Co je to s tebou, Atlético? Madridský velkoklub po titulu hledá svou identitu

Atlético Madrid po loňském zisku španělského titulu tápe. Na vedoucího městského rivala ztrácí již 17 bodů, navíc mu vůbec nefunguje defenziva, o níž se dosud pod Diegem Simeonem vždy opíral a která jej zdobila. Teď má naopak nejvíce obdržených gólů z celé horní poloviny tabulky. A zdaleka nejen to. Co se děje se španělským velkoklubem?

Zatímco kola jednoho začínají s přibývající hodnotou v kolonce odehraných zápasů nabývat na otáčkách, u druhého v posledních měsících prudce zpomalují. Řeč je o dvou velkých fotbalových klubech ze Španělska – Barceloně a Atlétiku Madrid, kteří spolu změřili v nedělním souboji.

Mančaft z hlavního města monarchistické země v něm mohl odrazit nátlak Xaviho družiny a upevnit si pozici v top 4. Místo toho ale přišel tvrdý náraz v podobě porážky 4:2, již následoval odsun na páté místo právě za blaugranas.

Nedělní zápas lze označit za jakési vyvrcholení značného úpadku colchoneros, kteří od začátku prosince na španělské půdě porazili pouze Vallecano, třetiligové Rayo Majadahonda v poháru a Valencii. Tu se jim na konci ledna dokonce podařilo obrat o všechny body, ač poločasové skóre bylo 0:2.

Navázat na úchvatný obrat však nedokázali, místo nakopnutí upadajícího kolosu přišlo jen další těžké škobrtnutí. A sedmá prohra z dvanácti zápasů, do nichž od počátku posledního měsíce loňského roku svěřenci Diega Simeoneho nastoupili.

Je zřejmé, že s týmem populárního argentinského kouče je něco v nepořádku. Dokreslují to i další fakta. Třeba ten, že mužstvo proslulé po celé Evropě jako jedno z nejvíce defenzivně zaměřených vůbec vytahovalo v pěti posledních soutěžních zápasech hned 12krát míč ze své brány.

Nebo ten, že ve 14 zápasech od 20. listopadu udrželo pouze dvakrát čisté konto, z toho jednou ve zmiňovaném pohárovém duelu s o dvě úrovně slabším soupeřem. Či snad ten, že za 22 ligových zápasů této sezony inkasovalo 30 gólů, tedy nejvíce z celé horní poloviny tabulky La Ligy a hned o 5 více, než za celou loňskou sezonu.

Problémy nicméně zcela pochopitelně netrpí jen obranná linie, nýbrž celý tým.

Letní posila Rodrigo de Paul zdaleka nenaplňuje očekávání, Luis Suarez v letošní sezoně je pouhým duchem zářící argentinské hvězdy, jež si vloni po odchodu z Barcelony hrála s celým Španělskem, a takovému Mariu Hermosovi se z Adamy Traorého, který si v dresu katalánského klubu odbyl debut, doteď motá hlava.

Na druhou stranu jakkoliv špatná forma mnoha klíčových hráčů je rozumný důvodem pro aktuální situaci Atlétika, fakticky tvoří pouze viditelný obal celé nabalené koule problémů.

„Čekáme, dokud neprohráváme, než začneme pořádně hrát,” posteskl si obránce Stefan Savič. „Nevím jestli je to o něčem v našich hlavách, ale jestli chceme být v play-off Ligy mistrů konkurenceschopní, musíme to změnit.”

Slova zkušeného Černohorce zní k celé situaci asi nejvýstižněji. Problémy, kterými mužstvo prochází, se totiž z velké části jeví psychologicky. Diagnostikou může být krize identity.

Nehraje-li již na Wanda Metropolitano tým s neprostupnou obranou, který v letech 2014 a 2021 vyhrál La Ligu a na koncích sezon 2013/14 i 2015/16 sehrál i finále Ligy mistrů, pak kdo?

Atlético, zdá se, mění svou fotbalovou strategii. Z nejlépe bránícího celku na Pyrenejském poloostrově je během okamžiku tým s papírově nejlepší ofenzivou (tedy minimálně do nákupů Barcelony v tomto přestupním období).

Luis Suarez, Joao Felix, Antoine Griezmann, ale i Angel Correa, Matheus Cunha, Thomas Lemar nebo Yannick Carrasco, ti všichni jsou na jeho soupisce.

