Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek, nekoukání se na televizi a sparťanské bahýnko

Vedení Sparty se pochlapilo a vyhodilo Ščasného. Konečně, chtělo by se říci. Nebo, to to trvalo. Buď jak buď, na Letné udělali to, co jim bylo doporučováno už po konci podzimu. Jenže to by nebyla současná Sparta Spartou, kdyby nutný krok neudělala se zpožděním. Tedy až i těm zainteresovaným došlo, že takhle to dál nepůjde a teprve tehdy, až si s kdysi slavným „S“, vytřelo to druhé „S“ z Edenu zadek. A nemilosrdně nastavilo zrcadlo amatérům ve vedení letenského klubu.

Nechci si tady hrát na Sibylu, ale byl jsem zásadně proti tomu, když Rosa krátce po svém zvolení sportovním ředitelem Sparty (což sám o sobě nebyl marný krok), potvrdil ve funkci trenéra Zdeňka Ščasného. Dá se klidně říci, že jsem byl slušně zklamanej a tušil jsem, že to nebude mít dlouhého trvání. Což se potvrdilo právě v po prohraném pohárovém utkání se Slávií. Jenže, než se tak stalo, musel si sparťanský fanoušek projít peklem, když musel sledovat výkony týmu a poslouchat alibistické plky jeho trenéra. Podržet Ščasného ve funkci po naprosté demolici v Edenu, si už netroufl ani Rosa. 

Bohužel, pozdě. Další půlrok je takříkajíc v zadní části těla a Sparta opět na začátku. Jenže ani v útrobách letenského stadiónu nevědí na jakém. Zatím jen útrpně čekají, kdy bude ono pověstné dno, od kterého se budou moci odrazit. A tak zatímco se v Edenu tvrdě maká na uskutečnění vize o budování evropsky úspěšného mužstva (a zápasy v EL potvrdily, že úspěšně), na Letné se utápějí ve vlastních blamážích a volným pádem směřují do průměru. 

Místo, aby se konce drahé internacionalizace na Spartě využilo k budování týmu s budoucností (nastavení koncepce, herního systému, tomu odpovídajících typů hráčů apod.), se už po několikáté zvolily polovičatý a zkratkovitý řešení právě bez budoucnosti. Teda jako vždycky, vše podřízeno okamžitému úspěchu. A i tahle „koncepce“ se měnila v průběhu sezóny podle toho, jak se zrovna (ne)dařilo. Všechno to vyústilo ve středeční trapnosti ve Vršovicích. Tehdy se i v hlavinkách sparťanského vedení uhnízdila myšlenka, že asi všechno nebude tak růžový, jak Ščasný předhazoval v televizních rozhovorech, a že jarní vítězství (kromě super výkonu proti Plzni, to je fakt) byly spíš uhraný silou vůle, štěstí a i chyb rozhodčích. Jo, bohužel je to tak, přiznejme si to, bez rozhodčího bysme si dardu vezli z Edenu už v lize a nemuseli čekat na pohár.

S úsměvem si nelze nevzpomenout na Ščasného blábolení o tom, že máme nej top tým v lize, který svou kvalitou přesahuje její hranice. V dvojzápasový konfrontaci se Slávií to musí vyznít jako vtip. Pravda je totiž trošku někde jinde, asi tak několik miliónů světelných let vzdálená realitě. Má snad někdo ještě pocit, že Zahustel, Štětina, Costa, Plavšič, Radakovič, Moberg Karlsson, Civič a vlastně i Tetteh jsou hráči na evropským levelu? No, upřímně, asi ne. Takže Sparta chce hrát v Čechách prim, hrát CL a plní si klub průměrnýma hráčema? To nemá logiku. Ale plně to odpovídá současné situaci na Letný, kde si průměráctví a nekompetence podávají ruce se zbytnělým egem. Ano, právě lidi ve (ne)vedení Sparty jsou plně zodpovědný za to, kam Sparta dospěla.

Jen díky nim se mohl Ščasný tak dlouho udržet u vesla. V jakémkoli jiném klubu už by se pakoval po podzimu. A i se svým realizačním týmem a to tak rychle, že by nestačil ani zavřít dveře. Místo toho si nekompetetnti ve vedení nechali navyprávět jeho pohádky o tom, že už ví, co s týmem udělat, aby byl úspěšný. Nevěděl, ale zato se vehementně snažil vytvořit dojem, že jen žehlí průsery svých předchůdců. Bohužel, byl přitom i Rosa. A u mnohých ztratil nedotknutelný punc legendy. Legendy, jakou se, ovšem jako trenér, toužil stát i Ščasný. Nestal se. I proto, že jako trenér dosáhl svých limitů. Na víc nemá, současný moderní fotbal ho míjí mílovýma krokama.

Po porážce v Mladý Boleslavi splaskla jarní výsledková bublina. Ne nepodobná tý realitní, co vedla k pádu Lehmann Brothers a k celosvětový finanční krizi. Plně podpořila teorii o tom, že výsledky musejí být podpořený výkonem. Jinak je to všechno jenom na náhodě a štěstí. Sparta, kromě utkání s Plzní, hrála naprostou tužku. Soupeře nepřehrávala, dokonce v některých zápasech byla kvalita na soupeřově straně. Docela blbý na to, že si v jednu chvíli všichni mysleli, že by mohli uhrát i druhýho fleka. K zasmání! Fotbal musí bavit. Nejen fanoušky a diváky, ale i hráče. A od toho je tam trenér, aby to zrežíroval. Sparta ho neměla a nemá.

Takže znova odznova. Už poněkolikátý, už několikátou sezónu po sobě. A stejně bez poučení se z předchozích chyb. Nový dočasný trenér Michal Horňák zatím nevypadá na to, že by se oprostil od Ščasného stylu „my jsme Sparta a ono to půjde samo“. Tedy aspoň podle rozhovorů do novin. Tak nevím, mám-li se koukat na zápas s Opavou. Od Bolky jsem neviděl jediný a myslím, že jsem o nic nepřišel. Možná i ušetřil, minimálně nervy. Naděje sice umírá poslední, jenže co když to stihnu před ní? 

A takhle to vidím já.