastal ale herní i výsledkový propad. Po patnácti kolech už byli Blues na čtvrtém místě s desetibodovou ztrátou na první Manchester City. Bylo jisté, že titul je pro Hazarda a spol. pasé.

Přesto se belgický útočník, který byl nejlepším hráčem Chelsea, dokázal s týmem umístit na třetí příčce, jenž zaručuje přímý postup do základní skupiny Ligy mistrů. Povedená sezona, řeklo by se.

Ale nad Chelsea totiž visí Damoklův meč v podobě zákazu přestupů a odchodu Edena Hazarda do Realu Madrid. Židle se kývá i pod samotným Sarrim, jenž by mohl na Stamford Bridge působit pouhou jednu sezonu. Ročník zakončila Chelsea nejlépe, jak bylo v jejích silách, přesto může mít katastrofální dohru.

Změna dramaturga v Divadle snů moc nezabrala
José Mourinho opět selhal v třetí sezoně. Kritický třetí rok nedotrénoval v Realu Madrid, v Chelsea a nakonec ani v Manchesteru United. Tým pod jeho taktovkou předváděl nekoukatelný fotbal, se kterým šli ruku v ruce neuspokojivé výsledky.

Red Devils navíc zmítaly spory v kabině, které prosakovaly i na veřejnost. Portugalský stratég byl odvolán 18. prosince, s pouhými sedmi výhrami v sedmnácti zápasech a ztrátou devatenáct bodů na první příčku. Mnoho fanoušků už považovalo sezonu za skončenou.

Naději vykřesal nový lodivod Ole Gunnar Solskjaer. Norský stratég jako mávnutím kouzelného proutku změnil herní projev Manchesteru United. Paul Pogba a spol. neprohráli dvanáct ligových zápasů v řadě. Pak ovšem přišly prohry s Arsenalem a Manchesterem City.

Poté, co byl Manchester United zpátky v bojích top 4, se Solskjaerovi svěřenci po sérii proher a remíz ocitly až na šesté příčce. Špatně rozjetou sezonu se Norovi už zachránit nepodařilo, přitom Red Devils chybělo pět bodů na příčku čtvrtou.

Otloukánci v Premier League
Přesuňme se teď na opačný pól tabulky. Cardiff, Fulham a Wolverhampton. Tři celky, jenž postoupili z Championship. První dva zmíněné celky se však s Premier League rozloučily hned po jedné sezoně. I přes mohutné investice, zejména na straně Fulhamu.

Klub z jihozápadního Londýna se stal prvním nováčkem v nejvyšší lize, jenž v letním přestupovém okně utratil přes 100 mil. liber. Cottagers kromě Mitroviće, Seriho či Mawsona přivedli i několik zajímavých hráčů na hostování – Chamberse z Arsenalu, Schürrleho z Dortmundu, Rica ze Sevilly a Fosu-Mensaha z Manchesteru United.

Oproti tomu Cardiff utratil „jen“ 28 mil. liber. Přesto se tyto investice, hlavně u Fulhamu, příliš neprojevily. Od 28. kola byl velšský celek přikován na osmnácté příčce. To londýnský klub byl na tom o poznání hůře. V sestupových vodách byl namočen už od 9. kola! Nepomohly ani dvě trenérské výměny, Claudio Ranieri se spasitelem nestal.

Dvojici sestupujících pak doplnil Huddersfield, jenž byl jednoznačně nejhorším celkem této sezony. Pouhé tři výhry a zisk pouhých šestnáct bodů jsou toho důkazem. Navíc 33 kol byli Terriers na sestupových pozicích.

Pozor! Tihle Vlci koušou
Naopak Wolverhamptonu, třetímu nováčkovi v nejvyšší soutěži se vedlo o poznání lépe. Wolves za posily také utratili nemalou částku (69 milionů liber), ovšem v porovnání se zbývajícími nováčky přivedli do svých řad zkušené borce Ruie Patricia nebo Joao Moutinha. Uznání si zaslouží i skauti, jenž do klubu přivedli např. Dioga Jotu či Raúla Jiméneze.

To vše z lavičky řídil portugalský trenér Nuno Espírito Santo. Zjednodušeně řečeno zafungoval horký jižanský temperament s anglickou klidnou povahou. Konečné sedmé místo se ziskem 57 bodů je toho důkazem, navíc Wolves dokázali nejednou potrápit a obrat o body týmy z TOP 6. Jedinou kaňkou tak zůstávají ztráty s podobně silnými celky.