A obrana? Ta je naopak od příchodu Diega Simeoneho v roce 2011 dost možná vůbec nejslabší. „Posledních deset let jsme bránili mimořádně skvěle, ale tento rok neděláme to, co předtím,” přiznal samotný kouč, jemuž navíc v lednu do Newcastlu odešel Kieran Trippier, jeden z defenzivních pilířů.

I argentinský stratég si tak nejspíš přestává vědět rady. Jeho družina je v této sezoně zatím hodně nečitelná. Střídání herních systémů, míchání sestavy, to je teď v tomto madridském klubu takřka na denním pořádku. Tým tak dosud neměl pořádně šanci k usazení a zjištění toho, jak se nyní vlastně má dlouhodoběji prezentovat.

A to logicky vedlo i k horší chemii v kabině a celkovému snížení sebevědomí. Nejlepším příkladem je brankář Jan Oblak. Do této sezony jeden z nejlepších mužů na svém postu na světě a vloni dokonce nejlepší hráč celé La Ligy se letos potýká s hodně špatnými výkony.

Například podle hodnocení renomovaného serveru WhoScored je ve své lize za tento ročník zatím vůbec nejhorším gólmanem!

Další možné důvody jsou zase spirituálního rázu. V roce 2017 opustilo Atlético svůj oblíbený domov Vicente Calderon a přestěhovalo se do nového stánku Wanda Metropolitano, čímž ztratilo část své duše. Totéž se stalo i po nedávných odchodech Gabiho a Diega Godína.

Mužstvu se jinak v tomto ročníku absolutně nedaří ani při standardních situacích. Chybí mu odhodlanost, obětavost, zkrátka atributy, které s velkým loňským úspěchem jakoby zcela vymizely.

Po Janu Oblakovi tu můžeme zmínit Luise Suareze. I on vloni naprosto zářil. Ostatně o motivaci měl postaráno, po vyhazovu z Barcelony chtěl celému světu ukázat, že zdaleka nepatří do starého železa, což se mu taky povedlo.

Jednadvaceti brankami táhl colchoneros za vysněným titulem, jenže letos jakoby zase neměl důvod se snažit. Ve 21 zápasech dal jen osm branek, pokud se neprobere, může to být z tohoto pohledu jeho nejhorší sezona za posledních deset let.

Zmíněný server WhoScored jej řadí do hlubokého průměru na 139. pozici ze všech hráčů La Ligy (vloni byl 15.).

Někdy se až zdá, že své místo v sestavě si podobně jako Joao Felix, vykoupený v létě 2019 těžko představitelnými 127 miliony eur, drží jen díky hvězdnému jménu. Jinými slovy Simeone zkrátka neví, jak tyto borce z formy šetrným způsobem posadit.

A to je další věc, kterou za více jak dekádu svého angažmá v Madridu Argentinec nemusel víceméně řešit. Atlético totiž dosud za jeho éry necílilo na velké superhvězdy. Hráči se jimi maximálně stali během působení v klubu, tak jako třeba Antoine Griezmann.

Ačkoliv Simeone při vítězství nad Valencií, kde vepředu nastoupili Correa s Cunhou, naznačil, že pokud to bude třeba, je schopen nechat svá velká jména na lavičce, nedělní duel s Barcelonou ukázal, že šlo spíše o výjimku.

Felix přitom podal jen další mizerný výkon, zatímco jeho 35letý uruguayský spoluhráč sice skóroval a připsal si i asistenci, ve svém věku už mu ale ubývá sil, a tak často chybí při jiných důležitých činnostech, například při presinku.

„Barca se v první půli dostala do čtyřech šancí a třikrát skórovala. My jsme jich měli stejně, ale dali jsme jediný gól. Je to všechno o tom být efektivní,” sdílel Simeone své myšlenky po posledním zápase. „Musím vyzvednout, jak efektivní dnes byl náš soupeř. My se musíme pokusit vylepšit intenzitu naší hry, agresivitu i koncentraci.”

Po mnoha letech úspěšného působení oblíbeného kouče se začínají ozývat první hlasy mluvící o jeho blížícím se konci v roli hlavního kouče Atlétika. Většina příznivců klubu mu však prozatím zůstává věrná.

Každopádně je zřejmě nevyhnutelné, že fotbalový velkoklub z Madridu zažil se ziskem loňského titulu poslední velkou radost před radikálními změnami. Ať už to bude se Simeonem, nebo bez něj, colchoneros potřebují znovu najít svou identitu.

Zdroj: Goal.com, WhoScored, Transfermarkt