Uvidíme, co nám družina Espírita Santa předvede v nadcházejícím ročníku. Wolverhampton se navíc může předvést i na evropské scéně, jelikož mu sedmé místo zajistilo místenku ve druhém předkole Evropské ligy.

Premier League není jen krása a lesk, ale má i své stinné stránky
21. leden 2019, kanál La Manche, malé letadlo Piper Malibu, pilot David Ibbotson a fotbalista Emiliano Sala. Kolem druhé hodiny ranní se však soukromý let ztratil z radarů. Ihned započalo pátrání, bohužel s negativním výsledkem. Pozůstatky letadla i tělo argentinského útočníka byly nalezeny na dně kanálu La Manche 3. února.

Po podpisu smlouvy v Cardiffu, kde se stal nejdražší posilou, letěl Emiliano Sala na otočku za svými, již bývalými spoluhráči, aby se rozloučil a poděkoval jim za necelé čtyři roky strávené v dresu Nantes. Čekala na něj totiž ta největší výzva v jeho dosavadní kariéře. Jenomže v modrém dresu už bohužel nikdy nenastoupil.

Druhou tragickou nehodou bylo zřícení vrtulníku majitele Leicesteru 27. října 2018. Stroj vzletěl z parkoviště jako běžně po každém utkání, jenže po pár vteřinách se začal spirálovitě točit. Prý to vypadalo, jako by pilot ztratil nad strojem kontrolu a poté prý helikoptéra šla k zemi jako kámen. K celé situaci mělo dojít okolo 21:30.

Na palubě zřícené helikoptéry se nacházelo pět lidí a nikdo nepřežil. Mezi nimi byl majitel klubu Vichai Srivaddhanaprabha. Společně s ním při tragédii zahynuli dva členové jeho personálu, Nursara Suknamai a Kaveporn Punpare, pilot Eric Swaffer a spolucestující Izabela Roza Lechowicz.

Liverpool – Manchester – Liverpool – Manchester!
Byl to opravdu krásný závod, ze kterého postupně vypadával jeden tým za druhým. Nejprve se ze hry o titul poroučel Manchester United, následně Chelsea s Arsenalem, a naposledy Tottenham.

Zůstaly jen dva – Liverpool a Manchester City. Několik kol před koncem byl bodový rozestup pouhý jeden bod, o který vedli Citizens. Různé herní časy obou týmů ale vyvíjely tlak na ten, či onen klub. Jednobodový náskok si ovšem svěřenci Pepa Guardioly udrželi.

V posledním kole cestoval Manchester City na půdu Brightonu, kde zvítězil 4:1. A výhra Liverpoolu 2:0 nad Wolverhamptonem byla k ničemu. Zisk luxusních 97 bodů Reds nestačil na zisk trofeje, s 98 body se radovali Citizens.

Bojte se! Angličané vyrážejí ovládnout Evropu
Čistě anglická finále? To už Evropa nepamatuje! V Lize mistrů se proti sobě postavily Liverpool a Tottenham, v Evropské lize o prvenství bojovaly Arsenal s Chelsea. Nejlepší sezonu z těchto klubů prožili Reds, jenž až do posledního kola bojovali neúspěšně s Manchesterem City o ligový titul.

Naopak nejhorší výchozí pozici měli Gunners, jenž potřebovali v Baku zvtězit, aby si zajistili místenku do Ligy mistrů. Ovšem jednalo se jednostrannou záležitost, ve druhém poločase totiž Chelsea obranu soupeře rozebrala a zvítězila jednoznačně 4:1.

To v Madridu se už o tak výživnou kopanou nejednalo, Liverpool šel sice do brzkého vedení z pokutového kopu, nakonec zvítězil 2:0, ale o překrásnou podívanou se bohužel moc nejednalo. Jedno se ale anglickým celkům upřít nedá. Po několika sezonách, kdy byl ostrovní fotbal pro svoji náročnost hlavním viníkem neúspěchu v evropských pohárech, se nejlepší anglické celky vrátily v plné parádě.

A to nesmíme zapomenout na Manchester City, jenž vypadl ve čtvrfinále s Tottenhamem jen kvůli rozdílu vstřelených venkovních branek. Uvidíme, zda dokáží anglické celky znovu dobýt Evropu a přivézt na Ostrovy trofej pro vítěze Ligy mistrů či Evropské ligy. Jedno je ale jisté – Evropský superpohár poputuje do Anglie.

Drama až do konce. Žádný scénárista by nic podobného nenapsal. Díky Manchesteru City a Liverpoolu za to.